Karolína Světlá – Vesnický román

Děj románu se odehrává na Boleslavsku. Hlavním hrdinou je Antoš Jirovec, chudý chlapec vyrůstající bez otce u své matky v horách. Ta, když ovdověla, měla několik nápadníků, každého ale odbyla slovy: „Nevím věru, jak bych předstoupila jednou před boha, kdybych se každou rukou držela muže jiného!“ (S. 16-17) Lidé jejím pevným zásadám nerozuměli a nazývali ji mudrlantkou. Svého syna vychovala dobře – Antoš byl poctivý, pracovitý a sličný. Nastoupil do služby u rychtářů, kde si ho velice oblíbili. Rychtářka chlapce zbožňovala.

Sám se naučil číst, psát a počítat, přestože do školy nechodil. V hospodářství zaváděl novoty, díky nimž šla práce rychleji. Po nějakém čase se stal pacholkem, čímž si získal ve vsi vysoké postavení – pacholci u rychtářů byli nejváženější hned po selských syncích. Byl rychtářovou pravou rukou. Děvčatům se velice líbil, žádná si ale jeho srdce nedokázala získat.

V té době se vdala rychtářova stále chorá a nehezká dcera Marjánka za mlynáře, který si ji vzal kvůli věnu. Byl to muž tvrdý a lakotný, který vyhnal z výměnku svého vlastního otce. Manželé se odstěhovali do jeho mlýna. Po nečekaném úmrtí rychtáře zdědil jeho statek i veškerá pole. Antoše nenáviděl, protože ho měl rychtář za jeho života raději. Snažil se ho nechat odvést na vojnu, aby se Antoše zbavil.

Rychtářka se jednou s mlynářem nepohodla. Choval se na jejím bývalém statku pánovitě a nejraději by tchýni z výměnku vypověděl. Utrápená vdova proto nabídla Antošovi, aby si ji vzal za ženu. Tím by nebyl odveden a ona by se pomstila. Statek získala nazpět pomocí úřadů a z Antoše se po sňatku stal zámožný muž. Rychtářka, přestože byla o deset let starší, byla stále pohledná žena.
Se sňatkem nesouhlasila stará Jirovcová kvůli svému názoru na nový sňatek po ovdovění. Na rychtářčin statek ani jednou nepřišla, dokonce se ani nezúčastnila svatebního obřadu. Rychtářka k ní pojala zášť.
Zanedlouho se manželům narodili dva synové. Rychtářka si ale dětí příliš nevšímala, chtěla být stále se svým krásným manželem, kterého jí všechny dívky záviděly. Začala se vyvyšovat nad své okolí.

Z jejího muže se stal nejlepší sedlák a nejváženější občan. Každý den navštěvoval svou matku, která zbožňovala svá vnoučátka.
Rychtářka stále přemýšlela, jak má svého muže co nejvíce k sobě připoutat. Žárlila na hospodářství, knihy i vlastní děti. S Antošem se hádala a vyčítala mu milenky, které si sama vymýšlela. Muž byl zpočátku k vrtochům své ženy shovívavý, později ho ale přešla trpělivost.
„Antoš v rychtářce již neviděl dobroditelku svou, nýbrž mstivou jen ženu, která mu sobecky zavázala svět, aby potrestala nepřítele svého. Dopomohla mu k volnosti, za to jí daroval deset nejkrásnějších let mladého života svého – byli mezi sebou nadobro, navždy vyrovnáni! Již nemohlo být mezi nimi řeči o dluhu a o vděčnosti. Zaplatil jí poctivě prokázanou mu službu.“ (S. 62)

Antoš se odstěhoval ze společné sednice a rychtářčina láska k němu se změnila v nenávist. Později odjel hledat živobytí do Uher, aby nebyl na rychtářce závislý. Ta přijala do svého statku dívku Sylvu, z níž si chce učinit svou spojenku. Tato dívka byla divoká, odvážná a pracovitá. Jednou Antoše předčila při tradici, kdo z chlapců usekne jako první hlavu kohoutovi. Rychtářka tak chtěla dívčinou přítomností na statku manžela potrápit. Nebýt Sylvy, hospodářství by bylo po sedlákově odchodu zanedbané. Uvěřila rychtářce, že její muž je zlý, a tak na Antoše zanevřela.
Když se Antoš vrátil domů z Uher, kde se věnoval obchodu s koňmi, chovala se na něj žena hůře než k cizímu. Sylva je zlomyslná a na rychtářčin rozkaz špehuje Antoše. Ten opět svou ženu opustí. Po Sylvě jí pošle vzkaz, že se s ní nerozvede, aby na ni nepadla hanba. Dívka z jeho řeči pozná, že se v něm mýlila. Tajně slíbí, že se bude starat za jeho nepřítomnosti o jeho starou matku a o syny.

Ti jsou rychtářce úplně lhostejní. Věnuje se pouze pánbíčkářství a vyvolává temné síly, aby jí navrátily Antoše. Pokouší se ho očarovat. Ten, když se dozví, že se Sylva stará o jeho nejdražší, pozná, jak se dívka změnila. Zamilují se do sebe, ale oba se svému citu brání. Antoš se snaží dívku odehnat. Když děti i Antoš onemocněli náhle neštovicemi, dívka se o ně starala sama. Rychtářka své děti i domácnost opustila, aby ji nemoc nezohyzdila tváře. Antoš Sylvě vyjevil lásku a odmítl hrát stále před lidmi komedii s rychtářkou. Oba lidé plánují společnou budoucnost: chtějí odjet do vesnice Ochranova, kde je jiná víra a lidé se mohou po rozvodu znovu vzít. Antoš vrátí statek po rychtářce vyděděné Marjánce. Se svými hochy se odstěhuje k matce do hor, kde musí žít nadále sám bez Sylvy.

Citace z: K. Světlá. Vesnický román. Praha: Československý spisovatel, 1981.