Vladimír Körner: Údolí včel

Knižní novinky

Vytvořeno 13. 3. 2012 1:00

Autor: Redakce

Baladická novela se odehrává v druhé polovině třináctého století. Líčí životní střet dvou přátel a křižáků Ondřeje z Vlkova a Armina von Heide. Scénář k stejnojmennému filmu Františka Vláčila (1967) napsal Vladimír Körner o deset let dříve než novelu.

Knížka přímo dýchá syrovou atmosférou středověkých míst a časů, v nichž se odehrává věčně lidský příběh lásky a nenávisti. Nejen mladý český šlechtic Ondřej z Vlkova, ale ani jeho přítel z křižáckého řádu Armin neunese úděl odříkání a pokory – oba propadnou lásce. Ve Vláčilové filmu je ztvárnili Petr Čepek a Jan Kačer.

Autor nejde cestou psychoanalytického výkladu, ale vytváří čisté tvary lidských skutků, přesně přiléhající k niterné skladbě obou hrdinů. Proto láska, pozemská láska k ženě, která je pro Ondřeje východiskem, může být vnímána stejně naléhavě jako smrt, v jejíchž drastických kulisách naplňuje svou mystickou lásku Armin.

„Nezajímal nás dvorský středověk, ale středověk duchovní. Zajímal nás člověk, který chtěl ignorovat tento svět a toužil se upnout k čemusi jinému. Člověk, který se snažil překonat svou přirozenost. Takový je Armin von Heide, který všechno lidské považuje za slabost a nechá se nenávidět lidmi, roztrhat psy, jen aby dosáhl svého cíle. Samozřejmě, je to příslušník elity, protože normální lidé jenom žili a měli dost starostí s uhájením existence. V tom je rozdíl mezi Údolím včel a předchozím Vláčilovým filmem, Marketou Lazarovou...“ řekl Vladimír Körner po premiéře filmu.

Údolí včel otevírá novou edici nakladatelství Plus, nazvanou Česká řada. Edice se zaměřuje na novodobou českou prózu psanou výrazným autorským stylem. Kromě knih již známých uvede díla, která kvůli pokřivenému publikačnímu vývoji v druhé polovině dvacátého století zůstala pouze v rukopisu či samizdatu. V roce 2012 ještě vyjde Škodlivý prostor od Vladimíra Mikeše a Albatros Mojmíra Klánského.

Vladimír Körner (1939) vystudoval dramaturgii na FAMU, v šedesátých letech byl dramaturgem a poté až do roku 1991 scenáristou ve Filmovém studiu Barrandov. Jako autor scénářů nejednou vycházel z vlastní prozaické předlohy, například k filmu Adelheid, Cukrová bouda či Anděl milosrdenství. Jindy psal naopak prózy na základě vlastních scénářů – mimo jiné Údolí včel, Zánik samoty Berhof či Lékař umírajícího času. První Körnerovy prózy – Střepiny v trávě, Slepé rameno a Adelheid – pojednávají o konci druhé světové války v česko-německém pohraničí. Další knihy se většinou vracejí do dob historických zvratů. „Ať jsou situovány do století devatenáctého (Post bellum 1866, Život za podpis, Oklamaný), sedmnáctého (Psí kůže, „rudolfínská“ novela Kámen nářku), třináctého (Písečná kosa, Údolí včel, Zjevení o ženě rodičce podle svatého Jana), nebo i desátého (Smrt svatého Vojtěcha), vždy se soustřeďují k postavám, které jsou spíše oběťmi než tvůrci dějin,“ uvádí Slovník české literatury po roce 1945. V roce 2006 Vladimír Körner obdržel Státní cenu za literaturu.