Günter Grass – Plechový bubínek

Plechový bubínek je životní historie jistého Oskara Matzeratha, zapisovaná a vyprávěná v posteli psychiatrické léčebny. Oskar se ve třech letech rozhodl zastavit svůj fyzický růst, v den, kdy k třetím narozeninám dostal dáreček – plechový bubínek. Za mnoho let – už vlastně dospělý, krátce po válce – se rozhodne povyrůst, ale k několika centimetrům nad bývalou tříletou míru mu přibude hrb a trochu nadměrná hlava.

Je to tedy vlastně zmrzačený trpaslík Oskar, kdo si u příležitosti třicátých narozenin rekapituluje svůj život – a rekapituluje či znovuprožívá ho na svém červenobílém bubínku, nikoli už v rodném Gdaňsku, ale v blahobytném Düsseldorfu 50. let. Chovanec psychiatrické léčebny vyvolává na dětském bubínku svůj život, neušetří své čtenáře žádné trapnosti a trýzně dětství, všechny své blízké pošle jaksi nevinně na smrt, sám jí však uniká…

Tady ho už mám, svůj bubínek. Hle, visí mi na břiše rovně, novotou zářící a červenobíle zubatý. Hle jak sebevědomě a s vážně uzavřenou tváří tu křížím dřevěné paličky na plechu. (…) Tu jsem si řekl, rozhodl se, že na žádný pád se nestanu politikem a dokonce už ne koloniálním kupcem, spíše udělám tečku, zůstanu tak – a já jsem zůstal tak, zachoval jsem si tuto velikost, tuto výbavu po celá dlouhá léta. (S. 48)

Doktoři začali vysvětlovat jeho opožděný růst pádem do sklepa, který byl neustále přisuzován Matzerathově, tj. otcově neopatrnosti, když nezavřel dvířka.
Oskar dostává stále nové a nové červenobílé plechové bubínky, které jeho maminka kupuje u obchodníka Markuse. Po Křišťálové noci je tento obchůdek kvůli majitelově židovskému původu zavřen a Oskar začíná mít nový koníček: sbírání bubínků.

Jednoho dne by Oskar mohl být nucen některé z nepříliš poničených plechů dát k opravě klempíři, aby mi se záplatovanými veterány pomohl přečkat ty strašlivé časy bez bubínků.
Podobně, i když jinými slovy, se o příčinách mého sběratelského pudu vyslovují lékaři Léčebného a zaopatřovacího ústavu. Slečna doktorka Hornstetterová chtěla dokonce přesně znát den zrození mého komplexu. Naprosto přesně jsem jí mohl udat devátý listopad roku třicátého osmého, neboť toho dne jsem ztratil Sigismunda Markuse, správce svého bubínkového skladu. (S. 176)

Po smrti Oskarovy matky, která se přejídala rybami po příhodě s rybářem, který měl na šňůře přivázanou koňskou hlavu a z ní vytahoval úhoře, zemřel i strýc Bronski při obraně Polské pošty. Oskar se nenápadně přičinil o jeho zastřelení, když jej sem sám přivedl.
Zamiluje se do dívky Marie, se kterou má syna Kurta. Marii si vezme Matzerath za ženu a Kurta považuje za svého vlastního syna. Kurt  nikdy k Oskarovi neprojevil lásku.
Marie se mu postupně odcizovala, proto si Oskar začne poměr se ženou zelináře Greffa, které se štítí i její muž.
Rok působí u divadelní společnosti, kterou vede jeho učitel a klaun Bebra. Jde o několik liliputánů, mezi nimi je i Roswitha, do které se Oskar zamiloval. Byla zabita granátem, když jí Oskar odmítl přinést šálek kávy a ona si pro ni musel dojít sama.
Domů se Oskar vrací v době, kdy má Kurt slavit své třetí narozeniny. Svému synovi chce věnovat plechový bubínek, aby i on pokračoval v otcově lásce k tomuto nástroji, Kurt jej ale zničí.
Oskar se dostává do čela skupiny válečů, kteří jej nazývají Ježíšem. V katolickém kostelem se mu zjevil Ježíš – socha malého Ježíška začala bubnovat. Váleči se vydají vykrást tento kostel, kde pořádají černou mši. Oskara přitom posadí na místo Ježíškovy sochy.

