Metafyzika delirantního tápání

Komiksy

Vytvořeno 20. 12. 2010 1:00

Autor: Petr Měrka

Mistrovské a geniální. Tak by se bez nadsázky dal označit comics Sandman – Krátké životy, jehož scénář vytvořil proslulý Neil Gaiman (*1960) a kresby se zhostili J. Thompsonová s V. Lockem.

Už jenom první letmé nahlédnutí vás přesvědčí o naprosté originalitě a výlučnosti. Hlavními protagonisty příběhu jsou Věční. Delirium hýřící barvami a popletenou, leckdy smysl nedávající, mluvou se rozhodla najít bratra Zkázu, který před 300 lety opustil rodinu dál tvořenou Osudem, Smrtí, Zoufalstvím, Touhou a pro tuto knihu velmi podstatným Snem.
Tento comics je prostoupen nesmírnou dávkou fantasie, která nepostrádá extravaganci s bizarností, ani smyslnou erotiku s detailním vyobrazením hnusu. Každá z postav má své specifické ztvárnění. Delirium nám evokuje duhu, jež je však svojí formou těkavě nestálá. Rozhodující vliv na její aktuální podobu mají emoce. Tedy psychické rozpoložení, v jakém se momentálně nachází. Sen je oproti tomu temný, mentálně anorektický a démonický.
Každá z Věčných bytostí má svoji galerii, která umožňuje nahlížení do všemožných světů a současně slouží ke vzájemné sourozenecké komunikaci. Mimoto disponují tyto mocné, avšak v žádném případě abstraktní, elementy svojí konkrétní říši, kterou mají na starost.
Vyprávění je veskrze metafyzické a podbarvené téměř až hmatatelnou tragičností. Atmosféra je výrazně melancholická a oplývá znepokojující tajuplností. Nechybí zde však ani prvky černého humoru.

„Když jsem mu řekl tu novinku o Freddiem, tak povídá: ‚Aha. Takže další zaklepal bačkorama.‘ Já mu řekl: ‚Miláčku, když ti dal Bůh do pusy zuby, tak zničil dokonalou řiť…‘“
(Gaiman, N. Sandman – Krátké životy. Přel. V. Janiš. Crew: Praha, 2010, kap. 1, s. 9)

Delirium a Sen pátrají po Zkáze. Jejich cesta je obestřena podezřelými nešťastnými událostmi, které jim mají v tom zabránit. Připomíná trip pod vlivem LSD odvíjející se na pozadí archetypů. Krajina kolem nich často evokuje pavučinu poplatnou halucinogenním vlivům, a to konkrétně v oblasti mimo běžný a námi vnímaný svět. Vše se odehrává jakoby na pomezí snu a skutečnosti. Věční nás zavádějí ve svých vzpomínkách do hloubi historie až do časů, kdy ani neexistovala Země. Jsou malicherní a pomstychtiví jako lidé. Lidský osud mají v rukou. Člověk je jim hračkou. Třímají nad ním absolutní moc.

Zbývající dva čokoládoví lidé, jichž se dotkly její prsty, teď zoufale souloží, roztávají šílenou vášní, utrácejí poslední chvilky svých krátkých vypůjčených životů v návalu malinového krému a strachu.
(Gaiman, N. Sandman – Krátké životy. Op. cit., kap. 2, s. 15)

Svébytně pojatá mytologie dodává comicsu organičnost krystalické mřížky, jíž je tvořena matrice universa. Upozorňuje nás na pomíjivost života. Všechno je relativní. Věčnost se smrskne do jediné vteřiny. Vše skončí a znovu započne. Potkáváme zde s bohy, na něž se zapomnělo, a oni zchátrali, zestárli a nakonec i zemřeli. Jsou zde lidé žijící 15 i více tisíc let, na něž ve 20. století spadne kus zdi a zničí je. Promění v prach, jako by ani nikdy nebyli. Věky táhnoucí se laponský šaman Olšovník se přetransformuje v medvěda. Bohyně Ištar tančí u tyče a předvádí slintajícím samcům své úchvatné tělo, dokud ji, a stejně tak i přihlížející, nepohltí vír sebedestruktivní vášně, jež exploduje a rozmetá vše živé i neživé na mikroskopické fragmenty.

A Shep Cayce, jenž víc než deset let neměl erekci, nyní prudce ejakuluje – znovu a znovu a znovu: A teď už z něj místo spermatu stříká krev a jemu je to jedno…
(Gaiman, N. Sandman – Krátké životy. Op. cit., kap. 5. s. 22)

Zádumčivá truchlivost se smutkem a smíření se s osudem. Takové to je, takové to bylo a takové to i bude. Comics Sandman – Krátké životy od Gaimana je opravdovým literárním požitkem a mohu ho všem jen doporučit.

Komiks Sandman – Krátké životy vydalo nakladatelství Crew