Realismus

Dějiny literatury

Vytvořeno 5. 9. 2009 2:05

Autor: Petra Šmejdová

Projevy realismu můžeme najít i v dávné minulosti. Pravěké umění nebo renesance zobrazovaly lidi, zvířata i věci tak, jak je malíři viděli. V 19. století se přesto realismus stal převládajícím směrem. Povedlo se to i díky tehdejší společenské situaci. V té době probíhala první průmyslová revoluce, kdy se začaly rozvíjet přírodní vědy. Matematika, fyzika, biologie, astronomie, vývoj technologií a industrializace. To všechno mělo za následek nové nazírání na skutečný život. Realismus se nejvíce odrazil v literatuře a umění, kde byl kladen velký důraz na objektivitu a přesnost vyjádření.

Tento literární směr se rozšířil do celé Evropy a autoři ho pojali po svém. Hlavními tématy se staly společenské rozdíly mezi nejchudší vrstvou a zbohatlíky, společenská kritika zkorumpovaných úředníků, válečné výpovědi, příběhy sirotků, ztroskotanců a chamtivců.
Realismus se dá podle svého vývoje rozdělit do tří etap. První méně nápadnou fází je v podstatě ještě takový předchůdce pozdějšího realismu. Objevil se v Anglii ještě na konci 18. století a byl označován za jevově popisný. Šlo o snahy  autorů pravdivě zobrazit anglickou společnost bez jakéhokoli hodnocení. Za zástupce jevově popisného realismu považujeme Jonathana Swifta (Gulliverovy cesty) a Daniela Defoea (Robinson Crusoe).
Druhou etapou je samotný realismus, o kterém je řeč. Často bývá označován také jako kritický realismus. V pozdějších letech se totiž spisovatelé snažili ve svých dílech kriticky zobrazit společnost a hlavně její morálku. Sem také řadíme většinu realistických děl.
Poslední vývojovou fází realismu se stal naturalismus. Ten se projevil až ke konci 19. století. Emil Zola se stal jeho průkopníkem díky stati Experimentální román, kde formuloval principy naturalismu. Popisné realistické tendence vyhrotil až k dokumentární přesnosti a všímal si negativních stránek lidského života. Člověka chápe jako iracionálního tvora, který je veden svými pudy a vášněmi. Kromě Zoly (Nana, Zabiják) k naturalismu řadíme Francouze Guy de Mauppassanta (Miláček, Kulička) a z našich spisovatelů například Karla Šlejhara (Kuře melancholik).

Realismus má několik charakteristických znaků. Opět zde najdeme hlavního hrdinu, který je určitým způsobem typizován. Tato postava zastupuje určitou společenskou vrstvu a je ve svém prostředí výrazným prvkem. Realističtí hrdinové bývají zachyceni ve svém vývoji. Jejich charakter se v průběhu děje mění. V tvorbě některých autorů najdeme jeden vzor hrdiny, podle něhož tvoří i další postavy. Jedním z takových je Dickensův hrdina. Tím je malé dítě, často sirotek, který se přes nepřízeň osudu dokáže prosadit ve společnosti, a získá tak své místo v životě. Dalším příkladem jsou postavy Balzakovy. Většinou mladí, ambiciózní muži, kteří se snaží marně uspět v bohatém světě vyšších vrstev. Když se jim to nedaří, přizpůsobí se společnosti, křiví svůj charakter a stávají se z nich pokrytci.
Dalším z důležitých znaků realismu je detailní popis děje, postav nebo prostředí. Děj je často prokládán popisnými pasážemi, někdy až drobnokresbami. Příběh to zpomaluje a podrobné informace odvádí čtenáře od hlavní dějové linie.
Za třetí znak se dá považovat jazykový styl realistických děl. Na základě určitého prostředí se často setkáme s hovorovým jazykem postav, někde je to nářečí.

Francouzský realismus

Hlavním zástupcem realistické literatury ve Francii se stal Honoré de Balzac. Snažil se o kritický obraz francouzské společnosti 30. a 40. let 19. století. Především se zaměřil na peněžní morálku ovládající tuto společnost. Z jeho díla je významný románový cyklus Lidská komedie. Sem patří Otec Goriot, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán. Samostatným dílem o promarněném životě je Evženie Grandetová.
Hrdinou Ztracených iluzí je typický Balzacův hrdina. Lucien de Rubempre je mladý novinář, který se snaží prosadit v Paříži. Když zjistí, že bez peněz a známostí tu neprorazí, nejprve falšuje směnky a poté z města utíká. Na své cestě se setkává s postavou prvního románu abbém Herrerou, s nímž se vrací do Paříže. Jejich další osudy jsou rozepsány ve třetím díle trilogie.
Do francouzské literatury této doby také výrazně zasáhl Gustav Flaubert svým psychologickým románem Paní Bovaryová. Je to příběh mladé romanticky založené ženy, která je nespokojená v manželství. Snaží se uniknout ze stereotypu nudného života a změnu hledá v milostných vztazích. Ani ty ovšem nesplní představu o vášnivé lásce. Když se navíc dostane do finančních problémů, spáchá raději sebevraždu. Podle hlavní hrdinky se podobnému životnímu postoji přezdívá „bovarismus“, což má být snaha uniknout před všedním světem do iluzí a představ.

