Philip K. Dick – Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě

Čtenářský deník

Vytvořeno 6. 11. 2009 1:00

Autor: Marta Šimečková

Děj tohoto postkatastrofického románu začíná jednoho slunečného dne roku 1981, kdy Stuart McConchie – zaměstnanec prodejny a opravny televizorů – zametá chodník. Při tom přemýšlí o svém životě a o lidech, které míjí na ulici.

Stuart se dozvídá, že jeho zaměstnavatel – pan Fergesson – přijal do opravny Hoppyho Harringtona. Tento sedmnáctiletý mladík je fokomelikem, tzn. že nemá ruce, ani nohy. Jeho spolupracovníci mu často přezdívají trupík, a přestože se od nich fyzicky liší, oceňují jeho šikovnost. Dokáže opravit jakýkoliv přístroj pomocí kovových extenzorů, které mu nahrazují končetiny. Stuart je z tohoto mladíka nervózní, navíc se zdá, že má Hoppy nějaké tajemství.

Hoppy je skutečně zvláštní. Dokáže se po požití alkoholu dostat do transu, kdy vidí posmrtný život. V něm jsou mnozí lidé mrtví, Stuart dokonce pojídá syrové potkany a on – Hoppy – obstarává komunikaci mezi přeživšími. Stuart si samozřejmě myslí, že je Hoppy blázen a jeho řeči pouhými smyšlenkami. Poté v něm ale začne klíčit pochybnost.

„A přesto Hoppymu věřil. Věřil jeho viděním, protože je viděl na vlastní oči. Hoppy byl v opravdovém transu. To byl fakt.
Hoppy skutečně něco viděl. A bylo to něco strašlivého, o tom není pochyb.
Co ještě vidí? přemýšlel Stuart. Kéž by se mi podařilo toho hajzlíka trošku zmáčknout. Co ještě ten jeho úchylnej mozek o mně a o nás, o nás všech, ví?“ (S. 43)

Mezitím do vyprávění vstupují další postavy. Především je to tajuplný pan Tree, kterého Stuart spatřil, jak vchází do ordinace místního psychiatra. Při této návštěvě u lékaře se ukáže, že se ve skutečnosti jedná o Bruna Bluthgelda, fyzika přezdívaného jako doktor Krvemsta, který zavinil velkou tragédii. Roku 1972 totiž spadl na Zem nebezpečný radioaktivní materiál z výbuchu ve vysokých vrstvách atmosféry kvůli jeho chybnému výpočtu. Od té doby má výčitky svědomí, dokonce trpí mánií, že je znetvořen a pronásledují ho jeho nepřátelé.

Pan Tree vyhledal odbornou pomoc na naléhání své přítelkyně Bonny Kellerové. Ta patří mezi krásné ženy, které si mohou kolem prstu omotat každého muže, sama ale není v manželství nijak spokojena.

Z rádia a televizorů se dozvídáme, že v ten den dojde k velké události – první lidský pár se přestěhuje na Mars. Těmito odvážlivci jsou manželé Dangerfieldovi, kteří mají na oné planetě strávit deset let. Všichni lidé dychtivě sledují, jak nastupují do rakety a následně jsou vypuštěni do kosmu. Tehdy se ale něco pokazí...

Zpětně se dozvídáme, že došlo k další katastrofě kvůli poruše automatického obranného systému ve vesmíru. Na zem začaly padat atomové bomby, takže přežili jen ti, kteří se včas dostali do krytů. Všude jsou mrtvá těla, civilizace je zničena. Lidé, kteří měli štěstí a zachránili se, si najednou uvědomují, že jsou pro život důležité úplně jiné věci. Peníze jsou nyní bezcenné, jídlo i léky jsou nedostupné. Zakládají se komunity, v nichž je nejdůležitější osobou mechanik, děti se učí ve škole vyrábět mýdlo a rozeznávat jedlé houby od nejedlých, začínají se objevovat zmutovaná zvířata i lidé.

