Deprese, kam se podíváš

Komiksy

Vytvořeno 27. 12. 2011 1:00

Autor: Marta Šimečková

Nakladatelství Plus nedávno vydalo knihu vybraných stripů Charlese Schulze z let 1960–2000, a to pod názvem Můj ty smutku! Jde již o třetí knihu, v níž se může český čtenář seznámit se světovým fenoménem, jakým Peanuts bezespou jsou (tomuto výboru předcházela Láska podle Snoopyho a Svět podle Snoopyho). Co vlastně  anglické slovo peanuts znamená? A na co všechno se v knize můžete těšit?

Odpověď na první otázku naleznete hned v úvodu knihy. V předmluvě se dočtete, že peanuts je anglickým výrazem pro ‚buráky‘ a jako název pro komiks jej s největší pravděpodobností vymyslel šéf komiksové agentury (v domnění, že jde o slangový výraz pro děti), u níž začal Charles Schulz dne 2. října 1950 vydávat své stripy. V práci pokračoval téměř do své smrti, tedy do roku 1999 (poslední strip vyšel v tisku 13. února 2000). Zanechal tak po sobě dílo, které dodnes obdivují miliony čtenářů po celém světě. O jeho nesmrtelnosti se můžeme přesvědčit i z výboru Můj ty smutku!, který sestavil a přeložil Petr Onufer, jenž je rovněž autorem zdařile napsané předmluvy shrnující základní data autorova života a jeho tvorby.

Přejděme rovnou k otázce druhé. Antologie v sobě shrnuje černobílé stripy, které jsou většinou zasazeny do čtyř okének. Na nich ožívá svět věčně malých dětí, tedy svět asi osmiletého Charlieho Browna, jeho psa Snoopyho a řady kamarádů. K nim patří malý Linus, snílek držící neustále v rukou svou deku dodávající mu pocit bezpečí, věčně sarkastická Lucy vedoucí psychiatrickou léčebnu pro děti, dále Charlieho roztomilá sestřička Sally či dvojice nerozlučných kamarádech Pane a Marcie. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na ptáka Woodstocka, přátelícího se s bíglem Snoopym.

Ve stripech lze vysledovat několik opakujících se a různě variujících motivů, které spojuje hlavní téma – smutek. Všechny postavy trpí nesmírnou depresí a s ní spjatým splínem. Hned v prvním stripu Charlie Brown říká: „Mám depresi! Mám příšernou depresi! Jsem si naprosto jistý, že mě nikdo na světě nemá doopravdy rád!“ (Schulz, Ch. M. Můj ty smutku! Přel. P. Onufer. Praha: Plus 2011, s. 16.) Charlie Brown to v životě skutečně nemá lehké. Sice na první pohled vypadá jako legrační chlapeček, jeho utrápený výraz však vypovídá o tom, že s ním veliká zábava nebude. Jako by na něj vše padalo, dokonce i ta obloha s měsícem, o jehož pádu často přemýšlí i jeho zvířecí kamarád. Inu jaký páníček, takový pes, i když v případě Snoopyho to tak úplně neplatí. Jako by byl pravým opakem malého Charlieho, protože si díky své bezstarostností (někdy připomínající slavného kocoura Garfielda) užívá života mnohem více než všechny lidské postavy vystupující v Peanuts.

Roztomilé postavičky malých dětí si stěžují na věci, které známe z každodenního života. Jsou to často banality, jindy zase problémy, nad nimiž dumají filozofové již řadu staletí. Jaký je vůbec smysl lidského bytí? A jak se vypořádat s pocitem méněcennosti? Nebo jak se zbavit nejrůznějších fobií, které nám brání vést normální život? To jsou věci, které nedají spát nikomu. Ani hrdinům stripů, ani čtenáři, který bude zasažen filozofickou hloubkou na pohled jednoduchých stripů, avšak skrývajících v sobě hlubokou moudrost.

Čtenáře, který by si chtěl výbor Můj ty smutku! pořídit, musím upozornit, že nejde o prvoplánově humorné čtení, a už vůbec ne o čtení pro děti. Knihu ocení čtenáři, kteří rádi nad četbou přemýšlí a dokáží číst mezi řádky. Snad se vám podaří proniknout do světa Peanuts, v němž se snoubí dětská křehkost spolu s problémy dospělých.

Lucy: „Ten pitomec Charlie Brown! Měl tu drzost mi říct, že nejsem dokonalá!“
Linus: Tak to jsi mu asi jednu vrazila, že?“
Lucy: „Sakryš! Věděla jsem, že jsem na něco zapomněla!“ (Tamtéž, s. 100.)

Snoopy: „Kdy se chce někdo stát brankářem, potřebuje pomoc od psychiatra!“ (Tamtéž, s. 108.)

Charlie Brown: „Pamatuju se, jak jsi loni říkala, že se budeš lidem snažit líp naslouchat...“
Lucy: „Co?“ (Tamtéž, s. 113.)

Knihu Můj ty smutku! vydalo nakladatelství Plus