Christopher Paolini – Brisingr

Děj třetího svazku Odkazu dračích jezdců začíná ve chvíli, kdy Eragon s Roranem přihlížejí krvavému pohanskému rituálu poblíž Helgrindu – sídlu ra’zaků, kteří unesli Roranovu snoubenku Katrinu. Většinu ra’zaků se již podařilo zabít, zbývají poslední dva a ty je třeba sprovodit ze světa. Druhého dne ráno se oba bojovníci spolu se Safirou vydají do hradu a po náročném boji se jim podaří krvelačné příšery pobít a osvobodit zajatce.

Kromě Katriny najde Eragon v jedné z cel i jejího otce, řezníka Slouna. O této skutečnosti se ale před Roranem a Katrinou nezmíní, aby nezvětšoval jejich trápení. Dobře ví, že Katrina má dobré srdce, a i když otec ji i ostatní zaprodal Ra’zakům, nedokázala by ho odsoudit. Nechá proto mladý pár v domnění, že je Sloun mrtvý. Sám mu pak po souhlasu královny Islanzadí vymyslel trest, který ho oddělí od lidí, ale umožní mu přežít a změnit se. Opředl ho kouzly, kterými zajistil, že bezpečně dorazí do Ellesméry, města elfů. Tam se mu dostane přístřeší a péče, kterou bude potřebovat. Pokud se mu podaří změnit své myšlenky a sebe sama, pak mu elfové navrátí zrak.

Mezitím v Nasuadině táboře došlo k rozbroji. Fadawar a jeho muži byli ochotní akceptovat ji jako vůdkyni pouze v případě, že podstoupí zkoušku dlouhých nožů. Nasuada si dobře uvědomovala, že pokud chce zachovat jednotnou a co nejsilnější armádu, potřebuje každého muže a zrovna tak potřebuje, aby ji poslechli na slovo. Nezbývalo jí tedy nic jiného než na tuto zkoušku přistoupit. Účelem zkoušky bylo dokázat svou sílu, statečnost a schopnost obětovat se pro svůj lid. Vítězem se stal ten, kdo si dokázal udělat více zářezů na předloktích. Fadawar, jakožto vyzyvatel, byl na „tahu“ první. Poté si střídavě s Nasuadou vytvářel na předloktích jeden zářez za druhým. Když se dostal k osmému, bylo jasné, že je na hranici sil. Jeho zaváhání a bolestně stažená grimasa Nasuadu natolik motivovaly, že udělala hned dva zářezy najednou a tím také vyhrála souboj. Krátce po souboji do tábora dorazila Safira s Roranem a Katrinou.

Když se Arya dověděla, že se Eragon vydal z Helgrindu sám, okamžitě se mu vydala naproti. Řízením osudu se setkali v hostinci, kterému se ani jeden nemohl vyhnout, aniž by vzbudil podezření. Přenocovali tedy společně v Aryině pokoji a brzy ráno pokračovali v cestě zpět do tábora. Když dalšího dne večer vyhledali místo k odpočinku, spojili se pomocí kouzla s Nasuadou, aby jí oznámili, že jsou oba v pořádku a co nevidět dorazí zpět do tábora.
V táboře byl Roran povolán k paní Nasuadě. Ta ocenila jeho umění boje a sdělila mu, že pokud se hodlá stát jedním z jejích velitelů, musí ho nejprve vyzkoušet. Bude tedy nějakou dobu sloužit jako řadový voják, a jakmile se osvědčí, dostane možnost velet. Roran její nabídku s radostí přijal. Zároveň však požádal, aby nemusel nastoupit službu hned. Dříve než půjde do boje, chtěl by počkat na Eragona. Královna se ho zeptala, proč je tak důležité, aby se viděl s bratrancem. Prozradil jí, že je nezbytně nutné, aby si mohl vzít Katrinu. A protože jí nemůže dopřát takovou svatbu, jakou by si zasloužila, přál by si, aby je mohl alespoň oddat dračí jezdec. Nasuada na jeho žádost přistoupila, ale podotkla, že okamžitě po svatbě nastupuje Roran do služby. Zatímco s ním takto rozmlouvala, přiběhl do tábora posel, který oznamoval příchod elfů od královny Islanzadí. Dvanáct elfů kouzelníků, které poslala, má za úkol chránit Eragona a svými kouzly zabezpečit jeho život.

