Alenka v údivu

Knižní novinky

Vytvořeno 11. 11. 2012 1:00

Autor: Redakce

Také tak milujete svět malé Alenky a její říše divů? Zbožňujete Klouboučníka, Březňáka a celý ten "smysl pro nesmysl", jakým se tato fantaskní země řídí? Tak to vás potěší nová kniha Evy Toulové znovuoživená starým kouzlem Carola Lewisse – Alenka v údivu!

Jak už název napovídá, jedná se o volně inspirovaný příběh na motivy kultovní pohádky o malé Alence, která se zničehonic probudí v úplné tmě. Právě tam se rozjíždí celé fantaskní dobrodružství! Dívka rozbije bílému králíkovi cibulové hodinky a tím porouchá čas v celé říši divů. Aby ho získala zpět se musí vydat až na obávanou horu Zvěrokruhu...

Stejně jako říše divů je fascinující i fakt, že Toulová ve své Alence v údivu dokáže Carrollův praštěný svět příjemně evokovat a požitek ze čtení některých jeho pasáží si nezadá ani s velkolepou předlohou. Autorka tématicky respektuje hranice stanovené Carollovou předlohou a uplatňuje řadu spisovatelských nástrojů. Její projev je vyzrálý a kultivovaný, takže příjemné překvapení z četby čeká nejen děti, ale i dospělé čtenáře.

Mezi starými známými vás přivítá Klouboučník, zajíc Březňák, bílý králík a samozřejmě Alenka. Z nových postav se setkáte např. s Růžolícím se prasátkem, smutnou Klaudií, fontanou di Trevi, Fretkotvorem, breakařem a mnohými dalšími stvořeními...

Knihu ilustrovala sama autorka a je spisovatelčiným pátým knižním počinem /spolu s Vanitas, Šťastnou, Stoupajícími hvězdami a Sedmerem vran /. Kromě literatury a výtvarného umění se Eva Toulová věnuje i filmové režii /absolvovala na FAMU/. Kromě absolventského filmu /http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2012070019 / právě dokončila pro Jihomoravský kraj policii serii pěti spotů bojujících proti kyberšikaně.

UKÁZKA Z KNIHY:
– šachová partie – zastavil se čas!
Aniž to mohla Alenka jakkoli ovlivnit – přistávala. Křídla, s nimiž letěla, byla neoblomná. Dopadla přesně na správné místo – místo srdcové královny. „Počkat? Kde je vlastně královna?“ divila se Alenka. Ta druhá, cizí, bílá stála po králově pravici, jakoby se nechumelilo. Vlastně - všechny figurky stály na svých místech – střelci s napjatými luky – stačilo kýchnout a vystřelí – koně skákali na místě na svém jediném velkém kopytu - zato králové byli poklidní. Možná to bylo kvůli té vysoké královské koruně. Podle Alenky byli vůbec rádi, že jí udrželi na hlavě. Nebýt té koruny, tak jsou vlastně hrozně malincí a směšní… Ať se tady dělo cokoli, dívce se tohle místo ani za mák nezamlouvalo. „Nejvyšší čas, se vytratit!“ pomyslela si a nenápadně couvla o krok zpět. Bylo tam prázdno. A nejen tam. Ať šlápla Alenka kamkoli jinam z políčka ven, země se pod ní začala propadat. Musela zůstat. „Chci odsud pryč!“ začala panikařit.
„Uklidněte se, má drahá. Za chvíli začíná bitva.“ promluvil na ni srdcový král stojící po její pravici. „Bitva?“ „Zajisté. Nebojte, vyhrajeme. Znáte přeci šachy, ne? Stačí jen zajmout toho směšného krále s tou jeho ještě směšnější korunou. Podívejte, drahá, jak hloupě v ní vypadá? Copak v jejich zemi nemají zrcadla?“ Alenka mlčela. Nevěděla, co by k tomu řekla. Vzpomněla si na maminku, která říkávala, že jsou chvíle, kdy je lepší mlčet. Taky říkala, že se tak malé holčičky, jako Alenka, nemají bavit s cizími lidmi. To samé říkala i Alenčina paní učitelka. A ta má přece vždycky pravdu! Mít pravdu je její práce. Na druhou stranu – pokud něco říkala o odpovídání na otázky, tak jen to, že se máme pokusit odpovědět pokaždé, i když si zrovna nejsme jistí správnou odpovědí. To je dilema! Svět je někdy zapeklitě složitý na tak malé děvčátko, jakým Alenka byla. Rozhodla se odpovědět. „Nemyslím si, že by tam neměli zrcadla. Mají je i u mé babičky na vesnici. A tam není ani obchod. Přijíždí tam každou středu autobus plný jídla… Pojizdná prodejna!“ vzpomněla si Alenka na divný název. Král, jakoby dívku neposlouchal. Lehce se usmál a dál pohledem hypnotizoval nepřátelského krále.