Konečné řešení očima devítiletého Němce

Čtenářský deník

Vytvořeno 13. 5. 2013 3:00

Autor: Jan Gettin

Chlapec v pruhovaném pyžamu je kniha irského spisovatele Johna Boynea, jež zpracovává trauma 2. světové války, konkrétně tzv. židovskou otázku. Na rozdíl od knih, které se tomuto tématu věnují s dokumentární syrovostí, Boyneův přístup k látce, ačkoli o nic méně syrový a mrazivý, je zcela jiný. Nahlíží ji z perspektivy devítiletého chlapce Bruna, syna německého důstojníka zaměstnaného v polském koncentračním táboře Auschwitz.

Bruno, který je vytržen ze svého uvyklého prostředí, přátelských vazeb a klidného dětství, se musí vyrovnávat s novým prostředím, samotou a vtíravými otázkami, na které mu nikdo nedokáže docela odpovědět – proč nosí farmáři pruhovaná pyžama, k čemu slouží plot, který odděluje farmu a ostatní svět, co se pálí v komínech, které jsou na dohled domu.

Zatímco Brunova sestra Gretel se pomalu, ale jistě mění v politicky uvědomělé děvče hrdě upevňující svou nenávist vůči podřadné rase, Bruno hledá způsob, jak se zabavit, a protože jeho oblíbená četba na rozdíl od Gretiných propagandistických knížeček byly dobrodružné knihy, vyráží do okolí právě za dobrodružstvím. Nemalé je jeho překvapení, když nedaleko za domem objevuje ostnatý plot a za ním podobně starého chlapce také v pruhovaném pyžamu. Bruno byl rád, že konečně našel někoho, s kým by si mohl povídat. Časem začíná odkrývat roušku polopravd a poznává, že tvrzení autorit nemusí jít vždy s jeho vlastními pocity. Nerozumí, proč by měl nenávidět Židy, když si se Shmuelem tak rozumí.

Právě konfrontace mezi hrůznou skutečností a dětsky zatíženým vnímáním reality, které není schopno a ani nemůže domyslet ani desetinu hrůzy, která se v táboře odehrává, vytváří napětí, které zasahuje čtenáře stejně jako diváka ve filmovém zpracování.

Z rozhovoru Bruna se Shmuelem vyplývá, že Shmuelův vhled do situace, v jaké se nachází, je k jeho vlastnímu dobru podobně omezený. Oba se tak mohou pouze dohadovat, jestli kouř vycházející z komínů patří pálené slámě nebo starému oděvu.

Zvrat nastává ve chvíli, kdy náhle zmizí Shmuelův otec, Bruno se nabídne, že mu pomůže otce hledat, další den se dostává do tábora v pruhovaném oděvu, který mu zajistil Shmuel. Je otřesen z poměrů, které v táboře panují, z poměrů, po kterých na propagandistických filmech nebylo ani stopy. Bída a utrpení rozlezlé po všech rozích přeplněných baráků, jen těžko by zde hledal idylický smích a radost lidí radujících se ze života, jak je ukazovaly filmy pro styk s veřejností.

Ještě se ani nestačil vzpamatovat ze svého šoku, když se objevili vojáci a začali vězně i s chlapci hnát zběsilým tempem. Bruno neshledává na pochodování nic špatného, slepě důvěřuje vojákům, které považuje za podřízené svého otce, tak jako do poslední chvíle věří tomu, že otec je dobrý člověk, který by neublížil vlastnímu synovi ani jeho stejně starému příteli. Z řádků, kdy Bruno popisuje místnost, do jaké je vehnán, i se zdůrazněním její vzduchotěsnosti, jde mráz.