Čtenářský deník
John Irving – Modlitba za Owena Meanyho
- Čtenářský deník
- Vytvořeno 20. 5. 2009 1:00
- Autor: Marta Šimečková
Modlitba za Owena Meanyho je v pořadí sedmý román amerického spisovatele Johna Irvinga. Je to strhující příběh, v němž se prolíná osobitý humor, hluboký lidský soucit a stále přítomná hrozba něčeho nepojmenovatelného. Román vypráví o životě Owena Meanyho – prazvláštně nadaného chlapce nepřirozeně malého vzrůstu s protivným hlasem – a to očima jeho kamaráda – vypravěče, který své vzpomínky prokládá aktuálními deníkovými záznamy z doby 80. a 90. let. Autor zde spojuje aktuální otázky víry, morálky a osudu. (Anotace knihy)
Owen Meany vyrůstá společně se svým kamarádem Johnem v jednom malém městečku v Nové Anglii v 60. letech 20. století. Ostatní děti se mu často posmívají kvůli malému vzrůstu a zvláštnímu hlasu, přesto si u nich vždy získá autoritu. Je tajně zamilován do Johnovy krásné matky, kterou zabije basebalovým míčkem při jednom zápasu.
„Maminka stála zády k domácí metě; někoho zahlédla – někoho na nekryté tribuně – a mávala na něj. Minula značku třetí mety a postupovala podél postranní čáry, ale stále ještě byla blíž ke třetí metě než k domácí, když se Owen rozmáchl k poslednímu odpalu. Skoro se zdálo, jako by mávl pálkou ještě dřív, než míč opustil nadhazovačovu dlaň – byl to rychlý míč, jak bývá v Malé lize zvykem, ale Owen se rozmáchl včas a trefil míč s překvapivou silou (kousíček před metou, asi ve výši prsou). V životě jsem ho neviděl zasáhnout míč tak přesně a síla míče s pálkou pro něj představovala takový šok, že poprvé zůstal stát na nohou – konečně jednou neupadl.
Úder pálky byl na Malou ligu nezvykle rázný a hlasitý a upoutal i roztěkanou pozornost mé matky. Ohlédla se k domácí metě – snad ze zvědavosti, kdo odpálil takovou ránu – a míč ji zasáhl do levého spánku tak prudce, že se otočila na patě a z jednoho vysokého střevíčku se jí ulomil podpatek. Upadla na zem hlavou k tribunám a zůstala ležet s koleny rozhozenými od sebe a obličejem zabořeným do písku, protože vůbec nestačila zvednout ruce (ani aby se uchránila před pádem), což později vedlo k domněnce, že byl mrtvá dřív, než se dotkla země.“ (S. 43)
Owen vždy věřil, že byl nástrojem Božím, proto maminku zasáhl míček. Také věděl, že mávala Johnovu otci. John byl totiž plodem matčina „povyraženíčka“, jehož původce byl dosud neznámý a nikomu se nesvěřila s jeho jménem. V té době byla asi rok vdaná za Dana Needhama, učitele na akademii a vůdce divadelních ochotníků, který byl dle Johna nejlepším otcem na světě. Owen si byl jist, že John jednoho dne svého pravého otce odhalí a bude jím zklamán (to skutečně byl: otcem byl reverend Merill, kterého poznal jen podle vražedného míčku, který u sebe ukrýval po několik let).
Po této smrtelné nehodě se přátelské pouto mezi Johnem a Owenem nerozbilo. Společně studovali na akademii i na univerzitě, kde Owen přispíval do školního časopisu Popelnice pod přezdívkou Hlas.
Owen byl silně věřící, přesto se občas dopouštěl přestupků: falšoval vojenské knížky, zhanobil sochu sv. Máří Magdalény, posmíval se jeptiškám-tučňákům, měl poměr s Johnovou sestřenicí Hester, se kterou žil „jako muž a žena“.
Při ochotnickém představení, v němž hrál Ducha Vánoc, se zhroutil. Říkal, že na náhrobku (kulise) spatřil napsané své celé jméno s hodností nadporučíka a datum své smrti. Poté se mu neustále opakoval sen, v němž zachránil vietnamské děti před smrtí a sám při tom zahynul. Považoval to za další Boží záměr, proto se přihlásil jako dobrovolník do vietnamské války. Johna zachránil od války tím, že mu usekl prst na pravé ruce.
Do Vietnamu ale stále nebyl přeložen, plnil pouze administrativní činnost v Arizoně. Když ale společně s Johnem doprovázel v den napsaný na náhrobku tělo mrtvého vojáka k jeho rodině na pohřeb, vystoupila na letišti skupina dětí – sirotků z Vietnamu, které doprovázely jeptišky. Do této skupinky vhodil bratr mrtvého vojáka granát, který ale Owen zachytil a sám zahynul.
Jeho sen tedy byl skutečností a John díky svému příteli uvěřil v Boha. Později odjel do Kanady, kde působil jako učitel anglické literatury. Dozvěděl se, že Owenovi rodiče namluvili svému synovi, že se narodil z nevinného početí – tedy že jeho (dementní) matka byla pannou stejně jako Maria, která počala Ježíše. Owen si myslel, že je skutečným synem Božím už od jedenácti let!
Citace z: J. Irving. Modlitba za Owena Meanyho. Přel. Z. Mayerová. Praha: Odeon, 1994.
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