„Kočky se navíc sdružovaly do menších tlup a – jak se podařilo zjistit – shromažďovaly potravu do zásoby. Právě objevy těchto chytře vymyšlených potravních skrýší přiměly lidi k větší opatrnosti. Každopádně nebylo pochyb o tom, že kočky, stejně jako potkani a psi, jsou nebezpečné. Zabíjely a žraly malé děti na potkání – aspoň tak se to vyprávělo mezi lidmi.“ (S. 111)

V tomto světě můžete narazit na mluvícího psa, na potkana hrajícího na hudební nástroje, nebo na symbionty – tvory, kteří vznikli spojením více dětí, které navzájem sdílí tělesné orgány. Hoppy, kterému se podařilo přežít, si uvědomuje, že jeho vidina posmrtného života byla ve skutečnosti předtuchou budoucnosti. Odejde do komunity v Západní Marin, kde se stává vyhlášeným mechanikem. Přitom má tajný plán, jak vzít vše do vlastních rukou.

Kolem Země stále obíhá ve svém raketoplánu Dangerfield. Jeho žena spáchala kvůli depresím sebevraždu a on nemá naději na přistání, ani na vyplnění své mise. Má zásoby jídla, vody a vzduchu na deset let, takže mu nyní zbývají již jen tři roky života. Jeho každodenní náplní je rádiové vysílání, kdy lidem pouští hudbu, posílá vzkazy a čte romány na pokračování. Rádio je vzácností, proto se schází často celé komunity na pravidelné vysílání kolem jediného přístroje znamenajícího pro ně jediné spojení se světem.

Ve stejné komunitě se setkáváme s Bonny Kellerovou. Ta zareagovala na katastrofu tím, že se vyspala s prvním mužem, na kterého narazila. Svému manželovi samozřejmě nic z toho neřekla, dokonce dítě, jehož otcem byl samozřejmě onen neznámý muž, pokládal její manžel za své. Malá Edie je zváštní dítě. Tvrdí, že má ve svém bříšku malého bratříčka Billa, se kterým si často povídá. Podle rodičů si vymýšlí, ale ukáže se, že je Bill skutečný. Edie patří mezi zmutované děti, které se začaly rodit po katastrofě. Když si z ní Hoppy utahuje, že žádného brášku nemá, promluví k němu Bill hlasem pana Fergessona. Onen miniaturní chlapec žijící v bříšku své sestry totiž dokáže mluvit s mrtvými lidmi, dokonce ví, kdy kdo zemře. Hoppy se zalekne a touží po pomstě.

Bonnin přítel Tree si klade vše za vinu. Musí stále utajovat svou identitu, jinak by ho lidé dozajista popravili za to, co způsobil roku 1972 a co podle nich odstartovalo i druhou katastrofu. Zřídí si ovčí farmu, kde žije v osamění spolu se svým mluvícím psem. Začíná bláznit, dokonce se rozhodne, že na svět sešle další atomové bomby, čímž ho úplně zničí. Tomu zabrání naštěstí Hoppy – umí kohokoliv zabít na dálku jakousi podivnou silou.

Do Západní Marin nečekaně přijíždí Stuart, který skutečně musel ve chvíli největší nouze pojídat syrové potkany. Navrhne panu Gillovi, který v Západní Marin vyrábí cigarety a brandy, zajímavý obchod. Ukazuje se, že pan Gill je otcem Edie a že stále miluje její matku. Ta se rozhodne opustit svého manžela a s Gillem odjet do města, kde budou společně podnikat.

Hoppy čeká, že ho začnou lidé za záchranu světa oslavovat, místo toho mu dají jen pár dárků a poděkování od zastupitelů místní komunity. Cítí se ošizen, proto začne dávat najevo svou moc, a tak se ho začnou lidé bát. Dokonce díky soukromému rádiu ovládne Dangerfieldovu vysílací stanici; napodobí jeho hlas a do éteru začne pět ódu na sebe samého. Dangerfield je zmaten a myslí si, že zemře. Hoppymu v dalším vysílání zabrání malá Edie s Billem.

Bill se totiž dokáže přemístit do těla živočichů, kteří jsou dostatečně blízko. Přiblíží se nenápadně k Hoppymu a vymění si s ním své tělo. Z Hoppyho se stane homunkul, který – protože na rozdíl od Billa není v ničím těle – brzy zemře. A Bill má nyní Hoppyho tělo, může konečně spatřit svět a užívat si života jako člověk.


Zdroj ukázek:
Philip K. Dick – Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě. Přel. Bob Hýsek. Praha: Argo, 2009.


Čtěte také:

Vítejte v Západní Marin aneb život po Katastrofě