Salman Rushdie – Děti půlnoci

Adam Azíz, který studoval v Heidelbergu medicínu, byl znechucen chováním Evropanů. Ti se vysmívali jeho víře a tvrdili, že to oni objevili Indii, odkud pocházel. Adam se proto vrací domů, kde na něj čeká stará a věčně nemocná matka spolu s otcem, kterého po mrtvici zajímali pouze ptáci.

Tento lékař se vyznačoval velkým nosem, což podle některých značilo, že jednou založí velký slavný rod. Zamiloval se do dívky jménem Nasím, kterou často jezdil vyšetřovat kvůli různým nemocem, kterými trpěla. Ty byly často podřadné, např. škrábnutí na lýtku nebo zarůstající nehet na noze. Zvláštní je, že dívku nesměl nikdy spatřit celou, proto byla část jejího těla, kterou musel vyšetřit, vždy viděna pouze z malého otvoru vytvořeného v prostěradle. Aby byla uchována Nasímina čest, pro jistotu ji navíc hlídaly tři služebné podobné zápasníkům. Adam, který získal po celém kraji věhlas skvělého lékaře, se odhodlal požádat dívku o ruku a ta souhlasila.

Bohužel manželství nebylo příliš šťastné. Nasím milovala tradice a nelíbilo se jí, že musí chodit ve městě s odhalenou tváří. Stala se z ní pevnost, která se ani nehne a jejímž královstvím je kuchyně. Svého muže se tak snažila vyhladovět nebo s ním nemluvila po několik dní, pokud jí v něčem nevyhověl. Adam nakonec svůj boj vzdal a stala se z něj loutka v rukou své ženy. Přezdívá se jí proto Velebná matka, která přes svou vážnost působí komicky, protože v každé větě opakuje spojení „jaksemenuje“. Porodila Adamovi celkem pět dětí.

Jednou z nich je Mumtáz, která se provdala za tlustého básníka Nádira Chána. Ten se po politickém převratu ukryl v Adamově sklepě, protože se bál o svůj život. V podzemí si novomanželé pořídili bydlení, avšak po dvou letech tohoto podivného manželství se ukázalo, že je Mumtáz stále pannou. Velebná matka udělala povyk, její zeť – Nádir Chán – byl prozrazen a musel utéci. Zanechal po sobě jen vzkaz své ženě, v němž bylo napsáno, že se s ní rozvádí.

Zklamaná Mumtáz, která svého muže milovala, se provdala za Ahmada Sináího, který se dříve dvořil její sestře Álii. Ta samozřejmě začala svou šťastnější sestru nenávidět. Mumtáz zahájila nový život, proto si také změnila jméno Mumtáz na Amína. Spolu s Ahmadem se přestěhovala do Dillí, kde se stává svědkem střetů mezi muslimy a hinduisty. Když se dozví, že je těhotná, navštíví věštce, jehož slov se zalekne. Prý se jí má narodit syn, kterého čeká tento osud: „Plivátko ho omráčí – doktoři pak zmrzačí – džungle zahubit ho zkusí – šamanům ho vydat musí! Vojáci ho budou pražit – tyrani před koncem smažit“ a „Bude mít syny a nebude mít syny! Zestárne dřív, než bude starý! A zemře dřív... než bude mrtvý.“ (S. 100)

Před porodem se manželé odstěhují do Bombaje, kde zakoupí dům od podivného Angličana, pana Methwolda. Navyknou na způsob anglického života a cítí se šťastní. Zde se také narodil Salím Sináí, hlavní hrdina celého románu a zároveň vypravěč, který vzpomíná na osudy své rodiny retrospektivně. Narodil se 15. srpna 1947, tedy v den, kdy se Indie stala nezávislou. Patří k tzv. dětem půlnoci, které díky jedinečnému datu narození získaly zvláštní schopnosti. Salímovo narození bylo navíc provázeno dalšími událostmi. Zdravotní sestra Mary, která toužila učinit revoluční čin, vyměnila novorozeňata, čímž bohatým rodičům – Amíně a Ahmadu Sináíovým – podstrčila chudé dítě, zatímco jejich pravý potomek byl odsouzen k chudobě. Pravda však vyjde později najevo.