Eragon s Aryou dál postupovali co nejrychleji a nejnenápadněji do tábora. Bohužel se však nevyhnuli střetu s jednou z Galbatorixových hlídek. Ačkoliv byli vojáci v přesile, podařilo se všechny porazit a vyváznout bez vážnějších zranění. Jeden z vojáků před smrtí prosil Eragona o slitování. Ten však dobře věděl, že si nemohou dovolit nechat svědky naživu, a zabil ho. Tento zážitek v něm však vyvolal opět pocit beznaděje a smutku kvůli množství prolité krve. Zároveň si také uvědomil, že nemůže zůstat beze zbraně. Meč, který mu daroval Brom, drží v rukou Murtagh a bojovou hůl, kterou dostal od Rorana, věnoval na cestu Slounovi.
Večer po bitvě seděli Eragon s Aryou u malého ohníčku. Eragon se snažil přijít na způsob, jak ochránit klouby na prstech, aby mohl rukama volně pohybovat, ale zároveň si je při každé ráně neroztříštit. Nakonec si pomocí kouzel vytvořil nad klouby tlusté, hrubé mozoly, které sice vypadaly velmi odpudivě, ale výborně tlumily sebeprudší rány. Protože ho stále trápily myšlenky na smrt, kterou kolem sebe rozséval, zavedl na toto téma rozhovor s Aryou. Postupně se pak přenesli zpět k období, kdy Aryu mučili v Helgrindu, a také k době ještě před zajetím, během které sloužila jako posel u Vardenů a převážela Safiřino vejce k elfům a zpět. Také Eragonovi prozradila, že jeden z jejích průvodců, kteří padli, když se Stín Durza pokusil vejce ukrást, byl její velká láska. Nečekaně do jejich provizorního tábora vtrhly podivné barevné koule. Obklopily je a jedna z nich se oddělila a zastavila před Aryou. Ta na ni položila ruku a najednou jako by se proměnila. Koule se pak přesunula k Eragonovi a ten na Aryin pokyn udělal totéž. Pak koule zmizely z tábora směrem na jih. Eragon i Arya se však najednou cítili jako znovuzrození, únava po bitvě i po cestě byla ta tam. Další den se konečně dostali zpět do tábora, kde se jim dostalo radostného přivítání, i když se neobešlo bez výčitek na Eragonovu adresu.

