Proč muži nenávidí ženy?

Čtenářský deník

Vytvořeno 26. 2. 2011 1:00

Autor: Alena Oudová

Stieg Larsson patří k autorům, kterým nebylo dopřáno si svůj věhlas a slávu dostatečně vychutnat. Jeho knihy byly vydány až po jeho předčasné a překvapivé smrti. Ihned po vydání se však jeho dílo setkalo s bouřlivým ohlasem nejen čtenářů, ale i kritiků. V kině jste již mohli shlédnout filmovou adaptaci prvního románu úspěšné trilogie Milénium – Muži, kteří nenávidí ženy. Česká premiéra filmového zpracování druhého dílu Dívka, která si hrála s ohněm je pak plánována na 16. 9. 2010.

Je to již čtyřicet let, co zmizela Harriet Vangerová, neteř a dědička celého impéria švédského průmyslového magnáta Henrika Vangera. Henrik se rozhodne před svou smrtí udělat poslední pokus o objasnění pravdy a osloví s prosbou o pomoc investigativního novináře Mikaela Blomkvista. Blomkvist nemá tou dobou co ztratit, i když zprvu nad nabídkou váhá. Tou dobou však utrpěla jeho pověst seriózního novináře, když byl odsouzen za urážku na cti známého švédského finančníka Hanse-Erika Wennerströma, jelikož ho nařkl ze závažných zločinů, přičemž pro svá obvinění měl jen slabý důkazní materiál.

A tak se Blomkvist vydává do Hedeby, aby pomohl Henriku Vangerovi objasnit čtyřicet let nevyjasněnou vraždu. Ale byla to vůbec vražda? Tehdy šestnáctiletá Harriet zmizela beze stopy. Přes rozsáhlé policejní a následně i soukromé pátrání nebyla nalezena ani stopa po tom, co se tehdy mohlo stát. Oficiálním důvodem, proč se Mikael zdržuje v Hedeby, je žádost Henrika Vangera o sepsání rodinné historie. I to je jedním z Mikaelových úkolů, i když tím hlavním je Harrietin případ. Novinář se tak setkává s celou řadou příslušníků Vangerovy rodiny – Martinem, bratrem Harriet, nenápadným mužem, který po Henrikovi převzal vedení podniku. Podnik se však potýká s vážnými problémy a na Martinovi jsou vidět každodenní starosti a důsledky boje o přežití podniku. S Cecílií, bystrou ředitelkou školy v Hedestatu, jejíž sestra Anita byla před mnoha lety blízkou přítelkyní Harriet, ale dnes žije v Londýně a se svojí rodinou se vyjma sestry nestýká. S Isabellou, Harrietinou matkou, která byla ke své dceři vždy chladná a téměř netečná. Z vyprávění se Blomkvist doslechne o Haraldovi, otci Anity a Cecílie, zarytém nacistovi a podivínovi, se kterým se jeho vlastní děti odmítají stýkat. Stejně tak se dozvídá o otci Harriet – Gottfriedovi, který je tou dobou již po smrti, ale který byl za svého života taktéž zarytým nacistou, byl věčně opilý a nebylo jej možno považovat právě za vzorného otce. Čím více se toho Mikael dozvídá, tím více otazníků se vynořuje. Nejprve nevěří v žádný výsledek svého pátrání, považuje ho téměř za ztrátu času. Letité vyšetřování neobjasněného zmizení nepřineslo žádný výsledek, jak by tedy zrovna on mohl uspět? Průlom přichází ve chvíli, kdy při prohlídce fotografií z dětského dne, kdy Harriet zmizela, nalézá několik fotografií, na kterých je dívka zachycena a na poslední z nich je z výrazu její tváře evidentní, že tehdy musela vidět něco nebo někoho na druhé straně ulice a to ji vyděsilo.

V Harrietině kalendáři nachází Blomkvist tři ženská jména a dvě iniciály a u každé z položek řadu pěti číslic. Zprvu se domnívá, že se jedná o telefonní čísla. Čísla sice existují, ale ani jedno neodpovídá. S touto záhadou Michaelovi pomůže Lisbeth Salanderová. Lisbeth pracuje pro Milton Security jako jeden z detektivů a ve svém oboru je tou nejschopnější. Je také jedna z nejlepších hackerek v celém Švédsku, o čemž má samozřejmě tušení jen jeden další hacker, Plague, protože se nejedná právě o legální činnost. Lisbeth nečiní žádný problém dostat se Mikaelovi do počítače a po dlouhém váhání mu odešle klíč k vyřešení záhady seznamu s čísly. Nejedná se o telefonní čísla, ale o pasáže z Bible. Mikael Lisbeth k jejímu překvapení vyhledá a nabídne jí spolupráci. Potřebuje její pomoc. Lisbeth přijímá. Společně procházejí důkazní materiál a snaží se o rekonstrukci situace z roku 1966. Postupně zjišťují otřesnou pravdu o tom, že seznam se jmény a čísly odkazuje na rituální vraždy, do kterých je zapleten jeden ze členů rodiny Vangerů. Toto zjištění téměř stojí Mikaela život, přičemž díky Lisbethině včasnému zásahu přežije.

Odhalení vraha je však jen jedním dílkem skládačky. Mikael dochází k závěru, že Harriet tehdy vůbec zavražděna nebyla. Naopak. Někdo jí pomohl z ostrova a ukryl ji. Za pomoci Lisbeth se vydává po starých stopách a rozhodne se Harriet vypátrat, což se mu také povede. Henrik Vanger, postupně se vzpamatovávající z infarktu, který během Mikaelova vyšetřování utrpěl, konečně pochopí, co se tehdy před lety skutečně stalo a kdo mu celých čtyřicet let na jeho narozeniny posílal lisované květiny ze všech koutů světa.

I Mikaelovi se dostane zadostiučinění. Protože Lisbeth je skutečně výtečná hackerka, nečiní jí příliš zásadní problém proniknout do počítače finančníka Wennerströma. Mikael tak získává důkazní materiál, který mu při prvním přelíčení chyběl. Připravuje útok na záludného finančníka v podobě speciálního čísla časopisu Milénium. Stejně tak se rozhodne napsat knihu o všech úskocích a podvodech této postavy švédského finančního světa. Očistí tak nejen sebe a Milénium, ale odhalí tak rozsáhlý podvodný systém, nad kterým se švédské společnosti tají dech.

Ukázka z knihy:
„Pak došel zpět na ulici a postavil se na místo, kde tehdy stála Harriet. Jako vhodný ukazatel mu posloužil bod mezi oknem horního patra obchodu s konfekcí a dveřmi do solária. Otočil hlavu stejným směrem jako tehdy ona. Podle jeho názoru se Harriet dívala směrem k rohu budovy, v níž byl obchod s pánskou módou. Byl to naprosto obyčejný roh domu a za ním se skrývala příčná ulice. Cos tam viděla, Harriet? Mikael zastrčil fotografii do tašky přes rameno a došel pěšky k parku u nádraží, kde se posadil na zahrádku restaurace a objednal si café latte. Byl naprosto otřesen. Anglicky se tomu říká new evidence, jinými slovy ´nový důkazní materiál´. Mikael najednou objevil něco zcela nového, čeho si při vyšetřování přešlapujícím třicet šest let na stejném místě nikdo nevšiml.“ (LARSSON, Stieg. Milénium 1: Muži, kteří nenávidí ženy. 2. Vyd. Brno: Host, 2010, s. 279. ISBN 978-80-7294-360-9.)