Mezitím Salím vyrůstá ve své rodině, aniž by tušil, že to jeho rodina není a že má zvláštní schopnosti. Vychovává ho jeho matka i Mary, ona zdravotní sestra, která se rozhodla, že musí svůj čin alespoň takto odčinit. Otec se začne věnovat více než své rodině pití, protože se mu zdá, že jeho žena víc miluje svého syna než jeho. Ve chvíli, kdy se ocitá bez peněz, se úplně zhroutí. Amína vezme vše do svých rukou a začne sázet na dostizích, kde vždy překvapivě vyhrává. Tehdy se k nim nastěhuje Velebná matka se svým mužem Adamem. Rodina se navíc rozrůstá o Ryšavou opičku – Salímovu sestru, která získá tuto přezdívku díky husté kštici rudozlatých vlasů.

Salím zdědil po svém dědečkovi velký nos, jenž se pro něj stane příčinou nového života. Když se jednou ukryl v koši na prádlo, spatří skulinou matku v nevhodné chvíli. Protože se mu chce kýchnout, zadržuje dech a hlen mu nos ucpe. Od té doby začne slyšet zvláštní hlasy – má schopnost telepatie.

„Tedy telepatie: vnitřní monology všech těch takzvaných hemžících se miliónů, mas stejně jako tříd, se v mé hlavě draly o prostor. Zpočátku, když jsem se těšil, že mohu poslouchat – než jsem sám začal jednat –, se vyskytl jazykový problém. Hlasy brebentily vším možným, od malajálámštiny až po nágské dialekty, od čisté lakhnaúské urdštiny až po jižní šumlovanou tamilštinu. Rozuměl jsem jen zlomku toho, o čem se mluvilo mezi stěnami mé lebky. Teprve později, když jsem začal pátrat, zjistil jsem, že pod povrchovými přednosy – zvuky z vnější vrstvy mozku, které jsem zachycoval původně – se jazyk vytrácí a je nahrazován všeobecně srozumitelnými myšlenkovými formami, které značně přesahují hranice slov...“ (S. 189)

Salím je zpočátku „ztracený v chaosu životů jiných“, zanedlouho ale začne své schopnosti využívat k něčemu většímu. Zjistí, že zvláštní nadání mají všechny děti, které se narodily mezi půlnocí a jednou hodinou ráno v Indii onoho 15. srpna 1947. Celkem to bylo 10001 dětí, z nichž ale některé zemřely. Mezi nimi to byla například siamská dvojčata, kluk s žábrami nebo s kozlími rohy, vousaté dívky, děti, které umí léčit, zvládají všechny jazyky nebo se umí pohybovat v čase. Salím zve vždy v noci děti na shromáždění, kdy se se všemi spojí telepaticky a svým prostřednictvím jim dovolí, aby mezi sebou navzájem komunikovaly. Když však děti dospějí, začne mezi nimi stále častěji docházet k hádkám, což vede k rozkladu tohoto jedinečného shromáždění.

Mezi tyto děti patří i Šiva, který je oním chlapcem, za kterého byl Salím vyměněn v porodnici. O Šivu se staral jen jeho chudý otec, když se ale snažil chlapci zpřerazit nohy, aby si díky postižení vyžebral víc peněz, Šiva otce zabije a začne vlastní život nejprve jako zločinec a poté jako vysoký vojenský důstojník. Už v dětství se Salím setkává s tímto hochem s velkými koleny a bojí se ho.

