Totalita rudého běsu

Komiksy

Vytvořeno 30. 11. 2011 1:00

Autor: Petr Měrka

Depresivní šeď a pocity strachu a bezmoci. Tato bezútěšně paranoidní atmosféra byla příznačná pro údobí spadající do let 50. minulého století. Konkrétně se jedná o jeho první polovinu, kdy svět stále hyzdila, byť už notně pohasínající, přítomnost démonického monstra a jednoho z největších masových vrahů novodobé historie J. S. Stalina. Příznačné pro ni též byly zmanipulované monstrprocesy s nevinnými obětmi totalitního útlaku, kdy dopředu bylo zřejmé, jaký ortel bude vynesen a nejednalo se tudíž o nic jiného, než o frašku završenou dramatickou pointou.

Hlavní protagonista comicsového příběhu, jehož děj je situován do Prahy, Jonáš Fink, je synem právě jednoho takto křivě obviněného nebožáka. K tomu se přidávají antisemitské nálady uměle vyvolávané vládní garniturou tvořenou výhradně komunisty, kteří se podobě jako nacisti neštítili zhola ničeho.

Lidé mizeli, aniž by jejich příbuzným bylo cokoli sděleno. Mnohé takto postižené rodiny se rázem ocitly na samém sociálním dně, neb jejím příslušníkům byl znesnadňován přístup ke slušnému zaměstnání a to z důvodu nedostatečně vhodného kádrového profilu. Špatnému třídnímu původu vděčily pak mnohé z nadaných dětí za to, že byly odsunuty na vedlejší kolej a byl jim prakticky znemožněn přístup ke vzdělání odpovídající jejich intelektovým vlohám.

Situace po Druhé světové válce se díky fanatickým ideologiím přelila z jednoho extrému do druhého. Přičemž nejvíce to postihlo obyvatele tak zvaného Východního bloku pod přímým dohledem mocipánů tehdejšího Sovětského svazu, kteří na dodržování svých priorit dohlíželi pomocí ozbrojené síly. O čemž třeba svědčí bezohledné potlačení Maďarského povstání v roce 1956, které bylo utopeno v krvi a nezměrném utrpení.

A právě do takto předestřeného světa nás zavádí ve svém grafickém románu dnes již legenda italského comicsu Vittorio Giardino. Konkrétně se jedná o úvodní část trilogie nazvanou Dětství.

Zcela dominující je precizní kresba s vyváženou oku lahodící barevností. O něco hůř už dopadá samotný obsah, neb příběh je poplatný úděsným fabulačním klišé a stereotypům. Tím chci říct, že autor tuto neradostnou periodu nejen českých, potažmo československých, dějin nepojal nijak neotřele, natožpak originálně. Nicméně tento fakt dílo samotné nedeklasuje. Jde v něm především o to, aby i mladší generace uzřela snadno uchopitelnou formou bezpráví a nespravedlnost, jichž se jedni dopouštěli na druhých. A to v míře bestiální a zcela nehumánní.

Běžnou praxí bylo kupříkladu udávání ze závisti, či trest v podobě uvržení do uranových dolů, kde byl dotyčný po mnoho let vystavený radioaktivnímu záření, což se přirozeně nemohlo, a taky se neobešlo, bez tragických zdravotních následků. Tyto pracovní tábory jsou snadno srovnatelné s těmi koncentračními, jež sloužily coby přechodná stanice před plynovými komorami, v nichž tak sadisticky probíhalo zrůdné „definitivní řešení židovské otázky“.

Svým Jonášem Finkem vytvořil Giardino memento oné tolik nešťastné epochy, kterou bychom neměli vypustit ze své paměti už jenom proto, že člověk je tvor nepoučitelný a velice často dovolí, aby se jisté historické okamžiky opakovaly i se všemi neblahými nešvary.

„Cože? Už je to patnáct měsíců, co byl můj manžel zatčen, a já ani nevím, z čeho byl obviněn. To je zrůdné!“
„Dej si pozor na to, co říkáš.
Strana má své důvody, proč tak jedná, nemyslíš? Domníváš se snad, že nás baví tě mučit? Tvoje dopisy ukazují, že nemáš důvěru v naše vedení…“
(Giardino, V. JONÁŠ FINK: Dětství. Přel. J. Žák, K. Kroutilová. XYZ: Praha, 2011, s. 34)

Komiks Jonáš Fink: Dětství vydalo nakladatelství XYZ