Po přivítání a krátké řeči, kterou musel Eragon pronést k lidu, se sešel s Nasuadou a králem Orrinem, aby jim vysvětlit své rozhodnutí zůstat v Helgrindu déle a popsal průběh cesty. Pak následovalo několik hodin představování a seznamování s různými představiteli skupin v táboře. Na zakončení dne přichystala Nasuada pro Eragona slavnostní večeři. Byl přesvědčen, že se opět bude jednat o zdvořilostní rituál, a proto ho mile překvapilo, že u stolu seděli všichni jeho přátelé a blízcí. Když hostina skončila a všichni se rozcházeli ke spánku, odchytil Eragona Roran a znovu se z něj pokoušel dostat, proč zůstal v Helgrindu. Eragon však stále trval na svém, že chtěl jen zabít posledního Ra’zaka a zajistit, aby nic užitečného a nebezpečného nezůstalo použitelné. Roran se tedy smířil s tímto vysvětlením, a než odešel, požádal Eragona, aby ho oddal s Katrinou. Ten byl touto žádostí značně zaskočen, ale souhlasil.
Druhého dne ráno byl Eragon na cestě k Nasuadě, když ho zastavila věštkyně Angela. Žádala, aby dal požehnání ženě a její dceři, které procházejí přes tábor. Když pak společně s Angelou a Safirou zamířil opět k Nasuadině stanu, zmínil se jí o podivném muži, kterého potkal při cestě z Helgrindu. Ukázalo se, že Angela byla učněm tohoto bláznivého staříka, a když od něj před mnoha lety odešla, nebylo to právě v dobrém. V Nasuadině stanu již na ně čekala kromě královny i Elva a její chůva. Nasuada Elvě vylíčila, jak je pro ni i její lid důležitá schopnost, kterou jí zkaženým požehnáním přisoudil Eragon. Elva však odmítla dál trpět za všechny okolo sebe a trvala na tom, aby se Eragon pokusil své požehnání upravit nebo napravit. Když několikrát znovu potvrdila, že je pevně rozhodnutá, pustil se Eragon do práce. Výsledek však nebyl takový, jaký očekával. Elva stále cítila bolest všech okolo sebe, ale nyní ji dokázala potlačit a nevnímat. Když si Eragon uvědomil, čeho všeho je teď schopná, chtěl pokračovat v nápravě, ale zabránila mu v tom. Oznámila, že nyní konečně bude žít sama za sebe a všichni se mají mít na pozoru. Zvláště on, kterého je připravena stejně tak milovat jako nenávidět.

Poté, co splnil další ze svých slibů, vydal se Eragon vyrovnat několik menších dluhů. Pomocí kouzla vytáhl ze země drobná zrnka zlata a vytvaroval je na dlani ve tři kuličky. První místo, které pak navštívil, byl stan koželuha Gedrika. Prozradil mu, jak ještě v Carvahallu ukradl tři hovězí kůže, aby mohl sedět na Safiře, omluvil se za to a jako poděkování mu dal jednu ze zlatých kuliček. Druhým stanem byl domov Jeoda a jeho ženy. Rozmlouval s ním o událostech, které je potkaly, když opustili s Bromem jeho dům, o Jeodově bádání pro Nasuadu a dalších věcech. Pak mu Jeod předal knihu, kterou u něj viděl už dříve v jeho domě a která obsahovala celé dějiny Alagaësie. Kniha, která je v Království pokladem, protože Galbatorix ji ničí na potkání. Když odcházel, předal Heleně další ze zlatých kuliček, aby s ní podle svého uvážení rozproudila obchod, a využila tak nadání a vzdělání, které se v její rodině tradovalo z pokolení na pokolení. Posledním úkolem, který musel splnit, bylo získání zbraně. Navštívil tedy zbrojařský stan, kde vládl vardenský zbrojmistr Fredrik. Ukázalo se, že najít zbraň, která by dokonale zastoupila Zar’roc, je úkol poměrně náročný. Zar’roc byl výrobkem elfů a byl navíc ještě ošetřen množstvím kouzel, takže se čepel neporušila při sebetvrdším úderu. Z toho důvodu byl také Eragonův způsob boje naprosto nevhodný pro použití běžného meče. Nakonec tedy s Fredrikem vybrali trpaslíky vyrobený falchion – zbraň, která měla po jedné straně čepel a po druhé rovnou plochu na odrážení úderů. Nebylo to ideální řešení, ale bylo nejschůdnější ze všech.

Druhého dne se vše chystalo ke svatbě Rorana a Katriny. Téměř pohodovou atmosféru však přerušila nečekaná návštěva nepřítele. Galbatorix vyslal na ležení malou skupinu vojáků, která však měla pouze zaměstnat vojsko, aby nemohlo pomoci Eragonovi a Safiře v souboji s Murtaghem a Trnem. Trn byl opět o dost větší než posledně, ačkoliv byl podstatně mladší než Safira. Murtagh byl taktéž vyzbrojen do boje mnoha kouzly a ochranami. Přesto se Safiře s Eragonem, za podpory elfích kouzelníků, podařilo zahnat je na útěk. Velkým problémem se ukázala skupina Galbatorixových vojáků. Bylo jich sice málo, ale nějakým strašným kouzlem byli zbaveni vnímání bolesti, takže pokud nebyli definitivně usmrceni, stále byli schopni útočit. Pro Nasuadin tábor to byl nový, zcela neznámý typ nepřítele, a tak v této bitvě přišli o velké množství bojovníků.

