Most do země Terabithia

Dějiny literatury

Vytvořeno 9. 5. 2010 2:00

Autor: Marta Šimečková

Tato krátká próza Katherine Patersonové byla vydána roku 1977. Začala ji psát ve chvíli, kdy se nemohla vyrovnat s tragédií, která dívku jménem Lisa Hill, tedy kamarádku jejího syna. Do ní v srpnu roku 1974 uhodil blesk a ona zemřela. Autorka také čerpala ze zkušenosti učitelky na venkovské škole v severní Virginii, kde – podle jejích slov – byly téměř všechny děti jako Jesse Aarons, hlavní hrdina, který spolu se svou kamarádkou Leslie vytvoří vlastní fantastický svět, v němž se mění v krále a královnu a mohou zažívat nejrůznější dobrodružství...

Děj

Příběh je zasazen do venkovského prostředí a vypráví se v něm o zvláštním přátelství malého chlapce a jeho nové spolužačky. Desetiletý Jess žije se svými rodiči a čtyřmi sestrami na statku, kde má – narozdíl od jiných dětí jeho věku – řadu povinností. Musí dojit krávu, umývat nádobí, pomáhat na zahrádce, starat se o mladší sourozence... Jeho rodiče jsou chudí, tatínek je často na cestách, matka práci na statku nezvládá. Navíc musí snášet neustálé šarvátky se svými dvěma staršími sestrami, které se rády vyhýbají práci a stále u maminky loudí o peníze, přestože samy dobře ví, jak omezené jsou jejich finance. Dalo by se říci, že lépe vychází pouze se svou sestřičkou jménem May Belle.

„S May Belle to bylo něco jiného. Brzo jí bude sedm a zbožňovala ho, což občas bývalo prima. Když je člověk jediný kluk vklíněný mezi čtyři sestry, a ty dvě starší jím pohrdají od chvíle, co jim zarazil, aby ho oblékaly a vozily v zchátralém starém kočárku na panenky, a ta vůbec nejmenší brečí, jak se na ni člověk křivě podívá, pak je docela milé mít někoho, kdo člověka zbožňuje. I když mu to někdy trochu překáželo.“ (S. 5-6)

Jednoho prázdninového dne mu sestry oznámí, že se do sousedního stavení někdo přistěhoval. „Později Jess uvažoval, jak je divné, že něco, co mělo být v jeho životě patrně největší věcí, tehdy odbyl pokrčením ramenou, jako že o nic nejde.“ (S. 7) Brzy se setkává s holčičkou jménem Leslie Burkeová, která je nyní jeho novou sousedkou. Zpočátku jí Jess nevěnuje příliš pozornosti, když ale začne chodit do stejné třídy jako on, musí uznat, že je Leslie jiná než ostatní dívky. Je mnohem rozumnější, přes vzhled andílka ráda vymýšlí lumpárny, nosí kalhoty a má nakrátko ostříhané vlasy... a dokonce ani nemá doma televizi. Kvůli tomu ji ostatní děti nepřijmou do svého společenství. Také Jess je zpočátku nedůvěřivý, dokonce se jí snaží stranit.

Obě děti mají velkou fantazii. Jednoho dne si usmyslí, že si vymyslí svou vlastní zem jménem Terabithie, která by měla být podobná Narnii. A oni by byli jejím vládci. Do této země se dostávají díky lanu zavěšenému na stromě, což je jediná cesta přes potok na druhou stranu. Tam je nemůže nikdo najít, je to ideální místo pro Terabithii. Postaví si zde svůj hrad, čtou zde knížky a vymýšlí příběhy plné dobrodružství. Uvědomí si také, jak je jejich přátelství pevné. „Leslie byla víc než kamarádka. Byla jeho druhým já, a to víc vzrušujícím já – jeho cestou do Terabithie a do celého dalšího světa.“ (S. 45)

Do této země je provází také Princ Terrien – malý psík, kterého dá Jess své kamarádce jako vánoční dárek. Jejich tajné místo odhalí May Belle, která by ráda trávila se svým bratrem a jeho kamarádkou více času. Vyhrožuje, že řekne mamince, kam Jess s Leslie odchází, a on se zalekne, že by tak bylo kouzlo Terabithi porušeno. „Někdy mu připadalo, že jeho život je křehký jako pampeliška. Stačí trochu fouknout z jakékoli strany, a chmýří se rozletí.“ (S. 73)

