Láska a hormony

Komiksy

Vytvořeno 28. 3. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Autorská dvojice, jež i v civilním životě tvoří partnerskou sounáležitost, se v případě comicsové série Pupíky ukazuje být kromobyčejně šťastnou.

V Pupících se snoubí jistá pomyslná reminiscence na éru černobílé filmové grotesky s karikující zkratkou, jež zvýrazňuje jednotlivé gagy, které tvoří pilíř humorné atmosféry, jíž neschází přesah reflektující s nadsázkou mentální sféru soudobé adolescentní populace, především pak té zastupující něžné pohlaví, jež však nemusí být vždy tak něžné, jak by se mohlo na první pohled jevit.

Charakterově nejvíce závadnou z ústřední trojice, kolem níž se odvíjí celý děj, je bezesporu povrchní Vicky, jejíž asi největší ambicí je být tou nejatraktivnější a nejoblíbenější samičkou z celé střední školy. Lpí na tom, aby se k ní upínala pozornost co největšího počtu samečků, od nichž si nechává lichotit a činí jí nemalé potěšení jim ubližovat. K tomu všemu jí asistuje co do vzhledu konkurující, avšak evidentně slaboduchá, Jenny, o níž by se bez ironie dalo konstatovat, že disponuje tak zvaným slepičím mozečkem. Jde v podstatě o čistou duši, která sebou nechá velice snadno manipulovat a tudíž se v dobré víře dopustí i špatnosti, neb jí je odepřena prakticky jakákoli míra odpovídající sebereflexe. Skutečně kladnou postavou je tak pouze Karin – vysoká intelektuálka, jež až do závěru předchozího dílu nesoucího podtitul: Souboj krásek, setrvávala pod neblahým vlivem svých fintivých kamarádek.

Pupíky jsou de facto formovány jako po stránce či dvou vypointované mikropříběhy, které se však splétají s nebývalou rafinovaností k závěrečnému dějovému vyvrcholení, takže zcela bezděky narůstá čtenářova zvědavost stran toho, co bude následovat v příštím čísle. Vyprávění kromě vtipu disponuje i odstupňovaným napětím a zdánlivě bezstarostný svět teenagerů nám zvolna ukazuje i svoji odvrácenou stranu, jež je v zatím posledním díle: Ďábelský pár, zastoupena především suverénně vystupujícím a ohledně dívčích srdcí sladce působícím Albínem, jenž je ztělesněním jejich ideálu.

Je krásný, šarmantní, má osobitý styl a navíc hraje v kapele, jíž je vůdčí osobností. Karin díky němu v sobě objeví svojí novou identitu.

Z pohledu jejích „nejlepších“ kamarádek se však tato transformace neobejde bez negativní reakce. Vážně byl totiž narušen jejich posavadní vztah, kdy Karin za ně dělala úkoly a trpělivě snášela všemožné ústrky plynoucí z jejich strany. Snažily se jí kupříkladu permanentně utvrzovat v tom, že je nepohledná chudinka. To se však s příchodem Albína na scénu změnilo…

Jenomže má to své ale. Je opravdu Albín tak zvaným panem dokonalým? Odpověď na to najdete v Pupících 5: Ďábelský pár, přičemž slůvko ďábelský má své nemalé opodstatnění, jež je navíc znásobené, jako již tradičně, otevřeným koncem.

Sám za sebe mohu konstatovat, že už jsem nedočkav šestky. Talent kreslíře Delafa (vlastním jménem Marc Delafontaine) a jeho manželky spisovatelky Marysy Dubucové je nesporný a oprávněně jim přinesl úspěch, jež se obrazil i v komerční rovině, což je jistě snem snad každého umělce, který není živ výhradně z ideálů, nýbrž si je vědom nepříjemně neodbytné potřeby peněz (ježto svým způsobem nejsou ničím víc než záludnou fikcí, z níž pramení až příliš hmatatelné zlo) ve světě, jenž je svojí zvrácenou podstatou založený na konzumu.

„Nikdy mi nedůvěřuješ! Já mám pak strach, abych něco nepopletla a chovám se jak nešika.“
„Není divu. Když jsem ti naposledy důvěřovala, taks mi zničila halenku za 200 dolarů!
Vymáchalas ji v sádře, uplácala z ní kouli a tu jsi pak válela, dokud z ní nebyla šiška!“
„Ale tys mě sama prosila, ať je jako ovál, až ti ji vrátím!“
„JAK NOVÁ, TY NÁNO!!“
(Delaf-Dubucová PUPÍKY 5: Ďábelský pár. Přel. L. Janda. CooBoo: Praha, 2012. s. 13)

Knihu PUPÍKY 5: Ďábelský pár vydalo nakladatelství CooBoo