První kniha na klíč

Knižní novinky

Vytvořeno 12. 6. 2012 2:00

Autor: Redakce

Smrt se nevyhne nikomu z nás. Proto se v lidských dějinách vyskytlo nemalé množství náboženských a filozofických názorů, které se snaží napovědět, co nás po smrti čeká. Roman G. Erös se ve svých povídkách věnuje právě tomuto tématu. Jeho příběhy přinášejí osudy obyčejných lidí žijících na různých místech světa a v odlišných společenských vrstvách, přesto je něco spojuje – na většinu z nich čeká blízká či daleká smrt.

Všechny povídky jako kdyby tvořily jakousi spirálu. Ačkoli každá z nich vypráví o někom jiném, tvoří uzavřený celek, který textu dodává určitou přidanou hodnotu a vytváří z povídkové knihy román. Román plný zvratů, překvapivých momentů a nečekaných point vás uchopí a nepustí. V některém okamžiku jej možná odložíte, budete mít pocit, že víc už vědět vlastně nechcete, ale už za chvilku se knížka objeví ve vaší ruce a budete dál sledovat cestu jeho hrdinů. Tak moc se vám povídky a osudy v nich předestřené dostanou pod kůži.

Roman Erös se narodil v roce 1963 v Duchcově blízko Teplic, kde i vystudoval střední školu. Od maturity do dnešní doby vystřídal různá pracovní místa. Nabyté pracovní a životní zkušenosti ho neustále nutily literárně se k nim vracet. Věnoval se šuplíkové tvorbě. Psal povídky, novely, básničky a živil se i jako textař. Několik jeho písní dodnes hraje teplická rocková skupina Motorband. Svou prvotinou Cadik (2007) zaujal v roce 2008 Akademii literatury české a získal za ni Cenu Karla Hynka Máchy.
Kromě života, hudby a psaní, miluje i historii. V současné době ji studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je svobodný a žije v Krupce.

Ukázka:
ZA PĚT MINUT POZDĚ
9. červenec 2008, Paříž
Seděl ve svém oblíbeném křesle, které ještě jako student koupil v jednom zapadlém vetešnictví. Bylo to v době, kdy nic neměl, kdy měl jen své jméno, sny a touhu něčeho dosáhnout. Teď měl všechno, peníze, postavení a relativní moc.
„Co hodláš dělat?“ se ho ještě před několika hodinami vyptával jeho nejlepší přítel a on jen pokrčil rameny, jako že neví, přestože už dávno byl rozhodnutý. „Musíš začít od začátku a na všechno zapomenout,“ pokračoval přítel ve svém monologu a on jen přikyvoval.
Přikyvoval na vše, co mu řekl, přestože nerozuměl ničemu z toho, co jeho kamarád vypouštěl z úst. Už dávno nemyslel na nic, a tak ani nepostřehl, kdy jeho společník odešel.
Zapálil si kubánský doutník, ne proto, že by mu chutnal, ale proto, že byl snob. Během těch let se jím naučil být. Během těch let se naučil být parchant. Během těch let udělal něco, čím někomu hodně ublížil. Teď pohodlně seděl ve svém křesle, kouřil a občas se napil ze skleničky, do které si postupně naléval whisky. Zdálo se, že je spokojený.
Jenže pak pomalým pohybem odložil doutník do popelníku, sebral ze stolu revolver, roztočil bubínek a přiložil zbraň k hlavě. Přesně koordinované pohyby, bez nějakých průtahů a váhání. Zmáčkl spoušť. Ticho. Jen jedna jediná kulka byla na svém místě, tam, kde měly být i ostatní, které teď volně ležely na stole.
„Fajn,“ řekl do prázdné místnosti.
Vzal hořící doutník z popelníku, s rozkoší vdechl kouř, jako kdyby to mělo být naposledy, pak se rychle napil whisky, roztočil bubínek a zmáčkl znovu. Nic. Ani napodruhé. Hlasitě se zasmál a pohodlně se uvelebil v tom svém nóbl, jen pro sebe dělaném, křesle, protáhl se jako malé spokojené kotě, ale spokojený rozhodně nebyl.