Čtenářský deník: Ray Bradbury – 451 stupňů Fahrenheita

Vytvořeno 4. 10. 2015 3:00

Autor: Tereza Zítková

V 50. letech dvacátého století byl žánr science fiction na vrcholu. Autoři přicházeli převážně s katastrofickými vizemi blízké budoucnosti. Mezi tyto knihy patří i 451 stupňů Fahrenheita Raye Bradburyho. V roce 2015 ho znovu vydalo nakladatelství Plus s doslovem Josefa Škvoreckého a s esejem Františka Novotného, který je obsažen pouze v novém aktualizovaném vydání.

Guy Montag – hlavní hrdina tohoto příběhu – je hasič. Čtenář by si mohl říct, že je to záslužná profese. V této katastrofické vizi budoucnosti jsou ale hasiči sluhy státu. Místo toho, aby požáry hasili, tak je sami zakládají. A za co si lidé zaslouží takový trest, že jim je spálen celý jejich majetek? Vlastní knihu. Tímto počinem totiž dávají najevo, že samostatně myslí a nechávají se unášet fantazií do smyšlených světů. To se ale státu nelíbí. Potřebuje občany uvědomělé, kteří budou vnímat a přejímat názory schválené státem. I když lidé zdánlivě žijí podle svého a jsou obklopeny zábavou, žijí v totalitním státě.

Přestože byl Guy Montag donedávna relativně spokojený, stejně jako lidé v jeho okolí, poslední dobou přichází na to, že to, co cítí, není rozhodně štěstí. Začne se tedy sám sebe ptát. Proč není šťastný, když má doma krásnou ženu, hezký dům i celkem dobrou práci? Proč se cítí, jako by byl někam tlačen? A proč mu najednou vstávají vlasy na hlavě, když slyší, co by si měl o čem myslet? Proč vlastně nemůže dostat holou zprávu a vytvořit si svůj názor sám? Ve chvíli, kdy se chce vymanit ze společenského vězení, se dostává do nebezpečí, které se ještě zvýší tím, že při jednom z požárů ukradne knihu.

Otázky, které si začne pokládat, ale nepřichází samy od sebe. Guy Montag totiž potkává mladou dívku Clarissu, která mu ukazuje, že ve světě není vše automatické, jak by si přála jejich společnost. Donutí svého souseda přemýšlet nad světem, ukazuje mu, jak chutná déšť, jak voní čerstvě posečená tráva a další zázraky, vytvořené matkou přírodou. Jednoho dne ale Clarissa i její podivná rodina zmizí. Guy v sobě už nedokáže setřást touhu po změně, a tak se vydává za jedním ze svých starých známých, aby ho poprosil o pomoc. Profesor Faber se ho ujímá a společně vymýšlí plán, jak pomalu vrátit světu starý a správný řád. Bohužel ale Montaga odhalí jeho vlastní nadřízený. Přikazuje Montagovi knihu spálit a čeká jeho návrat do práce. Montag je ale rozhodnutý se svým povoláním skoncovat, a tak nejenže spaluje pouze jednu knih z mnoha, ale dál pokračuje ve své odbojové činnosti.

Nakonec končí stejně jako jeho nedávné oběti. Jeho dům je za trest spálen, manželka ho opouští a z něj se stává nepřítel číslo jedna. Díky profesorově pomoci se dostává na venkov, kde se setkává s lidmi, kteří stále ještě věří v knihy a jejich smysl. Jelikož se ale bojí zatčení, nenosí knihy u sebe, ale v sobě. Každý z nich totiž představuje jednoho autora a jedno jeho dílo. Společně pak doufají, že jednoho dne přijde čas, kdy znovu budou knihy dostupné všem a oni je budou šířit na papíře.

Název dostala kniha podle teploty, při které hoří papír. Autor nejprve své dílo vydal jako povídku o muži, který byl potrestán za to, že si vyšel jen tak na procházku. Téma autora zaujalo tak, že se ho rozhodl rozšířit a upravit do daleko rozsáhlejších rozměrů.

Kniha 451 stupňů Fahrenheita reaguje na rozšiřující se masmédia a jejich účinek na společnost, samozřejmě také upozorňuje na nebezpečí v podobě totalitních režimů, které vždy usilují o to, aby člověk nepoužíval tvůrčí myšlení, aby ztratil nejen svobodu vnější, ale tu podstatnější - vnitřní. V roce 1953 ale autor nemohl tušit, jak moc bude jeho text působit na čtenáře i po tolika letech a jak bude blízko k pravdě.

Dílo, ač patří do žánru science fiction, je dílem velice reálným. I když autor ve své době znal pouze tisk, rádio a počínající televizi, nemohl tušit, jak moc bude lidstvo v budoucnosti ovlivněno masovými médii a všemi možnými technologiemi. Když ve své knize popisoval lidi, kteří chodí s „mušličkami“ v uších, a sousedy, kteří jsou závislí na každodenním sledování televizních seriálů, nevěděl, jak blízko pravdy bude.

Na knize oceňuji právě její opravdovost. Člověka mrazí v zádech, když si uvědomí, že to, co autor si mohl představovat jen ve špatných snech, se stalo. Naštěstí se člověk stále drží svých tradic a historických odkazů a nezbavuje se jich jako přebytečného balvanu na noze.

Ukázka
Montag neudělal nic. To všechno učinila jeho ruka. Jeho ruka, kterou ovládal její vlastní mozek, každý třesoucí se prst měl své vlastní svědomí a hořel zvědavostí – ta ruka se stala zlodějem. Teď mu rychle strčila knihu pod rameno, vtiskla ji pevně do podpaží mokrého potem a s okázalým pohybem kouzelníka vylétla zpět – prázdná. Račte se podívat! Nic nemám! Jen se podívejte!

BRADBURY, Ray. 451 stupňů Fahrenheita. Praha: Plus, 2015, ISBN 978-80-259-0407-7, s. 46.