Mikrosukně na mentálně anorektických kostech

Komiksy

Vytvořeno 18. 4. 2011 2:00

Autor: Petr Měrka

Comics nesoucí jednoduchý název Pupíky mě velmi příjemně překvapil. Jednak svojí úžasnou karikující kresbou se smyslem pro zkratku a vyzdvižení detailu a pak neobyčejně zdařilým humorem, který je ve své spontánnosti až eruptivní a plný výstižné nadsázky reflektující svět dnešních teenagerů.

Sešit s pořadovým číslem 3 je formován krátkými jednostránkovými až dvoustránkovými gagy, jež jsou završeny vlastní pointou, která vám bezesporu rozvibruje bránici kulminující do podoby bujarého chechotu, avšak současně jsou tyto fragmenty vtipných eskapád sceleny jednotící dějovou linkou, jež se jako pavučina splétá kolem tajuplné postavy motorkáře Johnyho Johnyho, který si zásadně nikdy nesundává přilbu z hlavy. A věřte mi, že má k tomu moc dobrý důvod.

Obsažený humor je inteligentní, byť může místy působit lehce morbidně. Též podtitul Pouta přátelství je nadmíru výstižný, protože každý rozumný člověk bez masochistických sklonů by si rozhodně nepřál za kamaráda, v našem případě kamarádky, někoho takového, jako je Vicky či Jenny. Hlavními protagonisty jsou totiž tři dívky: povrchní a totálně blbá Jenny, neméně povrchní, ale machiavellisticky založená Vicky a vytáhlý otloukánek těch dvou Karin. Pro ně je ze všeho nejdůležitější, aby skvěle vypadaly a chodily pokud možno s nejpěknějším klukem ze všech. Malichernost s ješitností jsou pro jejich nitra alfou a omegou. Ustavičně na sebe žárlí, rozkmotřují se a zase udobřují. Chudák Karin je pak mezi nimi jako takový hromosvod. Jediná z nich je čistá duše a opravdová přítelkyně, která neváhá ani okamžik a podá potřebnému pomocnou ruku, což obě její společnice, jež by se do jisté míry daly charakterizovat jako fúrie či Xantipa, vydatně zneužívají. Jsou bezohledné, sobecké a samy sebe vidí coby středobod celého vesmíru.

Atmosféra comicsu je vesměs bezstarostná, snad až na jedinou scénu zachycující totálně ožralou Jennyninu matku ležící pod stolem. I přesto v něm tak trochu chybí skutečný život. Míním tím sociální podtext. Též přes přítomné decentní erotično je vše zcela nevinné. Jako by se pozapomínalo na to, že mnohé ze soudobých dětí ještě povinných docházkou na základní školu nejen kouří cigarety, ale pravidelně se opíjí alkoholem, hulí marihuanu a necouvnou ani před tolik rizikovým nitrožilním užíváním populárního pervitinu. A to nemluvím o sexu. Celý svět se zrychlil a zrychluje se stále čím dál víc. Mladí lidé jsou kolikrát dospělejší, než se nám starším mohou na první pohled jevit. Naprosto je opomenut i tolik ožehavý a problematický mezigenerační střet. V comicsu se prakticky nevyskytují staří lidé, ani mravně pokřivený a arogantní přístup adolescentních spratků k nim. Tyto mé výtky jsou však pro francouzský fenomén Pupíků irelevantní.

Pupíky jsou prostě takové, jaké jsou. A z mého pohledu jsou skvělé. Z každé stránky, z každého vyústění skeče čiší nesporně veliký a obdivuhodný talent jeho tvůrců. Možná se o něj primárně budou zajímat víc děvčata než chlapci a čtenář jako takový podléhající svým věkem náctiletým cifrám, nicméně humor v něm obsažený, který je i bezpochyby dominující, je universální a vhodný pro každého, kdo se rád pobaví.

„Aha, ta je blbá jak tágo.“
„Brzdi! Tágo je proti ní Einstein!“
„Potřebovala by transplantovat mozek.“
„Ten by se jí nevlez do hlavy!“
„Spíš by odmít transplantaci!“
(Delaf-Dubocová: PUPÍKY 3: Pouta přátelství. Přel. L. Janda. Coo Boo: Praha, 2011, s. 10)

Komiks Pupíky 3 vydalo nakladatelství COOBOO