Toto jest tělo mé. Oremus, zpíval Mister podle svatého příkazu – kluci v lavicích mi poskytli dvě různé verze otčenáše, avšak Mister dokázal sjednotit katolíky a protestanty v přijímání. Zatímco ještě přijímali, předbubnovával jsem jim Confiteor. Svatá Panna ukazovala prstem na Oskara bubeníka. Nastoupil jsem následovnictví Kristovo. Mše běžela jako na drátkách. Misterův hlas mohutněl a utichal. Jak krásně přednesl požehnání: úleva, prominutí, požehnání, a když pak svěřil chrámovému prostoru závěrečná slova „ite, missa est“ – jděte, propouštím vás – nastalo skutečné duchovní propuštění a světské zatýkání zastihlo jen válečskou bandu pevnější u víře a posílenou ve jménu Oskara a Ježíše. (S. 322)

Váleči byli zatčeni, Oskar jako vždy díky svému vzezření nevinného tříletého dítěte unikl trestu. Po válce přišli do jeho městečka Rusové, kteří zastřelili Matzeratha.
Oskar společně s Matzerathem pohřbil i svůj bubínek. Poté začal růst, místo 94 cm byl vysoký 121 cm, přibyl mu ale hrb. Jeho ošetřovatel Bruno jej popsal takto:

Můj pacient měří jeden metr a jedenadvacet centimetrů. Hlavu, která by i na normálně rostlou osobu byla příliš veliká, má posazenou mezi ramena na takřka zakrnělém krku. Hrudní koš a záda, jež je třeba označit jako hrb, vystupují. Dívá se lesknoucíma se, chytře čilýma, někdy až blouznitelsky rozšířenýma modrýma očima. Jeho mírně zvlněný tmavohnědý vlas roste hustě. Rád ukazuje své vzhledem k ostatnímu tělu poměrně silné paže a své – jak sám říká – krásné ruce. Zejména když pan Oskar bubnuje – a vedení ústavu mu to povoluje na tři, nanejvýš čtyři hodiny denně – zdá se, jako by se jeho prsty osamostatnily a patřily k jinému, podařenějšímu tělu. (S. 363)

Na území Gdaňska přišli Poláci, proto s Marií a Kurtem utekl do Düsserdorferu. Zde si najde práci jako kamenický praktikant, ve které se stane mistrem ornamentu. Požádá Marii o ruku, ale ta odmítá. Po měnové reformě se stane modelem pro malíře a sochaře z Akademie. Tak vznikne obraz Madona 49, na které Oskar představuje Ježíška s bubínkem, který sedí na nahé Marii, kterou představuje modelka Ulla. Když Marie spatří obraz, nazve Oskara kurevníkem a prasetem. Oskar se odstěhuje do nového bytu, kde se seznámí s Kleppem, s nímž založí jazzovou skupinu.
Poté se vydává na samostatnou dráhu bubeníka, vydává gramofonové desky, které mu vynáší velké peníze. Jeho šéfem je opět Bebra

Moje druhé turné připadlo na adventní dobu. Sestavil jsem podle toho svůj program a dostalo se mi chvalozpěvů katolického i protestantského tisku. Však se mi také podařilo proměnit staré zatvrzelé hříšníky v dětičky zpívající dojemně tenkými hlásky adventní písně. „Ježíši, pro tebe žiju, Ježíši, pro tebe umírám“ zpívalo dva a půl tisíce lidí, do nichž by v tak pokročilém věku tu dětsky horlivou zbožnost nikdo už neřekl.
Stejně tendenčně jsem uspořádal i třetí turné, jež probíhalo paralelně s dobou karnevalů. Při žádném takzvaném dětském karnevalu to nemohlo vypadat veseleji a bezstarostněji, než při mých vystoupeních, jež z každé roztřesené babičky, z každého chatrného dědečka udělala legračně naivní loupežnickou nevěstu, pif paf dělajícího náčelníka loupežníků. (S.  477)

Nakonec byl Oskar obviněn z vraždy zdravotní sestry Dorothey, do které se platonicky zamiloval, i když ji nikdy neviděl. Kvůli tomu musel žít v Léčebném a zaopatřovacím ústavu. Nakonec se ukázalo, že Dorotheu zabila její žárlící kolegyně, proces měl být tedy obnoven a Oskar propuštěn. Ten by ale nejraději v ústavu zůstal.


Zdroj citací:
Günter Grass – Plechový bubínek. Přel. Vladimír Kafka. Praha: Mladá fronta 1969.