Diktatura na palici

Komiksy

Vytvořeno 8. 2. 2012 1:00

Autor: Petr Měrka

Barma je comicsový autobiograficky pojatý cestopis, jenž má v podtitulu: Na cestách s Lékaři bez hranic. Jeho autor Guy Delisle, původem Kanaďan, nicméně tvořící ve francouzském jazyce, nás zavádí do exotické země, kterou ovládá vojenská diktatura, jež v sobě kromě persekuce svobody kloubí i značnou míru bizarnosti a absurdity.

Vyprávění je prodchnuté laskavým humorem a značnými dávkami sebeironie, kterou navíc podtrhuje fakt, že Delisle se svojí manželkou, doktorkou, vzali na dalekou cestu i své nedávno narozené robě, jež sice ještě neumí srozumitelně mluvit, ale už spolehlivě dokáže své drobné prstíčky zabořit do smrtelně nebezpečné elektrické zásuvky.

Pro Delisleho se ve své podstatě jednalo o dovolenou, kterou nicméně využil právě k sepsání a nakreslení této poutavé knihy, jíž předcházejí u nás vyšlé dva jeho podobně zaměřené tituly. A to sice konkrétně Šen-čen, což je jedno z největších měst Čínské lidové republiky, a Pchjongjang, v němž nás zavádí do hlavního města nechvalně proslulé Korejské lidově demokratické republiky. V nedávné současnosti pak vyšlo jeho další identicky laděné dílo nazvané Chroniques de Jérusalem.

Delisle uplatňuje svižnou karikující linku, přičemž text samotný využívá v hojné míře nadsázky. Představuje nám svět, v němž téměř neexistuje kriminalita, a to díky autoritativnímu režimu, jenž je neustále ve své vlastní zemi, jíž přejmenoval na téměř nikomu známý Myanmar, ve válce se svými ideovými odpůrci. A právě k obyčejným lidem postiženým těmito krvavými půtkami se snaží Lékaři bez hranic směřovat svoji pomoc. Jejich snahy jsou často marné, za což nese plnou zodpovědnost byrokratický aparát, jenž jim jejich činnost znemožňuje, jak jen může.

Tisk, internet a televize zde úpí pod jařmem všudypřítomné cenzury. Je prakticky vyloučena jakákoli svoboda slova. Asi nejznámějším tamějším disidentem je Su Ťij, která za své nenásilné pro demokratické snahy obdržela v roce 1991 Nobelovu cenu míru. Dlouhá léta pak strávila v domácím vězení. Sám Delisle se k ní pokoušel několikrát dostat, avšak bezvýsledně.

Delisle nás seznamuje se svými četnými peripetiemi, jež se mu během doby strávené v Barmě přihodily. Vše samozřejmě jak jinak začíná přehršlí očkování, hlavně proti malárii, poté balení, dlouhé cestování a v místě samém ho naprosto dokonale odrovná horko, které je pro něj zpočátku zcela nesnesitelné a v poledních hodinách vyloženě paralyzující.

Svým způsobem je Barma země, kde je možné naprosto vše. Domy přináležející rodinám vládnoucí junty jsou obehnány vysokými zdmi, chráněnými navíc ostnatým drátem či různými bodci, jež mají zabránit jejich překonání, a to i přesto, že prakticky nehrozí, že by se je pokusil kdokoli vykrást. Hojně se zde daří pirátství. Míněno ve smyslu nelegálních kopií filmů a různých počítačových programů. Mnohem horší je to však s inkoustem, který je tak nekvalitní, že vytváří pouze rozplizlé fleky, a přitom jde o podstatný nástroj Delisleho umělecké kreativity.

Delislemu můžeme závidět jeho povolání na volné noze, které mu umožňuje tak hojné cestování. A jeho knihy z těchto anabází disponují nemalým půvabem a čtenář se u nich nejen dobře pobaví, ale něco se i dozví.

„Víš, kdo to je?“
„Hmm?“
„Je to Karen Carpenterová, hudební obdoba Veselé krávy!“
„Nesnesitelné! To nemají jinou písničku? Už to hrají pošesté.“
Navíc do potravin to není nejlepší volba. Dyť přece umřela na anorexii.
(Delisle, G. Barma. Přel. K. Reinischová. BB art: Praha, 2011, s. 20)

Knihu Barma vydalo nakladatelství BB art