Přichází jaro a s ním i tání sněhu. V potoce se zvedne voda, přesto stále navštěvují Terabithii. Jess ale dostane strach, protože neumí plavat. Jednoho dne mu zavolá paní učitelka Edmundsová, jestli by s ní nechtěl jet na výlet do Washingtonu. Pro něj to je obrovský zážitek, protože v tomto městě ještě nikdy nebyl. A navíc je mu paní učitelka velmi sympatická. Když se vrací z tohoto úžasného výletu domů, dozví se, že je Jess mrtvá. Snažila se dostat do Terabithie, lano se ale přetrhlo a ona narazila hlavou o kámen, kvůli čemuž se utopila. Jess odmítá uvěřit tomu, že přišel o svou nejlepší kamarádku. Vyčítá si, že jí nepozval na výlet. Začne se dokonce chovat, jako by se nic nestalo, což velmi udiví jeho rodinu. Až při návštěvě Lesliiných rodičů pochopí, že je skutečně mrtvá.

„Zpopelnit. V tom okamžiku všechno Jessovi došlo. Znamená to, že Leslie je pryč. Proměněná v popel. Už ji nikdy neuvidí. Ani mrtvou ne. Nikdy. Jak si to mohli dovolit? Leslie patřila jemu. Jemu víc než komukoli jinému na světě. Nikdo se ho ani nezeptal. Nikdo mu to ani neřekl. A teď už ji nikdy znovu neuvidí a oni dokážou jenom brečet. Ne pro Leslie. Nebrečí pro Leslie. Brečí nad sebou. Jenom nad sebou.“ (S. 104)

Cítí se jako ztroskotanec, dokonce ze vzteku uhodí surově May Belle. Ve zlosti také vyhodí barvy, které dostal do Leslie, do potoka. „On, Jess, byl jediným, komu opravdu o Leslie šlo. Jenže Leslie ho zklamala. Prostě si umřela, když ji nejvíc potřeboval. Prostě ho opustila. Prostě se zhoupla na tom laně, jen aby mu ukázala, že není zbabělec.“ (S. 104)

Rozhodne se, že se ještě jednou podívá do Terabithie. Přes potok leží spadlá větev, přes kterou přejde na druhý břeh. Nevšimne si ale, že ho tajně následuje May Belle. Ta se ale uprostřed větve lekne vody pod sebou a neví, co dál. Jess jí pomůže a uvědomí si, že šla za ním, protože se o něj bála a protože nechtěla, aby mu bylo smutno.

Lesliini rodiče se odstěhují a vezmou s sebou i Prince Terriena. Jess ale na Leslie nikdy nezapomene. To ona ho totiž odvedla do Terabithie, to ona z něj udělala něco víc, protože dřív byl jen obyčejný hloupý kluk. Poskytla mu sílu a fantazii. Jess také změnil své chování k mladší sestřičce. Přes potok postavil most a převedl přes něj May Bell. Učinil z ní královnu Terabithie podobně, jako z něj udělala Leslie krále této země.

Název

Název fantastické země Terabithia možná někomu z vás připomene Terebinthii – strov, který je zmiňován v próze Plavba Jitího poutníka, tedy ve třetí knize Letopisů Narnie, které napsal Clive Staples Lewis. Tuto souvislost si autorka uvědomila dle jejích slov až ve chvíli, kdy již bylo její vlastní dílo téměř dokončeno. Sám Lewis název pro svůj ostrov převzal z biblického názvu pro strom, navíc samotná postava hlavní hrdinky Leslie zbožňuje Letopisy Narnie, takže by nemohlo být špatně vyloženo, že se tato postava jako by nechala inspirovat právě Lewisem.

Vydání, film

V češtině toto dílo vyšlo poprvé o dvacet dva let později, tedy roku 1999, a to u nakladatelství Albatros. Získala řadu prestižních ocenění a dočkala se také dvojího filmového zpracování roku 1985 a nově roku 2007. Na produkci a psaní scénáře druhé verze se podílel i autorčin syn David L. Paterson, jehož jméno se objevilo na věnování v knize („Psala jsem tuto knihu pro svého syna Davida Lorda Patersona, ale když si ji přečetl, požádal mě, abych ji připsala i Lise, proto tak činím.“).

