Hana Bořkovcová: „Píšu a sešit mi leží na kolenou“

Knižní novinky

Vytvořeno 23. 5. 2011 20:33

Autor: Redakce

Česká Anne Franková. Deníky, které si v letech 1940–1946 vedla pozdější spisovatelka Hana Bořkovcová, zaznamenávají události od doby nástupu protižidovských opatření, přes lágry, osvobození až k návratu zpět do „běžného“ poválečného života. Tehdy jí bylo mezi třinácti a devatenácti lety. Po více než padesáti letech, kdy ležely v rodinném archivu, je vydává nakladatelství Plus.

Hana Bořkovcová (1927 – 2009) se narodila do významné židovské rodiny obchodníka Viktora Knappa a jeho ženy Renaty. Studovat začala v roce 1938 na Drtinově reálném gymnáziu v Praze, ale o dva roky později musela přejít do židovské měšťanské školy. Zápisy z doby před transportem do Terezína, které si vedla ještě jako dítě, podávají obraz života v zužujícím se prostoru „ghetta beze zdí“, života poznamenaného hrozbou transportů, jimiž postupně odcházejí příbuzní a přátelé. Záznamy zachycují i prostředí pražské židovské školy, fungování Židovské obce i okruh mladých sionistů, scházejících se na Hagiboru. Rok a dva měsíce prožila dospívající Hana v Terezíně.

„Po mnoho dní padá na  mě Terezín krátkými údery, které odskočí od mé kůže – a pak s ní splynou. Prší, prší už léta a já jsem střechou. Nevím už, co jsem kdy psala, nevím už, co jsem kdy žila, žiji jen teď, v každé kapce, která na mne padá nebo kterou na sebe strhuji. Tisíc a jedna prohra a já tu přece jsem. Tisíc a jeden závazek k tisíci a jedné – prohře, vítězství -? Tisíc a jeden závazek k tisíci a jednomu,“ zapsala si jako šestnáctiletá v sedmém sešitě na sklonku roku 1943, kdy se v Terezíně starala o malé děti.

V říjnu 1944 byla celá její rodina transportována do Osvětimi, kde zahynul její otec i bratr Michael. Prošla ženským pracovním lágrem Kurzbach. Při evakuaci tábora nedokázala pokračovat v pochodu a zůstala společně s matkou ve městě Wohlau, kde se dočkala osvobození Rudou armádou. Brzy po návratu do Prahy se Hana Knappová seznámila s ing. arch. Alešem Bořkovcem, za něhož se 6. března 1946 provdala.

Většinu času se věnovala výchově svých pěti dětí. Literárně debutovala až v roce 1965 v časopise Plamen, knižně vydala v roce 1971 povídky Světýlka. K událostem, které prožila za druhé světové války, se vracela několikrát, naposledy i v  poslední knize Soukromý rozhovor (2004).

Její terezínské deníky se zachovaly díky klavíristce Alici Ehrmannové, která v nich vystupuje jako Líza a které je Hana svěřila před transportem do Osvětimi. Podle svědectví rodiny nebyly záznamy úmyslně uschovány, nicméně se o nich vědělo jen povšechně a nebyly ani podkladem pro knihu Soukromý rozhovor. Se svolením autorky je soustavněji začal přepisovat její manžel Aleš Bořkovec nedlouho před její smrtí. Celek tvoří asi 760 stran textu, které nebylo možné vydal souborně. Nakladatelství Plus připravilo výbor, jehož jádro tvoří zápisky z Terezína a záznamy z Wohlau.

Vydal Plus, počet stran 384, cena 349 Kč.