Noah Hawley - Dobrý otec

Knižní novinky

Vytvořeno 24. 2. 2013 2:00

Autor: Redakce

„Vytvořil jsem život, a ten život vzal další život.“
Co kdyby váš syn zavraždil prezidentského kandidáta? Mohli byste tomu vůbec uvěřit? Obviňovali byste se?

Mnoho lidí v americké národní historii nepřežilo chaos řinčících zbraní. Středoškolští studenti, prezidenti, senátoři, aktivisti a herci. Mrzačení nezná konce. Šílenství nerozlišuje mezi bohatými a chudými či bílými a černými. Kdokoli může být sražen k zemi. Tyto ztráty si neumíme ani představit, ale je tak lehké obviňovat – ukázat prstem na rodiče vrahů. Nepochybně udělali něco hodně špatně, když pod jejich rukama vyrostly takové zrůdy.

Tímto tématem se zabývá Noah Hawley ve svém čtvrtém románu Dobrý otec, který vás zaujme už od začátku.

Dr. Paul Allen si žije bohatý a spokojený život se svou druhou ženou a jejich dvěma dětmi. Jeho dřívější manželství skončilo fiaskem a zbyl mu po něm syn Daniel. Kniha nás uvádí do děje šokující scénou. Dr. Allen je doma se svou rodinou a sleduje televizní zprávy. V tom reportáž oznamuje, že demokratický kandidát na prezidenta byl zastřelen při manifestaci, jeho syn z prvního manželství Daniel, je zachycen na videozáznamu a stává se hlavním podezřelým, všechny důkazy svědčí proti němu…

Kniha je zkoumáním úzkostí a výzev rodičovství. Jak málo si uvědomujeme vlastní minulost a do jaké míry jsou naše charaktery a osudy formovány přírodou, výchovou a šancemi…

„Je to silně emocionální kniha, která má spád a nechává čtenáře na pochybách až do samého konce. Je to upřímný román o odpovědnosti, o rodičovské lásce a jejích mezích, o schopnosti poskytovat dětem bezpodmínečnou lásku tváří v tvář nemyslitelné situaci.“

NOAH HAWLEY je americký filmový a televizní producent, scénárista, skladatel a spisovatel. Po vystudování Sarah Lawrence College byl Hawley tvůrcem a producentem televizního seriálu Bones a dalších televizních filmů a seriálů jako The Unusuals a My Generation. Je rovněž autorem čtyř románů A Conspiracy of Tall Men, Other People's Weddings, The Punch, a The Good Father (Dobrý otec).

Psychologický román Dobrý otec je Hawleyovou čtvrtou knihou a nese všechny rysy moderní literární klasiky. Je to zároveň jeho první román vydaný v Británii. Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu syna a otce.

Asi minutu po tom, co Allen vidí svého syna ve zprávách, dorazí do jeho domu dva agenti tajné služby. Pohodlný život se svou druhou ženou a jejich dvojčaty se navždy změní. Zpráva se rychle rozšíří a svět začne házet jeho manželku a syny do jednoho pytle spolu s ním a rodina má co dělat, aby se vyrovnala s obviněním vzneseným proti Dannymu. Ačkoli všechny důkazy nasvědčují tomu, že vraždu opravdu spáchal Danny, jeho otec tomu odmítne uvěřit. Danny přece nemohl udělat takovou věc! Toto je začátek doktorovy snahy dokázat Dannyho nevinu a jeho odmítnutí ujmout realitu téměř zničí jeho manželství.

Daniel je jednou ze dvou skvrn na jinak nedotčeném CV Paula - druhou je jeho neúspěšné sedmileté manželství s matkou Daniela, bláznivou Ellen. Ačkoli se otec a syn setkávali s relativní pravidelností, nejsou si blízcí. Paul, který propásl většinu synova dětství, si klade za cíl dokázat Danielovu nevinu, zatímco uvažuje, jak mohl selhat jako rodič.

Dannyho výchova byla sice neobvyklá, ale ne hrubá. Jeho předčasná dospělost mu přinesla jak dobré, tak špatné zkušenosti. Je sice uzavřený do svého vlastního světa, ale není to přece žádný vyvrhel společnosti. Byl to vždycky hodný kluk, slušný student a mezi dětmi populární, ale jako dítě rozvedených rodičů pendlující od malička tam a zpátky mezi rodiči byl také něco jako tulák. To mohlo způsobit, že se v devatenácti tiše sebral, odešel z domova a začal cestovat napříč Spojenými státy. Paul sice bral toto vzdorovité gesto jako mladickou nerozvážnost, která by měla syna spíše obohatit a osvítit, ale Danny se očividně během této cesty hodně změnil…

Hawley vykresluje s obdivuhodným umem emocionální rozpoložení Dr. Allena. Jeho šok, pocit viny z rostoucího šoku, že ví o svém synovi mnohem méně, než se domníval. Zpočátku úspěšný, puntičkářský a sebejistý Dr. Allen se stává jen pouhým člověkem, když se zoufale snaží dát nějak dohromady všechno to, co o svém synovi nevěděl.

Příběh se rozvíjí díky fanatické potřebě Paula pochopit, jak se jeho vzdálené, ale zdánlivě normální dítě mohlo dát po stopách Lee Harveyho Oswalda a Johna Hinckleyho a přidat se na seznam amerických zabijáků. Snaží se nalézt v synově jednání smysl. Stráví většinu děje románu v jednoznačném popírání toho, že Daniel stiskl spoušť. Toto tvrzení ale nemůže nijak vyvrátit. Je Paul zodpovědný za Seagramovu smrt tím, že Danielovi nebyl dobrým otcem? To je otázka, která ho trápí. Pročítá záznamy případů slavných vrahů, hledá v nich stopy po zhoubném rodičovském vlivu a rekonstruuje poslední měsíce života Daniela.

