Khaled Hosseini – Lovec draků

Knižní prvotina autora afghánského původu vyšla v roce 2003 v nakladatelství Bloomsbury. Na český trh se dostává v letošním roce pod názvem Lovec draků, vydavatelem je nakladatelství Leda. Kniha se stala světovým bestsellerem, který byl přeložen do více než čtyř desítek jazyků. Roku 2007 se kniha dočkala filmové podoby. Režie se ujal Marc Forster a snímek byl nominován na cenu Golden Globe jako nejlepší zahraniční film v roce 2007.

Hlavními postavami příběhu jsou Amir a Hassan – dva malí chlapci, kteří se přátelí a které spojuje zvláštní pouto. Příběh začíná v 70. letech v Kábulu, kde oba chlapci žijí v jednom domě. Oba chlapci nemají matku, což je spojuje. Zatímco Amirova matka zemřela při porodu, Hassanova matka utekla od otce s kmenem kočovníků. Hassan je tím poznamenán, nechce už o své matce slyšet. Jeho přítel naopak lační po vzpomínkách. Otec Amirovi dává za vinu, že matka zemřela, a nechce o ní se synem mluvit.

Podle kritiků jde o zdařilou novelu na pomezí literatury faktu, neboť je obohacena o socio-politické komentáře, které jsou prostoupeny silnými emocemi. Khaled Hosseini nebalancuje mezi obvyklými motivy, jako je např. láska hlavního hrdiny k ženě, nýbrž jsou zde hlavní pojmy, jako je čest, odvaha, odpuštění, zlo, osobní selhání a vývoj osobnosti hlavního hrdiny.

Přátelství chlapce spojuje, ale podmínky jejich života se liší. Amirův otec je velmi schopný obchodník a obdivovaný člověk. Hassan se narodil Alimu, muži hazarského původu bez rodiny a majetku. Hassan je negramotný a místo dětských her pomáhá svému otci zajišťovat chod domácnosti. Amirův otec má Aliho a jeho syna velmi rád. Nešetří u nich dárky ani péčí, proto Amir, který je trošku snílkem, na Hassana občas žárlí. Hassan ho ale nesmírně miluje.

Jednoho dne, když se pořádají závody v pouštění draků, Amir vyhrává. Jeho otec na něj konečně může být pyšný. Cena za vítězství je ale velká. Je to cena Hassanovy důstojnosti; Amir zbaběle utíká a jeho svědomí ho tlačí natolik, že dělá vše pro to, aby Hassan musel odejít. Jednoho dne opravdu Ali a Hassan odchází, Amirův otec pláče…V době, kdy se dostává k moci hnutí Táliban, odchází Amir s otcem do zahraničí, kde musí budovat vše od počátku. O jistotu, život, společenský status... Naštěstí i v USA, kde oba muži zůstali, žije komunita Afghánců, kteří znali jeho otce v dřívější době, a tak nejsou zcela odkázáni sami na sebe. Otec zastává spíše podřadnou práci na benzínové stanici, aby zajistil Amirovi finance na studium.

Amira stále pronásledují výčitky svědomí. V době Amirovy svatby se Sorayou, dcerou bývalého velitele afghánské armády, jeho otec umírá na rakovinu. Poslední dny o něj pečuje Soraya. Mladí manželé touží po dítěti, ale není jim to dopřáno. Amir se tehdy začne věnovat své spisovatelské kariéře. Jednoho dne se ozývá otcův dobrý přítel, Rahim Khan, a žádá Amira, aby za ním přijel do Afghánistánu. Ten souhlasí. Stále ho bolí vzpomínka na otce, Hassana i Aliho. Rahim Khan umírá a žádá, aby našel a zachránil dítě svého přítele Hassana. Hassan a jeho manželka byli, stejně jako mnozí další příslušníci hazarské menšiny, zabiti Tálibánci. Rahim mu sděluje, že je nevlastním bratrem svého přítele. Amir nyní chápe lépe chování svého otce, nicméně zpočátku odmítá odjet do Kábulu – minulost ho příliš tíží. Po hádce s Rahimem se nakonec vydává na cestu. Během nebezpečné cesty nachází Sohraba, dítě, které hledal, a snaží se ho dostat do USA. Nejde o happy end, jak by se zdálo. Sohrab si těžko zvyká na novou zemi, teskní po rodičích, trýzní ho vzpomínky na věci, které zažil. Soraya a Amir se snaží ze všech sil, ale Sohrab je netečný ke všem věcem, které obvykle děti těší. Až jednoho dne náhodou vidí na louce děti, které pouští draky. Amir vzpomíná na své dětství a jde pouštět draka. Sohrab pookřeje; v této chvíli se Amir vyrovnává s předchozími událostmi a jeho srdce naplňuje mír.