Fantasy s otazníkem

Právě filmoví producenti se – bohužel – zasloužili o to, že si mnozí začali tuto knihu spojovat s žánrem fantasy. Pestrobarevné plakáty, na nichž jsou kromě děti zobrazeny i podivuhodné bytosti, do kin nalákaly řadu diváků, kteří toužili po filmu typu Letopisy Narnie či Kronika rodu Spiderwicků. Ve skutečnosti však místo fantasy jde o příběh o velkém přátelství a o moci dětské fantazie. Ta je schopná vytvořit zcela nový svět, v němž hrdinové zažívají krásné chvíle dětství. Fantazie je zde skutečně důležitým pojmem, neboť dokáže obohacovat reálný život a může lidem pomoci vyrovnat se s nejrůznějšími překážkami, které jim skutečný život přináší.

Obyčejný život

Nečekejte sentimentální líčení, ani žádnou teatrálnost. Jazyk je zde prostý stejně jako jednotlivé obrazy, které jako by se podobaly tomu, co vidíme každodenně kolem sebe. Příběh vypráví o obyčejném chlapci a obyčejné dívce, o obyčejném životě jako takovém. A přestože toto prosté vyprávění není nijak dlouhé, dokáže na čtenáře silně zapůsobit, dokonce i dohnat k slzám. Veškeré situace, postavy i jazyk postav působí realisticky, navíc řada mikropříběhů dokáže samotného čtenáře – narozdíl od sáhodlouhých románů, v nichž jsou popisovány všechny detaily – přimět k zapojení vlastní fantazie a třeba i k domýšlení dalších příběhů.

Cílem autorky bylo zřejmě i ukázat, že i obyčejný život může být neobyčejným. Narozdíl od Čapkovy prózy, která je součástí jeho noetické trilogie, však nehledá v jednom člověku více já, spíše poukazuje na možnost úniku do jiného světa, v němž se kdokoliv z nás může stát, čím chce – třeba králem, rytířem či kouzelníkem. Kromě fantastického světa však Pattersonová proniká i do toho světa reálného, a to do světa dvanáctiletých dětí, do jejich touh i starostí. Hašteření mezi sourozenci, láska k rodičům, potyčky se spolužáky, tajná láska k učitelce... i to jsou témata, kterých se autorka dotýká.

Happy end?

Největší přínos knihy však spočívá v něčem jiném. Narozdíl od mnoha dalších děl určených pro menší čtenáře totiž nekončí happy endem, který by v tomto případě ani nebyl vhodný. Vždyť kam by příběh spěl, kdyby se odvíjel přímočaře od seznámení se dvou dětí k jejich věčnému přátelství? Autorka nechce dětem nalhávat, že je život procházkou růžovým sadem. Nechce jim slibovat krásný život bez starostí, v němž by všichni žili v lásce a svornosti. Šťastné příběhy mají totiž své místo ve fantazii, nikoliv ve skutečnosti. Naopak ukazuje, že v životě každého z nás může dojít k zvratům, které pro nás nemusí být příjemné a s nimiž se budeme muset vyrovnat. Tím může být život v chudé rodině, v níž tatínek právě přišel o práci, prozrazení našeho největšího tajemství, za které se stydíte, nebo smrt nejlepšího přítele, který vám ukázal, že můžete být jedineční.

Každý reaguje na smrt blízkého člověka jinak – někdo zoufalým pláčem, jiný netečností. A Jess tím, že si nechtěl skutečnost připustit a snažil se na vše zapomenout. Co je však důležité, že si nakonec uvědomí, co pro něj Leslie znamenala a co pro něj udělala. Především mu ukázala, jakou sílu může mít fantazie. A pomohla mu také nalézt cestu k mladší sestřičce, které se dříve vyhýbal. Navíc sám projde důležitou změnou – z vystrašeného chlapce, který v ničem neviděl smysl svého života, se najednou stal chlapec odvážný, navíc ho opouští pocit marnosti a dřívější deprese.

Zdroj ukázek:

K. Pattersonová. Most do země Terabithia. Přel. Eva Masnerová. Praha: Albatros 1999.