Jednoho dne přijde Salím o kus prstu, v nemocnici se pak jeho matka dozví, že není jejím synem. Přesto se celá rodina rozhodne, že jej bude nadále pokládat za vlastního. Jediný, kdo zuří, je Salímův otec (tedy nevlastní otec), který ještě více pije. Velebná matka proto rozhodne, že se Amína spolu s dětmi odstěhuje do Pákistánu k Amínině sestře Emeraldě. Ta je provdána za velice váženého generála Zulfikára, který se podílí na politickém převratu. Salím podstoupí operaci, při níž jsou mu vyčištěny nosní dutiny. On se brání, protože ví, co ho čeká – ztratí své schopnosti. To se také stane. Mezitím se jeho sestra stává slavnou zpěvačkou Džamílou. Salím zjistí, že ji miluje, ona se ale jeho citu vysměje. Začíná válka Pákistánu s Indií, při níž Salím přichází o většinu rodiny, sám je zraněn plivátkem hozeným do vzduchu bombou a ztrácí vědomí...

Se Salímem se opět setkáváme ve chvíli, kdy dělá stopaře u vojenské jednotky jménem Bestia. Má přezdívku Buddha, což znamená „stařec“. Skutečně vypadá zestárle, navíc nic necítí a nepamatuje si na své jméno. Do armády ho poslala jeho sestra Džamíla, čímž se mu pomstila za jeho vyznání lásky. Spolu se svou jednotkou je vyslán do džungle na tajnou misi, kde přijde o všechny své muže a spatří své kamarády z dětství na hromadě mrtvol. V té chvíli si vzpomene na své jméno i na svou minulost. Také se k němu – jako již poněkolikáté – dostane zvěst o Šivovi, který působí v nepřátelské armádě.

Salíma zachrání čarodějka Párvatí, jedna z dětí půlnoci, která se do něj zamiluje. Vrací se s ní do Indie, kde se čarodějce přizná, že se s ní nechce oženit. Ta v touze po dítěti očaruje Šivu, který s ní stráví několik nocí, poté ji ale zavrhne. S Šivovým dítětem v břiše se vrací k Salímovi, ten si ji vezme, a tak se vše opakuje – opět je očekáván příchod dítěte, které není dítětem svého otce. Tentokrát má tento potomek – syn Adam – nikoliv velký nos, ale velké uši. Salím tuší, že má zvláštní schopnosti podobně jako měl on, ale nikdy se jemu Adam nesvěří, že tomu tak je.

Po narození syna Salím tuší, že se kolem něj připravuje spiknutí, v jehož čele má stát Indira Gándhíová, indická předsedkyně vlády. Skutečně jsou všechny přeživší děti půlnoci zatčeny a následně vykastrovány, aby se jejich schopnosti nemohly přenést na jejich potomky. Kdo se však tomuto procesu vyhlazování vyhne, je Šiva, který má po celé zemi mnoho dětí, protože je vyhlášeným záletníkem.

Salím se spolu se synem Adamem vrací do Bombaje, kde zastihne svou chůvu Mary jako ředitelku tamější konzervárny. Zde pracuje, dokud nepocítí, že je vážně nemocný. V domácnosti mu pomáhá Padma, která se stane i posluchačkou jeho příběhů. Ty začne postupně sepisovat, a tak je celý tento román vlastně jeho výtvorem. Nakonec umírá.

„Salím se štěpí, já jsem ta bomba v Bombaji, koukejte, jak vybuchnu, kosti se bortí tříští pod strašným tlakem davu, kostra padá dolů dolů dolů, tak jako kdysi u Džalijánvály, jenomže Dyer tady dneska zřejmě není, ani merkurochrom, jenom zničený tvor rozsypávající kusy sama sebe po ulici, protože jsem byl tolika, příliš mnoha osobami, život na rozdíl od syntaxe poskytuje člověku více než tři, a konečně kdesi bijí hodiny, dvanáct úderů, vysvobození.“ (S. 497)


Zdroj citací:
Rushdie, S. – Děti půlnoci. Přel. P. Dominik. Praha – Litomyšl: Paseka, 2009.


Čtěte také:

Magický realismus Dětí půlnoci