O čtyři hodiny později se z Rorana a Katriny stali muž a žena. Tak, jak Eragon slíbil, provedl je svatebním obřadem. Katrina od Nasuady dostala věnem truhličku šperků, aby měli s Roranem něco do začátku. Od Eragona dostali oba zlaté prstýnky, které vytvořil z poslední kuličky zlata. Díky nim o sobě budou stále vědět nejen oni dva, ale i Eragon se Safirou a budou si moci tímto způsobem přivolat pomoc.
Dalšího dne ráno obdržel Eragon od Nasuady příkazy, podle nichž měli získat další podporu válečné výpravě. Jeho úkolem bylo vydat se do Farthen Duru a urychlit volbu nového krále trpaslíků. Kromě toho také pokud možno zařídit, aby jím byl ten vůdce klanu, který je ochotný podporovat tažení proti Galbatorixovi. Eragonovi se tento úkol příliš nelíbil, zvlášť proto, že měl cestovat sám bez Safiry, aby tak v táboře nadále přetrvávalo zdání, že je přítomen. Neměl však příliš na výběr a nakonec souhlasil. Zároveň si však na Nasuadě vyžádal, aby po volbě krále, které se již zúčastní i Safira, mohli odletět alespoň na několik dní do Ellesméry a setkali se se svými učiteli. Tato žádost se Nasuadě nelíbila, protože tábor tak zůstane bez ochrany, pokud se znovu objeví Murtagh s Trnem. Nakonec však také souhlasila a Eragon se o něco později rozloučil se Safirou a vydal se na cestu.
V táboře se mezitím chystal útok na jeden za zásobovacích konvojů Království. Do útočné skupiny byl pod vedení Martlanda Rudovouse přidělen i Roran. Útok byl naplánován na další noc, až se konvoj utáboří. Bojovníci, využívajíc momentu překvapení, pobili většinu mužů ještě dřív, než stačili pořádně zareagovat. Skupinka pěti vojáků se však dokázala opevnit mezi vozy se zásobami a bylo téměř nemožné se k nim dostat. Nakonec situaci vyřešil Roran, který přeskočil vozovou hradbu a vpadl jim do zad. Čtyři z nich se mu podařilo zneškodnit, aniž by ho zranili, pátý voják ho však téměř zabil, nebýt včasného zásahu Martlanda.

Eragon tou dobou dorazil do pevnosti Bregan, kde sídlil Orik a jeho klan. Společně se chystali na cestu do Farthen Duru. Při krátkém výletě do Kamenného lesa, který je považován za velkou zvláštnost, si s Orikem povídali o volbě krále a o strategii, kterou je nutno zvolit, aby se podařilo prosadit jejich myšlenky a v nejlepším případě dosadit na trůn Orika.
Další výprava pod Martlandovým vedením bohužel neproběhla tak hladce jako posledně. Už když muži číhali skryti mezi stromy, zdála se jim skupina vojáků Království něčím podezřelá. Tábořili uprostřed volné krajiny, nechránili se, využívali otevřený oheň, který bylo vidět do dálky. Během útoku bojovníci pochopili, proč si to mohli dovolit. Nebyli to obyčejní vojáci, jednalo se o další skupinu Galbatorixových zrůd zbavených vnímání bolesti. Mnoho bojovníků padlo, Martland přišel o ruku, ale vítězství si nakonec opět připsali Nasuadini muži.