Čtenářský deník: Charles Dickens – Vánoční koleda

Vytvořeno 31. 1. 2016 1:00

Autor: Veronika Pechová

Charles Dickens patří mezi přední představitele kritického realizmu, který staví člověka do středu pozornosti v konkrétní podobě. Do popředí se dostává próza, především román.

Spisovatelé své postavy zasazovali do prostředí plného sociálních konfliktů, sledovali člověka ve společnosti i v jeho blízkém okolí a analyzovali společenské poměry. 

Charles Dickens se narodil 7. 2. 1812 v Portsmouthu v anglickém hrabství Hampshire. Jeho dětství nebylo nijak radostné. Od mala žil v bídě, protože jeho otec neuměl zacházet s penězi, byl sice úředník, ale dluhy měl, kam se podíval. Po přestěhování do Londýna byl jeho otec uvězněn v žaláři pro dlužníky. 

Celé dětství byla pro Dickense obrovskou školou životních neúspěchů a pomíjivého štěstí. Již ve dvanácti letech se musel naučit uživit se. Začal pracovat v továrně na leštidla, která se hemžila lidmi různých mravů. Charles byl ale nucen vytrvat, aby přežil, i když nutno říct, že se mu dařilo mnohem hůř, než jeho rodičům ve vězení. Rodinu nakonec zachránilo nečekané dědictví, které jim pomohlo vymanit se z dluhů. 

Charles Dickens pracovat nepřestal, jakmile se naučil těsnopis, začal se živit jako písař a poté povýšil na soudního zapisovatele. 

Jako dospělý se začal zajímat o děti, které potkal stejný osud jako jeho. O děti prožívající dětství bez domova, rodiny a lásky. Děti, které byly stejně jako on odkázány samy na sebe. Jeho tvorbu ovlivnil nejen náhled do vlastního dětství a pozorování dětí zkroušených stejným osudem, ale v neposlední řadě vztah s rodiči. Otce miloval i přes jeho nedostatky, ale matku v oblibě příliš neměl. 

V roce 1831 pracoval v listu Morning Chronicle jako novinář a paralelní zpravodaj. Svou literární dráhu zahájil v roce 1833. V tomto roce začal vydávat své črty a povídky pod pseudonymem Boz. Zachycoval v nich život nižších vrstev Londýna. Jeho práce si čtenáři natolik oblíbili, že se rozhodl pustit do větších a rozsáhlejších děl. 

Z nuzných poměrů se tak Dickens skrze svou píli a talent vyšplhal do hvězdného literárního nebe. Oženil se a zplodil devět dětí. Byl společensky aktivní, aristokracii se však vyhýbal. Jeho publikum ho milovalo. Byl populární nejen v Evropě ale i v USA. Jeho neustálé předčítání, cestování a psychické vypětí se nemilosrdně podepsalo na jeho zdraví. Zemřel v roce 1870 na mrtvici. 

K napsání svých děl sahal Dickens hluboko do svého nitra a čerpal ze svých neblahých zkušeností z dětství. Nejinak tomu bylo i u jeho povídky Vánoční koleda, která byla poprvé publikována v roce 1843 v nakladatelství Chapman and Hall. 

Od svého prvního vydání měla Vánoční koleda obrovský úspěch a hluboký účinek na své čtenáře. Dickens v ní klade důraz na důležitost rodiny, vánočních tradic a lidských hodnot jako takových. 

Hlavní postavou je pan Ebenezer Scrooge, starý, hamižný skrblík. Nenávidí lidi hlavně o Vánocích. Vánoce jsou pro něj ztráta času a peněz, které jsou pro něj to nejdůležitější. A právě v této době mu jeho synovec přijde popřát šťastné svátky a pozve ho do svého domu na sváteční večeři. Ebenezer ho vyhodí ze svého domu a stejně tak odbude i výběrčího příspěvků na sirotky. 

