Thomas Thiemeyer: Nebra

Knižní novinky

Vytvořeno 26. 10. 2012 2:00

Autor: Redakce

Pohoří Harz působí sekta, která každoročně v den čarodějnic slaví výročí úmrtí mýtického krále Gilgameše. Součástí rituálu je vyvolávání babylonského démona všech větrů, s jehož pomocí chce sekta ovládnout svět. Pro úspěšné dokončení rituálu potřebuje bronzový disk s magickou kresbou, který byl nedávno nalezen nedaleko městečka Nebra a je uložen v depozitáři Národopisného muzea.

Zkoumáním záhadného disku je pověřena archeoložka Hana Petersová. Pátrání ji zavede do Egypta, Skotska, ale i do Nebra, kde se seznámí s napohled sympatickým advokátem Michaelem. Netuší však, že v blízkosti Nebry, v nekonečném labyrintu podzemních jeskyň číhá pradávná síla, démon, jenž před 20 lety unesl a snažil se rituálně obětovat čtyři děti, z nichž třem se podařilo uprchnout.

Vše nasvědčuje tomu, že teď čeká právě na ni…

V Německu bestsellerový autor, uvádíme na trh první titul

Ukázka z knihy:

Kapitola 50

„Slyšeli jste to?“ John napínal sluch. „Znělo to jako výstřel.“ „Ano,“ přisvědčil Michael. „Nejmíň dva.“ „Třeba to byla bouchací kulička,“ mínila Cyntie. „Ne,“ nesouhlasil Michael. „Znělo to spíš jako malorážka. Zůstaňte tady, podívám se.“

„Půjdu taky,“ prohlásil John a nahmatal pistoli. Spočívala neviditelně ukrytá v pouzdře pod levým ramenem. Oba muži vyběhli po schodech a vyšli ze dveří. V okolí panoval klid. Nikdo jiný patrně výstřely nezaslechl.

„Ozvalo se to odtud,“ řekl Michael a ukázal na les. „Určitě.“

Prošli zahradou a vnořili se do tmavé zeleně lesa. Tam bylo dusno. Náhlé oteplení způsobilo, že roztály zbytky sněhu a vzduch provlhl. „Počasí na hovno!“ zanadával John polohlasně a zaplašil několik komárů, kteří ho obletovali. „Nejdřív zima a teď tohle.“

„Pořád je duben,“ věcně poznamenal Michael.

John nic nenamítl. Oběma rukama si klestil cestu podrostem. Brzy se zastavil.

„Kde to prasklo?“

„Poblíž chatrče pro lesní dělníky,“ odvětil Michael a ukázal vlevo. „Nejdřív bych se mrknul tam.“

John přikývl a tasil zbraň. Bok po boku se prodírali houštím. Za chvíli se v lese před nimi objevil temný objekt. Chatrč.

Michael přiložil ukazováček ke rtům. „Teď tiše.“

Dveře byly otevřené. Nezaslechli sebemenší zvuk. Zchátralá chatrč byla podle všeho opuštěná. Na místě to hnilobně páchlo. John zavětřil. „Houby,“ zamumlal Michael a ukázal na zem. Všude byly stopy. John se přikradl k otevřeným dveřím a nahlédl dovnitř. „Vypadá to, že tu nikdo není,“ zašeptal. „Moment, porozhlídnu se,“ řekl Michael. Vklouzl do chatrče jako stín. Netrvalo to ani minutu a John zaslechl zevnitř tiché zaklení.

„Co je?“

„Pojď se podívat.“

John vkročil do polotmy. Jeho oči několik vteřin přivykaly přítmí. Potom spatřil přístroje, které by v tak primitivní chatrči nečekal. Notebook, kabel a aparatura na stativu namířená k otevřenému oknu. Mezerami v porostu spatřil advokátův dům.

„Odposlouchávací zařízení,“ sykl Michael a ťukl párkrát na klávesnici. Vzápětí natočil počítač proti nim. Na monitoru naskočily křivky kmitočtu. Když John přistoupil blíž, uslyšel Hanin hlas. Právě něco vykládala Karlovi a Cyntii o symbolice nebeského disku. „Zatraceně!“ zamumlal. „Program analyzuje řeč. Odposlouchávací zařízení je plně funkční. Ale proč? Proč je nasměrované na tvůj dům?“

„Teď není čas na dlouhé úvahy,“ rozhodl Michael. „Sebereme počítač a honem pryč. To nejhorší jsi ještě neviděl.“ Ukázal na zapnutý mobilní telefon, který spočíval na stole. Na displeji se skvělo jméno. Ida B.

„Musíme odtud zmizet,“ oznámil John, když se vrátil ke zbytku týmu. „A to hned.“

„Co se stalo?“ zeptala se Hana.

„Sledují nás. Objevili jsme s Michaelem odposlouchávací zařízení nasměrované přímo sem.“ Ukázal na světelný bod v levém zadním rohu místnosti.

„Nemám tušení, jak dlouho to funguje, ale musíme vycházet z toho, že každé naše slovo se zaznamenávalo. Ten, kdo tohle zorganizoval, určitě ví, že jsme ukradli disk. Pravděpodobně to byl Pechstein. A pravděpodobně chtěl telefonovat nějaké Idě B.“

„Té komisařce?“ Helena pojala nepěkné podezření. Pechstein jí využil jako volavku a sledoval ji.

„Doprčic!“ ulevila si. „Pak jsme vyřízení.“

„Ještě ne,“ řekl Michael a ušklíbl se. „Na to číslo zatím nikdo nevolal. Zdá se, že někdo při tom Pechsteina vyrušil.“

Cyntie se zamračila. „Kde teda je? Viděli jste ho?“

„Ne. Není po něm ani vidu, ani slechu. Chatrč je opuštěná. Sebrali jsme počítač. Teď proti nám aspoň nemá žádný důkazní materiál. Myslím dokonce, že to odposlouchávání nikdo nepovolil.“

„A co ta střelba?“

„Nevím.“ Michael začal cpát do batohu mapy a satelitní navigaci. „Hněte sebou, pomozte! Naplňte petlahve vodou, přezkoušejte baterky a sbalte si plnou polní. Nezapomeňte rýče a páčidla. Možná je budeme potřebovat ještě dneska. Johne, ty se postarej o zbraně. Jsou v truhle pod oknem.“ Hodil Johnovi klíček a dál si balil batoh. „Nejdřív se musíme dostat na vrchol Brockenu a v noci si to tam pohlídat. Jestli se nemýlím, disk nám umožní vstoupit do podzemního chrámu.“

„A když ne?“

Michael mlčel.