Ludvík Aškenazy a jeho Psí život

Ludvík Aškenazy patří k nejosobitějším postavám naší literatury a k autorům, kteří nejdále pronikli do světa dětí. V jeho dílech se vždy zrcadlí společenské a politické události druhé poloviny 20. století, vlivy mnohonárodního jazykového a kulturního prostředí i věčné hledání domova, zřejmě také ovlivněné jeho česko-židovským původem.

Leitmotivem mnoha jeho děl je putování, cestování, zaznamenávání okamžiků tvořících postupně celek zvaný život. Jde mu, podobně jako Karlu Čapkovi, o obyčejného člověka, který přes chyby a nedokonalosti dovede postihnout smysl lidské existence. Ve svých dílech vyjadřuje Ludvík Aškenazy hlubokou účast na lidských osudech, zasažených ubíjejícími tlaky skutečnosti. Inspiraci nachází ve všedních věcech a drobnostech, nevyhledává mezní okamžiky a konfliktní stavy, ale všední momenty.

Tvorbu Ludvíka Aškenazyho můžeme rozčlenit žánrově, tematicky i podle vývojových etap, které souvisejí s jeho životními osudy. Psal reportáže, povídky, mikropovídky, pohádkové příběhy, autorské pohádky, protiválečné povídky, divadelní hry, náměty a scénáře filmů. Počátky tvorby (1948-55) jsou ve znamení dobové představy o společenské a politické funkci umění, jsou odrazem studené války a jednoznačného stranění pokroku, míru a přátelství mezi obyčejnými lidmi. V druhé polovině 50. let Ludvík Aškenazy opouští „velká společenská témata“ - povídky o přerodu a uvědomění dělníků a různých národů, povídky o realizaci ideových tezí socialismu v praxi – a přiklání se ke každodennosti, píše cykly dětských a nedětských etud, humorné i tragické válečné povídky. Jeho tvorba se stává komornější. Koncem 50. let se soustřeďuje na poezii všedního dne, hledá podstatu lidské existence v obyčejnostech. Autor na malé ploše zachycuje poetiku jednotlivosti, aby tak postihl velikost celku i věčnou potřebu vřelosti mezilidských vztahů.

Svými díly chtěl vyslovit humanistické poselství, kterým je víra v lásku, soudržnost a přátelství. Životní normál pro něj znamená nepokřivené lidské vztahy. Realita je zpravidla viděna dětským ozvláštňujícím pohledem, protože harmonie je přítomna především v dětské hře, pravda se zrcadlí v dětské naivní otázce. Svět dětství a fantazie pro něho byl světem, ve kterém se mohl plně rozvinout a do kterého vstoupil ve snaze uniknout vzpomínkám a zážitkům z války. Dítě je zobrazováno jako představitel čistého srdce, svět viděný jeho očima se mu zdá upřímnější, krásnější a čistější…

Psí život

Psí život patří k nejlepším prózám Ludvíka Aškenazyho. Kniha vyšla roku 1959, v době, kdy kulminovala jeho povídková a dramatická tvorba. Kniha je souborem pěti povídek, které spojuje zvířecí protagonista, na němž se stejnou měrou jako na lidech podepisuje válečné utrpení a bestiálnost. Právě na dětech a zvířatech, které si Ludvík Aškenazy zvolil za hlavní hrdiny, chce ukázat bezbrannost lidí a zvířat ve válce. V povídkách dokonale předvedl, co všechno znamená láska zvířete a člověka, od sentimentality přechází až k ironii. Kniha má silný protiválečný a humanistický náboj, na což měl zřejmě vliv i fakt, že se Ludvík Aškenazy účastnil v letech 1942-45 bojů proti fašismu v řadách československé vojenské jednotky.

Povídky ve sbírce protestují proti válce způsobem, který naší literatuře otevřel Fráňa Šrámek svou básní Raport. Člověk je provokován k odporu proti válce tím, že je mu před oči postaveno válečné utrpení zvířete. Kůň tu vystupuje jako postava, která cítí, myslí, mluví a samostatně jedná. Je spolutrpitelem a sdílí s lidmi společný osud. Pojmy kůň a člověk stojí u Šrámka velmi blízko sebe. Kůň jako nositel lidských vlastností má tolik společného s člověkem, že se stává jeho obrazem, představuje ztělesnění soucitu s člověkem. Stejně tak nahlíží na život a obraz zvířat ve válce i Ludvík Aškenazy.

Pes je spojován se smrtí a s podsvětím, střeží říši mrtvých a je prostředníkem mezi světem mrtvých a živých. Stejně tak i válka je dobou mezi životem a smrtí. Na náhrobních reliéfech slouží pes jako věrný doprovod člověka. Smrt je ve válce věrným společníkem všech lidí, doprovází nás na každém kroku a může si nás kdykoli vybrat. Název sbírky není tedy určitě nahodilý. Psí život může charakterizovat život lidí ve válce, život provázený strachem ze smrti a ze ztráty blízkých lidí.

I když je knize tento rok rovných padesát let, svou tematikou je aktuální i v dnešní době. Je určena všem, kteří se nebojí hledat pod povrchem věcí nevšední lidskost a humanitu.

Literatura:
AŠKENAZY, L. Psí život. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1959.


Čtěte také:

Ludvík Aškenázy: Otec skřítka Pitrýska a zeť Heinricha Manna