Jan Drda – Němá barikáda

Němá barikáda (1946) je soubor jedenácti povídek, v nichž je líčena statečnost českých lidí za okupace a za bojů na barikádách v Praze během posledních dnech války. Jsou to tedy příběhy o hrdinství prostých lidí, kteří jsou nuceni rozhodovat se v mezních situacích. Narozdíl od Čechů, u nichž se ve velké míře objevuje morální převaha a kladné hodnoty, jsou Němci líčení jako jednoznačně ničemní, zabělí a suroví lidé. Jedná se tedy o jakési černobílé vidění autora.

Často je využita zkratkovitost blížící se až reportážní dokumentárnosti. Realita je ztvárněna způsobem blízkým filmovému vidění: rychle se mění úhel záběru, komentář autora je většinou úsečný a stojí v pozadí. Tím dosahuje autor dramatičnosti a emociálně působí na čtenáře. Patos je střídán nepatetickým vypravováním. Působivé jsou také mnohé kontrasty (světlo a stín, Češi a Němci). Postavy mluví jazykem hovorovým.

Třetí fronta
Sláva Mach je zraněn na madridské barikádě, jeho čtyři kamarádi byli zastřeleni. Před smrtí mu řekli, že je i třetí fronta, a Sláva se ji vydal hledat. Přijel do Prahy, která se vzdala bez jediného výstřelu. Chtěl odjet do Ruska na frontu, ale byl nakonec zabit, když se v Praze střílelo do lidí (i do žen).

Včelař
Pan učitel Havlík ukryl ve svém domečku tři parašutisty, kteří v jeho včelíně schovali vysílačku. Němci muže postříleli při útěku, pan Havlík ale zůstal, aby bránil co nejdéle svůj domeček a včelí královnu. Vojáci začali rozbíjet úly, byli poštípáni zuřícím hmyzem. Včely se seskupily na svém chovateli. Pan Havlík nachází včelí královnu mrtvou. „To… jsou… oni… I včelám… berou život!“ koktal zdrceně. Když se nevzdal a nevyšel ze zahrady, byl zastřelen.

Vyšší princip
„Vyšší princip“ je přezdívka třídního učitele septimánů, který je vyučuje latinu. Tři chlapci z jeho třídy byli zatčeni a popraveni údajně za schvalování atentátu na říšského protektora Heydricha. Učitel dostane za úkol, aby ve třídě pronesl projev – měl ospravedlnit činy Němců. Místo toho pronese: „Vražda na tyranu není zločinem… Také já schvaluji atentát na Heydricha!“ Tím prokázal své hrdinství.

Hlídač dynamitu
Ustrašený a pokorný šedesátiletý František Milec se zapojil do spiknutí a kradl dynamit, kterým jeho spojenci vyhazovali německé válečné vlaky do povětří. Nakonec jej Němci odhalili. Chtěl ochránit svou ženu Bětku, a tak se pokusil vynést ven dynamit ukrytý v domku. Němci ale přišli dříve a začali oba staré lidi bít. Bětce se podařilo dynamit schovat do hrnce a dát jej na plotnu. Byla hrdá na manželovu statečnost. Zanedlouho dynamit vybuchl a s ním i celý domek vyletěl do povětří. Výbuch všechny usmrtil.

Vesnická historie
Karel Joudal, zemědělec bydlící v Boskovicích, udal gestapu uprchlého ruského vojáka, jenž přebýval u Bernátových. Poté, co byli čtyři nevinní lidé odsouzeni k smrti, získal jejich majetek. Starosta s hlavním policistou věděli o Joudalově udavačství, proto nad ním vynesli obecní soud: jménem republiky byl Joudal odsouzen k smrti. Jednoho večera se tak stala normální zimní nehoda: Joudal jel z kopce, jenž byl pokryt sněhem, dostal smyk a rozbil si lebku. Byl na místě mrtev. Policisté místo ohledali. „Ale po šňůře, která byla mezi silničními patníky včera o osmé večerní napjata, nezůstalo vskutku ani stopy.“

Nenávist
Pan Babánek se mstil za smrt svého syna, kterého zastřelili za Heydricha. Stal se z něj mistr ve střelbě, což by nikdo neřekl do takového malého úředníčka. Když přijeli Rusové, zabil patnáct Němců na barikádách.

Padlý beze jména
„Pátého května padl v boji proti hordám SS neznámý železničář,“ hlásí nápis na jednom domě. Retrospektivní pohled na onu událost: Ukrajinec Hyhoryj Jakimčuk byl námořníkem, po vybuchnutí miny v bezprostřední blízkosti byl zraněn a zajat Němci. Dostal se do vězeňského tábora a poté byl poslán vlakem smrti neznámo kam. On jediný přežil, ostatní zemřeli hladem a žízní. Byl osvobozen Rusy. Začal se ukrývat, ale když uslyšel ve městě palbu proti SS, vydal se hrdinně bojovat proti nim. Nakonec padl. Byl oním neznámým železničářem.

Pancéřová pěst
V Praze se bojuje na barikádách proti Němcům. Pepík Holan má právě sedmnáct. Jeho otec mu zakáže jít bojovat. Bez otcova vědomí odejde a díky pancéřové pěsti (tj. zbrani podobné husitské zbrani) zničí tank. Sám je svým hrdinským činem překvapen.

Zákeřník
Někdo neznámý střílel z okna děti. Muži se proto rozhodli prohledat všechny domy, odkud mohl zákeřník střílet. Žádného Němce ale nenašli. Když byla zastřelena holčička Helenka, zjistili, že nebyl prohledán pokoj staré paní, Němky. Našli v něm jejího syna Waltera – lékaře a nyní vojenského důstojníka. Žena ze strachu skočila z okna. Muži vraha uchopili a přikázali mu, aby před mrtvým dítětem poklekl a políbil zem. Místo toho plivl Walter do krvavého obličeje Helenky. Poté se ale ukázal jako zbabělec – prosil o milost a žral zem, jak mu přikázali. Byl poté předán partyzánům.

Až vstanou mrtví
Oberfeldwebel Obermayer vede kamión ozbrojených německých vojáků, prchajících z fronty. Obermayer spěchá za svou rodinou do Bavor. Naviguje řidiče. Dorazí do vesnice, kterou dříve Němci vypálili  a její obyvatele zastřelili – on měl v té době hlídku. V lomu, v němž proběhla likvidace, byli schováni partyzáni. Když je Obermayer spatřil, myslel si, že jsou to mrtví, kteří vstali z hrobu, aby se pomstili. Ve stejné chvíli, kdy jej zasáhla kulka, zemřel strachem před mstou mrtvých.

Němá barikáda
Češi vytvořili barikádu, aby zastavili postup německého vojska. Zůstali zde pouze tři kamarádi: policajt Brůček, Holanďan a Franta Kroupa, jenž předtím bojoval ve Španělsku. Němci si mysleli, že je před ním mrtvá, tedy němá barikáda. Byla to ale lest – tři kamarádi do nich začali střílet. Po úspěšném boji zblízka po nich zůstal pouze křídou napsaný nápis NO PASSARAN!


Zdroj citací:
Jan Drda – Němá barikáda. Československý spisovatel, Praha 1978.