Tvrdě a bezcitně se chová i ke svému zaměstnanému písaři. Bob Rastr pracuje i na Štědrý den a pro Scrooge je nepochopitelné, že chce jít v tuto dobu dřív z práce, aby si užil svátky s rodinou. Dovolí mu to, ale nezapomene připomenout, že zítra ráno v osm hodin přesně ho čeká zpět. 

Toho večera, když se Scrooge dostane domů, navštíví ho duch jeho zesnulého společníka Jakuba Marleyho, táhnoucí za sebou dlouhé řetězy, čímž platí za své hříchy. 

Marley informuje Ebenzera o následné návštěvě v podobě tří duchů. Když Marley zmizí, Scrooge to považuje za pouhý sen a znovu usíná. 

Jako první jej navštíví Duch minulých Vánoc, který ho zavede zpět do minulosti. Ukáže mu jeho šťastné dětství. Vrátí mu vzpomínky na milovanou sestru, na přátele, na šťastnou dobu v učení, bujaré večírky a na svou první lásku. Ukáže mu nejen, jak se seznámili, ale i jak se rozešli. 

Postupem času začal Scrooge stavit přednosti výdělku nad přednosti svého srdce a tak se láska vytratila z jeho života. Když prosil ducha, ať jej víc netýrá, v mžiku se probudil ve své posteli. 

Jako druhý ho navštíví Duch letošních Vánoc. Ten Ebenezera zavede do chudých částí londýnských ulic a umožní mu nahlédnout do domácnosti jeho písaře Boba, který slaví Vánoce v rodinném kruhu. Jedno z dětí, malý Tim, je vážně nemocné, ale rodina nemá na léčbu peníze. A i přes to všechno, Bob každý rok pozvedne číši a připije svému zaměstnavateli na zdraví. 

Dál ho duch zavede do domu jeho synovce Freda, kde jak zjistí, se i on snaží strýce hájit před některými příbuznými, kteří jej pomlouvají. A na konci mu duch představí dvě zubožené děti, jedno je Bída a to druhé Nevědomost – té se má zejména vyvarovat. 

Třetím duchem, který jej navštíví, je Duch příštích Vánoc. Ten Ebenezerovi ukáže muže, který právě zesnul. Sám a bez rodiny. Nikdo pro něj netruchlí, protože žil špatný život. Hamižnost a lakota jej zahubily. A také to, že jeho srdce bylo kamenné. 

Dále ho duch ho zavede k Bobovi. V jeho domě je ticho a smutno, protože malý Tim své nemoci nakonec podlehl. A nakonec mu duch ukáže, kdo byl ten muž, jenž zemřel sám. 

Ebenezer se vyděsí a přísahá, že se změní a Vánoce bude ctít. 

Duch nakonec povolí a vyděšený Scrooge se probudí ve své posteli. Je překvapen zjištěním, že Vánoce nezmeškal, neboť duchové mu stihli vše ukázat za jednu jedinou noc. 

Z pana Scrooge se stane docela nový člověk. S radostí a úsměvem na tváři vyběhne do ulic a dokazuje tak, že se opravdu změnil. Že se napravil. Chudým rozdává peníze, přispívá i výběrčímu na sirotky, kterého den před tím tak odbyl. Svého písaře pana Boba Rastra odmění zvýšením platu a  zaplatí veškeré léčebné výlohy, které budou potřeba k uzdravení malého Tima. Nakonec se přeci jen vydává ke svému synovci na sváteční večeři a i přes své obavy je pozván a s láskou přijat ke stolu. 

Stal se štědrým mužem, dobrým zaměstnavatelem a ještě lepším přítelem. 

Kniha je nejen velmi inspirativní, ale je v ní skryto i jisté poselství. Nejen, že dobro bude odměněno a zlo potrestáno, ale především, že na změnu není nikdy pozdě. Bez ohledu na věk jsme všichni lidé, kteří mají své klady i zápory, a je jenom na nás, jak s nimi naložíme.