Čirá anarchie psychopatie

Komiksy

Vytvořeno 21. 10. 2011 2:00

Autor: Petr Měrka

Lobo, ach, ten věčně maniakální a přímočaře výstřední cvok, který nikoho ani v nejmenším nenechá na pochybách, že se setkal s bytostí, jež v sobě zahrnuje všechny čtyři jezdce apokalypsy současně. Kam vkročí, tam tráva neporoste aspoň tisíc let.

Tento chlápek, nemající s nikým a ničím ani to nejmenší slitování, je ztělesněním těch nejhorších nočních můr. Jisté obliby se u něj těší pouze vesmírní delfíni, nad nimiž dokonce drží ochrannou ruku, což zdůvodňuje těmito slovy: „Moje rybičky jsou jemné, rozkošné a jsou zkrátka tou nejčistší formou života, na kterou jsem kdy narazil. Potřebují někoho, jako jsem já, kdo se o ně postará…“

Toto tvrzení je v ostrém kontrastu ve vztahu k jeho činům. Vždyť Lobo zůstal jediným své rasy, neboť všechny ostatní obyvatele své mateřské planety vyhubil.

Comics LOBO – Poslední Czarnian překypuje krví i vyvrženými vnitřnostmi. Sadismus si v něm podává ruku s okouzlujícím cynismem toho nejhrubšího zrna, avšak to vše zaštiťuje a v notné míře odlehčuje svérázný černý humor pocházející z pera Keitha Giffena, jemuž asistují peprné dialogy zplozené Alanem Grantem a k navození celkového dojmu uprchlého chovance léčebny pro duševně choré pak podtrhuje karikující kresba Simona Bisleyho. Pro celou knihu je příznačná hýřivá barevnost, která na čtenáře ze stránek vysloveně cáká.

Setkáme se zde kupříkladu s úchylně fanatickým pravopisným komandem či s důchodci, kteří dohlížejí na dodržování přehnaně striktní mravnosti. Příběh je dynamický a překvapivě pointovaný. Důležitou roli v něm hrají zákulisní intriky, které však dokonale nabourává Lobova živelná spontanita. Jeho jednání by se dalo připodobnit k devastujícím účinkům tsunami a výbuchy hněvu pak k jaderné katastrofě s nesmazatelnými globálními důsledky.

Děj je prokládán zkazkami retrospektivně rekonstruujícími Lobovu historii plnou utrpení a bezmezného příkoří, jichž se dopouštěl na svém bezprostředním okolí. Divokost a agresivita, s jakou je napsán i nakreslen, nám do jisté míry může evokovat jiného velikána grafického románu, a to sice konkrétně Warrena Ellise a jeho věhlasnou sérii Transmetropolitan, jejímž ústředním představitelem je zuřivý reportér Spider Jerusalem. Avšak toto svěží dílko je přeci jenom na poněkud odlišené úrovni dotýkající se především sociálně společenských otázek, k nimž zaujímá značně kritický postoj než Lobo, který dozajista padne na úrodnou půdu především u hormonálním slizem rozjívených pubescentů mužského pohlaví.

Lobo je hlavně skvělá zábava sloužící k odreagování od ušlápnuté mizérie všední každodennosti. A pokud netrpíte pokryteckými předsudky ohledně násilí a vulgarity v literatuře, bez váhání se na něj vrhněte a nechte si dosyta pošimrat bránici… Ostatně, vždyť je to zdraví prospěšné.

Říká se, že porodní sestra, která ho přivedla na svět, cítila podivné, neznámé vzrušení v okamžiku jeho narození. Při pohledu zpět víme, že to byla zlá předtucha.
„Ďábel!“ vykřikla. „Vtělení ďábla!“
Nikdo nevěděl, o čem to mluví. Té nejmenované mučednici připadla pochybná čest být Lobovou první obětí. Stala se prvním choromyslným pacientem po více než deseti tisíci letech. Nikdo se nikdy nedozvěděl, proč si nechala znovu narůst čtyři prsty, které jí to zhoubné batole temnoty uraflo.
(Giffen K. LOBO: Poslední Czarnian. Přel. Š. Španihel. Crew: Praha 2011.)

Komiks LOBO: Poslední Czarnian vydalo nakladatelství Crew