Anglický realismus

V tomto období se na ostrovech zrodil největší anglický spisovatel 19. století. Charles Dickens psal do určité míry autobiografická díla s jejich typickými dětskými hrdiny. Mezi tyto práce patří David Copperfield, Oliver Twist a Nadějné vyhlídky. Dickens je také autorem humoristického románu Kronika Pickwickova klubu. Jedná se o příběhy čtyř přátel, kteří prožívají své příhody na cestách po anglickém venkově.
David Copperfield do určité míry odráží spisovatelův život, hlavně jeho dětství. Malý David zažívá ponížení prostřednictvím svého otčíma. Kvůli němu z domova odchází do internátní školy, kde je šikanován. Nenechá se zlomit a jde si za svým cílem stát se uznávaným novinářem a spisovatelem.

Ruský realismus

Toto spojení samo o sobě je literárním pojmem. 19. století bylo někdy označováno za století ruského románu. O tento pojem se zasloužila hlavně trojice ruských spisovatelů, jejichž dílo je pokládáno za poklad ruské i světové literatury. Prvním z nich je Nikolaj Vasiljevič Gogol, který je autorem románů, povídek a divadelních her. Jedním z prvních významných Gogolových děl je povídkový soubor Petrohradské povídky. Jednotlivé příběhy zachycují typy úředníků a malých obyčejných lidí, kteří se nedokáží postavit svým nadřízeným. Autor ve svých dílech pro větší efekt užívá techniku nomen – omen. Hlavního hrdinu nebo i ostatní postavy pojmenuje podle něčeho konkrétního, co vyjadřuje jeho povahu, charakter. V povídce Plášť je hlavním hrdinou Bašmačkin, což v překladu znamená bačkora. Mezi nejznámější Gogolovy práce patří Revizor, komicky laděná divadelní hra. Satiricky líčí poměry v ruském provinčním městečku. Hlavní hrdna Chlestakov (chvástal) přijíždí do nenápadného města, kde ho obyvatelé okamžitě považují za revizora. Chlestakov se nezdráhá situace využít a během krátké návštěvy stihne slíbit sňatek a půjčit si peníze od všech občanů městečka. Potom tajně zmizí a o svém dobrodružství napíše příteli dopis. Ten na poště zachytí poštmistr a o podvodu ihned všechny informuje. V tu chvíli už ale do města přijíždí opravdový revizor. Jedná se o dodnes často uváděný divadelní titul. Kritiku ruských poměrů popsal Gogol ještě v Mrtvých duších.
Lev Nikolajevič Tolstoj je především autorem historického románu Vojna a mír. Dílo má čtyři díly a typově ho řadíme mezi romány – řeka. Jedná se o dějově rozsáhlý román, kde je řada drobných dějových linií, které vytvářejí celkový pohled na danou problematiku. V románu Vojna a mír se nachází mnoho skutečných postav historie a k nim autor přidává fiktivní postavy, které prožívají svůj osud během napoleonských válek. Anna Kareninová je dalším Tolstojovým dílem. Vypráví nešťastný příběh ženy, která z klidného manželství raději utíká k milenci, který ji později opustí a ona spáchá sebevraždu.
Posledním z významné trojice ruských literátů je Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Tento zakladatel moderního psychologického románu se proslavil řadou svých děl. Jeho Zápisky z mrtvého domu později zhudebnil Leoš Janáček. Mezi nejznámější Dostojevského romány patří Zločin a trest, Idiot a Bratři Karamazovi.
V carském Rusku bychom v této době našli ještě mnoho realistických spisovatelů, ale tito tři byli zásadními tvůrci kritického realismu ve Východní Evropě. V 19. století zde také vzniká nespočet důležitých divadelních her, které ovlivnily světové drama.

Americký realismus

K tomuto směru patřili i autoři za oceánem. Tím nejznámější je jistě Mark Twain, který se proslavil autobiografickými romány s dobrodružnou zápletkou. Známe od něj především Dobrodružství Toma Sawyera a jeho pokračování Dobrodružství Huckleberryho Finna. Dále je Twain autorem povídky Princ a chuďas, románu Pozlacený věk a Jak jsem se protloukal.
Jako druhého významného Američana můžeme uvést Jacka Londona. Ten, oproti Twainovým dětským příběhům, popisuje spíše mužské typy, které se musejí protloukat nepříznivým životem. Nejčastěji užívá charaktery námořníků, lovců a společenských vyděděnců. Vybírá si prostředí moře nebo drsné přírody, často na Aljašce. Celosvětové známé jsou romány Bílý tesák a povídky Volání divočiny a Odyssea severu.

Realismus se v literatuře udržel přes půl století a někteří autoři se ho nevzdali ani po začátku 20. století. Svůj úkol, který si na začátku realisté určili, nakonec splnili. Ať už to byla kritika společenských poměrů nebo samotné společnosti, vylíčili ji ve skutečných barvách, které svědčí o tehdejší době. Zároveň se tato díla dají snadno aplikovat na dnešní svět. Často totiž zjišťujeme, že to ani dnes není jiné.


Použitá literatura: Milička K. Od realismu po modernu. Baronet, Praha 2002.