TITANIC - Nikdo nechtěl uvěřit

Knižní novinky

Vytvořeno 4. 4. 2012 2:00

Autor: Redakce

Za několik týdnů uplyne sto let od okamžiku, kdy se jeden z trojice v té době největších osobních parníků potopil v severním Atlantiku v noci ze 14. na 15. dubna 1912 v důsledku tragické nehody. Po celou tu dobu nenechává jeho osud klidným historiky, spisovatele, autory literatury faktu, ani fantasty a snílky. Bylo napsáno mnoho knih, objevilo se několik filmů a v novinách vyšly tisíce více, či méně seriozních článků. Z přibývajícího a mnohdy milosrdného nánosu času občas vykoukne i fantastická smyšlenka, o které je její autor skálopevně přesvědčen, že právě ona zavinila onu noční tragédii v Atlantiku. Snad nejúsměvnější jsou ty o kletbě faraonů nebo o opačném kormidlování…

Přesto se i dnes dá pečlivým studiem faktů dojít k zajímavým výsledkům, které mnohdy značně převracejí vžitý názor na osud luxusního plovoucího hotelu - a nic víc vlastně ani Titanic nebyl.

Autor svým odborným přístupem boří stereotypy a překonává mýty, kterými je osudná noc opředená a vydává se velmi razantně proti proudu zažitých a po léta s tvrdošíjnou pravidelností publikovaných informací, které se o této tragédii objevují. Před čtenářem se odvíjí podrobný technický popis konstrukce lodě a její chlouby – strojů a ve své době obdivované neuvěřitelně luxusní vybavení interiérů. Neméně důležití však byli i ti, kteří všechnu tu techniku měli obsluhovat a řídit.

A tak se najednou ve světle skutečnosti jeví úplně jinak ona údajná chlouba anglického lodního stavitelství postavená v severoirském Belfastu. Obdobně vyznívá i chování kapitána a posádky během ztroskotání, ale bohužel i ona po léta uctívaná a neuvěřitelně proslavená věta „ženy a děti první“. 
Autor pečlivě analyzuje chování prvního palubního důstojníka Murdocha těsně před a také po kolizi s ledovou horou, a výsledkem tohoto snažení je i zjištění, že ten, kdo mu nedal šanci zachránit cestující, nebyl jen led, ale samotná konstrukce lodi a především její chování v krizové situaci. Dopodrobna se zabývá situací před nedělní půlnocí i chováním všech důstojníků v čele s kapitánem, kteří byli zodpovědní za bezpečný převoz cestujících z Evropy do New Yorku. Do kontextu historie lodní přepravy zasazuje i onen tak často probíraný nedostatečný počet záchranných člunů.

O autorovi:
Václav Králíček (1960) se svou poslední knihou o tragédii Titaniku zařazuje mezi autory literatury faktu. Novinář, malíř a grafik se tematice lodní historie věnuje po mnoho let, i když se ponejvíce soustřeďuje na dějiny c. a k. válečného námořnictva.
Je spoluautorem knihy Bůh stál při Anglii (2010) ve které společně s Ivanem Brožem popisují tažení velké Armady v roce 1588. Do této knihy také připravil kresby původních plachetnic, tak jak je zachovaly archivy a také ukázky lodní techniky počátku 17. století.
Napsal knihu apokryfů Čertův tucet (2002) a jeho povídky vyšly v několika sbírkách.
Vytvořil mnoho knižních obálek a stovek ilustrací pro knihy a časopisy.