Kronika Pickwickova klubu – Charles Dickens

Čtenářský deník

Vytvořeno 11. 5. 2014 3:00

Autor: Jitka Culková

Charles Dickens je jeden z nejslavnějších anglických spisovatelů 19. století. A nejen anglických. Dickens se narodil 7. února 1812 a jeho dětství nebylo právě radostné. Otce byl i s matkou a dětmi zavřen do vězení pro dlužníky a dvanáctiletý Charles se začal živit sám. Pracoval v továrně na leštidla a dařilo se mu hůř než zbytku rodiny ve vězení pro dlužníky. Naštěstí otec zdědil peníze a rodina se dostala z dluhů. Dickens se naučil těsnopis a díky tomu získal lepší práci písaře. Ve dvaceti začal pracovat v novinách Morning Chronicle.

Své zážitky využil při psaní svých románů, i v Kronice Pickwickova klubu, kde se objevuje detailní popis vězení pro dlužníky. Kronika Pickwickova klubu začala vycházet na pokračování v devatenácti sešitech. Dopisující společnost Pickwickova klubu, která momentálně provádí výzkumné cesty do okolí a zaznamenává události pro pozdější úpravu a uložení do análů Pickwickova klubu, to je oficiální název čtveřice přátel, která se pod vedením pana Samuela Pickwicka vydala na cesty. Jako pátá hlavní postava se od desáté kapitoly objevuje Pickwickův sluha Sam Weller, díky němuž je dílo zábavnější, což ocenili čtenáři už v době vzniku. Prodej novin se po příchodu Sama Wellera výrazně zvýšil. Pickwickovci vyráží z Londýna do okolních vesnic a měst poznávat zvláštnosti tamního života. Jejich cílem je podat o těchto „cizích“ krajích co nejpřesnější zprávu. Mezi členy klubu patří: jeho doživotní předseda Samuel Pickwick, kterého ostatní účastníci výprav téměř uctívají. Pan Pickwick je badatel a vědec, který si chce za všech okolností udržet svou důstojnost. Ne vždy se mu to podaří, z čehož vyplývají humorné situace, tak typické pro tento román. Dalším členem je Nathaniel Winkle, mladý sportovec, kterého však nikdo sportovat nikdy neviděl. I básník Augustus Snodgrass je pickwickovec, sice mu zatím žádná sbírka básní nevyšla, ale umělec to bezesporu je. Obtloustlý Tracy Tupman je romantickým členem klubu, jeho milostné románky ale nejčastěji končí špatně. Sam Weller sice členem klubu není, ale je nedílnou součástí výpravy. Pochází z nižších vrstev a jeho zkušenosti z ulic Londýna ostatním členům klubu mnohdy velmi pomohou.

Každý z pickwickovců se dostává do nepříjemných, ale vtipných situací. Konfliktů, do kterých se pan Pickwick a jeho přátelé dostávají, využívá Dickens i ke společenské kritice. Zobrazení sociálních problémů se ale děje jen tak mimochodem, zakázka pro Dickense zněla – pobavit a prodat. Takže vše se nakonec v dobré obrátí a pan Pickwick se ze záludné situace dostane v pořádku ven a jako bonus si odnáší poučení.

Dickens v panu Pickwickovi ironizuje pocit vlastní důležitosti, dělá si legraci z rádoby básníka i sportovce, který jím je jen podle vlastních slov. Komika plyne hlavně ze střetu dvou odlišných světů – intelektuálních kruhů a protřelých venkovanů. Historky se mnohdy zvrhnou až v grotesku.

Román končí rozpadem Pickwickova klubu, někdo se ožení a někdo odejde na odpočinek. Pan Pickwick se stěhuje do nového domova a zdá se, že na svých cestách poučil a zbavil naivity. Kronika Pickwickova klubu obsahuje z Dickensových děl největší porci humoru. Je škoda, že se autor nepouštěl do humoristických románů více, protože jeho Pickwick je skvost mezi humoristickou literaturou. Komické situace jdou prokládány sociální kritikou státních úřadů i společenského zřízení. Nejde tedy o komiku bez přesahu. Kronika Pickwickova klubu je mnohdy považována za nadčasové dílo, protože sociálně spravedlivý stát stále neexistuje.

DICKENS, Charles. Kronika Pickwickova klubu. Praha: Dobrovský, 2013, 821 s. Omega (Dobrovský). ISBN 978-80-7390-080-9.