Právě vychází Guderian - vzpomínky generála

Moc se s tím nepárat a zabrat! Tuto zásadu generál Guderian neustále opakoval svým tankistům, důstojníkům a na konci své impozantní kariéry také nejvyšším velitelům své armády. Tato myšlenka prostupuje rovněž jeho knihou a dokáže čtenáře strhnout, přestože „Rychlý Heinz“ se úmyslně zřekl senzačních popisů a honby za efekty. O to silněji dramatická líčení v jeho knize působí. Skutečnosti, že nepohodlný taktik byl během války třikrát odvolán z funkce, porozumí každý čtenář jeho vzpomínek.

Muž, jenž se spoléhal na svou hlavu a neměl v oblibě byrokratické průtahy, se vyznačoval železnou vůlí a smělou rázností, ale vždy si ponechával pootevřená zadní vrátka. Vedle generála Rommela je zřejmě nejznámějším velitelem tankových vojsk z doby 2. světové války.
Tvůrce německých obrněných jednotek nebyl prvním člověkem, který si uvědomil možnosti a taktické schopnosti těchto rychlých pohyblivých zbraní. Byl však jediný, kdo důsledně a úspěšně tyto možnosti prosadil v praxi. Jeho poznatky se už dávno zařadily mezi všeobecně uznávané poučky vojenské vědy a jsou známé v armádách celého světa.

Heinz Guderian

srpen 1939 — velitel XIX. armádního sboru
září 1939 — polské tažení
květen/červen 1940 — západní tažení
1. 6. 1940 — velitel tankové skupiny Guderian
19. 7. 1940 — povýšen na generálplukovníka
16. 11. 1940 — velitel 2. tankové skupiny
5. 10. 1941 — velitel 2. tankové armády
26. 12. 1941 — přeložen do velitelské zálohy vrchního velitelství pozemních vojsk
1. 3. 1943 — generální inspektor tankových vojsk
21. 7. 1944 — kromě toho pověřen výkonem funkce náčelníka generálního štábu pozemních vojsk
28. 3. 1945 — poslán na dovolenou

Ukázka z knihy:

Já: „Nemůžeme čekat, dokud nebude vyložen poslední sud s benzinem a poslední granát. Do té doby Rusové příliš zesílí.“
Hitler: „Vyprošuji si, abyste mi předhazoval, že chci čekat.“
Já: „Vůbec nic vám nepředhazuji, ale nemá smysl čekat na vyložení posledních zásob a promeškat kvůli tomu vhodný čas útoku.“
Hitler: „Právě jsem vám řekl, že si vyprošuji, abyste mi předhazoval, že chci čekat.“
Já: „Právě jsem vám hlásil, že vám nechci nic předhazovat, ale že také nechci čekat.“
Hitler: „Zakazuji vám, abyste mi ještě jednou předhazoval, že chci čekat.“
Já: „Generál Wenck musí být převelen do štábu říšského vůdce, jinak nemáme záruku, že se útok zdaří.“
Hitler: „Říšský vůdce má dost schopností, aby útoku velel sám.“
Já: „Říšský vůdce nemá zkušenosti a nemá ani vhodný štáb, aby mohl útok vést samostatně. Přítomnost generála Wencka je proto nezbytná.“
Hitler: „Zakazuji vám, abyste mi předhazoval, že říšský vůdce na svůj úkol nestačí.“
Já: „Musím trvat na tom, aby byl generál Wenck převelen do štábu skupiny armád a odborně vedl operace.“
Takto jsme pokračovali dvě hodiny při nemírnícím se rozčilení. S obličejem zarudlým hněvem, se zvednutými pěstmi stál Hitler před mnou, třásl se po celém těle, byl vzteky celý bez sebe a vůbec se neovládal. Po každém výbuchu vzteku pobíhal po okraji koberce, pak se zase zastavil těsně přede mnou a zavalil mě dalšími výčitkami. Přeskakoval mu hlas, oči mu lezly z důlků a na spáncích mu naběhly žíly. Pevně jsem si předsevzal, že se ničím nenechám vyvést z klidu a že budu stále jen opakovat své nezbytné požadavky. To jsem také prováděl s železnou důsledností.

Guderianovy vzpomínky poskytují nezkreslený a dramatický popis vývoje a válečného nasazení obrněných sil, jež spolu s luftwaffe tvořily hlavní potenciál bleskové války. Generál zde také podává nepodbízivý portrét vedoucích osobností Třetí říše, které změnily počáteční vítězství v dlouhou, zničující porážku.

Knihu Guderian - vzpomínky generála vydává nakladatelství Jota.