Příběh obsahuje zajímavé myšlenky – kromě vlastního příběhu je zde důležitý politický kontext, etika a zařazení kulturních hodnot. Autor navíc zřejmě provedl důkladný výzkum a nečerpal pouze ze svých vzpomínek a subjektivních zážitků. Obdivuji postavu Amirova otce, otevřeného člověka, který např. vybudoval sirotčinec a stál si za svým jednáním; byl to skutečně muž činu. Amir stál ve stínu tohoto vzorového muže a jevil se zpočátku jako slaboch. Poté, co poznal nedostatky svého otce, dokázal odpustit sám sobě a najít k sobě cestu. Rahim Khan jednou Amirovi řekl, že je způsob, jak být znovu dobrý, a upřímně jsem byla ráda, že se Amir vydal na cestu bolesti, vzpomínek a utrpení, aby z ní vyšel jako člověk, který se může podívat sám na sebe do zrcadla bez výčitek.

Příběh čtenáři přiblíží, jak se žilo v Afghánistánu před sovětskou okupací a za nástupu Tálibánu k moci. Byla jsem v šoku, jak se z rozvíjející země se slibnou ekonomikou stane nesoběstačným státem s ubohým životním standardem. Bohužel tohle už není vymyšlený příběh, ale současná realita Afghánistánu. Knihu doporučuji číst těm, kteří mají rádi zajímavé novely i literaturu faktu a nebojí se nově se podívat na aktuální témata v celosvětovém kontextu.


Ukázka z knihy:

Stočil modré oči k Hasanovi. „Afghánistán je země Paštunů. Vždycky byla, vždycky bude. My jsme praví Afghánci, ryzí Afghánci, a ne tady ten rozpláclej nos. Jeho lidi znečisťujou naši vlast, náš vatan. Špiní naši krev.“ Rozmáchl se v grandiózním gestu. „Afghánistán Paštunům, říkám. To je moje představa.“
(...) Zalovil v zadní kapse džínů. „Požádám prezidenta, aby uskutečnil, co král neměl sílu vykonat, aby zbavil Afghánistán všech špinavých kasíf Hazárů.“
„Prosím tě, nech nás projít, Ásefe,“ řekl jsem a měl jsem moc špatný pocit z toho, jak se mi chvěje hlas. „Nijak ti přece nevadíme.“
„Ale vadíte,“ řekl Ásef. A srdce se mi sevřelo, když jsem viděl, co vylovil ze zadní kapsy. Jeho ocelový boxer se zablýskl na slunci. „Moc mi vadíte. Vlastně mi ty vadíš víc než tady ten Hazár. Jak si s ním můžeš povídat a hrát, nechat ho, aby se tě dotýkal?“ Hlas měl nasáklý znechucením. Walí a Kamal souhlasně přitakávali. Ásef přimhouřil oči. Zakroutil hlavou. Když promluvil, odpovídal tón jeho řeči nevěřícnému výrazu. „Jak se s ním můžeš kamarádit?“

Zdroj ukázky: K. Hosseini – Lovec draků. Přel. E. Kondrysová. Praha: Leda, 2009.



Čtěte také:

Khaled Hosseini

Krásný i poučný příběh Khaleda Hosseiniho