„Román se nakonec stává otcovským pátráním po smyslu a pochopení synova politického a sociálního odcizení. Hawley obratně popisuje komplexní psychologii vztahů syna a otce.“ - Kirkus

Hawleyho způsob vyprávění je směsí akce a záblesků z niterného života – charakteristický znak scénáristy. Ale jsou to pravděpodobně ony rádoby „filmové scény“, které dělají z Dobrého otce knihu s takovým spádem, že ji přečtete jedním dechem. Zatímco se Paul snaží všemožně dokázat synovu nevinu, pomalu si uvědomuje, že je to on, kdo se potřebuje vyrovnat se svou vinou.

Hawley psal román během prvních dvou let zkušeností s jeho vlastním otcovstvím. Sděluje skrze něj ty nejhorší obavy rodičů. Co když je zkazím? Co když se dostanou do průšvihu a já jim nebudu moci pomoct. Jsme tu svědky každého momentu nejistoty, každého záblesku naděje, každé smutné reality, v níž není pochyb, že Paul svého syna vůbec nezná a jeden druhého už ztratili.

Vypadá to, že Dobrý otec je spíše pesimistická novela, ale není tomu tak. Ovšem přesvědčte se sami. Čeká na vás překvapivý konec. Jakoby kniha říkala, že rodinu nelze nikdy úplně rozbít. Nezáleží na tom, jak moc je zanedbávaná nebo zkoušená. Paulova instinktivní ochota udělat všechno na světě pro svého syna a to za každou cenu, je dojemným důkazem pokrevního svazku.

Rozhovor s autorem:

Kdy jste začal psát román Dobrý otec?

Román jsem napsal mezi lety 2007 a 2011.

Velká část knihy se věnuje otci Daniela a jeho myšlenkám na to, kdy a jak mohl mít špatný vliv na svého syna. Inspirovalo vás vaše vlastní otcovství?

S myšlenkou napsat román jsem přišel, když moje žena čekala naše první dítě. Během tohoto období jsem se přistihl při přemýšlení, jakým člověkem bude moje dcera a jaký já budu otec. Nikdo si neklade za cíl být špatný rodič, ale když jsem začal psát tento román, kladl jsem si otázku, můžeme být špatnými rodiči, aniž bychom si to uvědomovali? Nebo, řečeno ještě jednodušeji, co když naše „nejlepší“ není ani „dost dobrý“?

V knize používáte „20__“ pro označení roku. Co Vás vedlo k tomuto rozhodnutí? Měl jsem pocit, že se děj pohybuje více či méně v současnosti, ale jsem zvědav, zda jste tímto nechtěl příběh zasadit mírně do budoucnosti. Jak to tedy je?

Když jsem začal knihu v roce 2007 psát, prezidentem byl George W. Bush. Napsal jsem asi 200 stránek a pak jsem si vzal rok volna, abych mohl spustit svůj první televizní pořad The Unusuals. Když jsem se vrátil ke knize v roce 2009, už to byl úplně jiný svět. Prezidentem byl Barack Obama, a některé prvky v první polovině knihy už se zdály zastaralé. Tak jsem revidoval rukopis a učinil jednotlivé události knihy nezávislé na konkrétní politice současnosti. Vzhledem k rychlosti a objemu informací absorbovaných každý den se události z období před několika měsíci můžou zdát neaktuální. To znamená, že romány, které vznikají i několik let čelí nebezpečí, že se stanou irelevantní ještě před tím, než jsou vůbec zveřejněny. Je stále těžší napsat něco nadčasového.

Pro americkou literaturu je typický archetyp „osamělého střelce“. Od Thoreaua přes Kerouaca k Alexandru Supertrampovi v Krakauerově Útěku do divočiny. Daniel mi je někdy připomíná. Zapadá podle vás Daniel do této linie hrdinů?

Amerika je obrovská země, plná velkých ploch otevřené krajiny. Pokud si nedáte pozor, můžete se v ní ztratit - emocionálně, mentálně či duchovně. „Osamělý střelec“ americké historie má tendenci být outsider. Cítí se být neviditelný. V určitém okamžiku začne cítit nepřekonatelnou touhu udělat si jméno, aby se stal viditelným. Kniha Útěk do divočiny kniha, která se stala mou oblíbenou, byla příběhem dospívajícího snílka, který se z důvodu obrovské naivity a arogance záměrně ztratil v americké poušti a výsledkem byla jeho smrt. Jeho jednání, i když extrémní, bylo částečně nebezpečným vedlejším produktem mládí, kde vášeň může někdy převážit rozum. Měl spoustu možností se otočit a vybrat si jinou cestu, ale neudělal to. To dělá z tohoto příběhu tragédii. Nevěřím, že Danielovo jednání bylo něčím předurčeno. Kdyby se v kterémkoli bodě své cesty rozhodl jinak, skončil by také na velmi odlišném místě.

Dalo vám psaní knihy a vytváření Danielovy postavy vhled do povahy politického násilí?

Myslím, že je nebezpečné hledat inspiraci v násilných činech. S podivem jsem však zjistil, že jednání politických atentátníků jako Hinckley a Loughner mělo pramálo co dočinění s politikou. Spíše větší agresivita politické scény dávala příležitost mladým nevyrovnaným lidem (často trpícím duševní chorobou) k tomu, aby se zviditelnili.