Zelené světlo na konci tunelu

Komiksy

Vytvořeno 13. 4. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Svět superhrdinů je prokvetlý klišé. Má svá pevně daná pravidla, která je nutná dodržet, aby zůstal zachovaný duch žánru. Sentiment se mísí s heroickými činy, u nichž není výjimkou ani takové sebeobětování. Naštěstí hlavní protagonisté disponují nadpřirozenými schopnostmi, takže jsou téměř nezničitelní. Samozřejmě žádný z nich nepostrádá nějakou tu Achillovou patu, jinak by se příběh musel obejít bez napětí, avšak právě na něm a akci stojí princip vyprávění, jež se nevyhýbá ani hlubší psychologii, neb každý takovýto nabušený kmásek  disponuje pochybami o svém poslaní, k němuž byl vyvolen a přirozeně je viklán i sebou samým.

Green Lantern: Žádný strach nás provází od hrdinova traumatického dětství, chtělo by se dodat: Nemohlo být jiné, až po současnost, kdy svět napadnou Gremlini, bytosti z jiného koutu universa, jež… A tady bych se měl patrně odmlčet, abych z děje neprozradil příliš mnoho.

Green Lanternové jsou samozvanými strážci vesmíru, který si rozparcelovali na sektory, v nichž dohlížejí na to, aby zlo bylo potlačeno a dobro zvítězilo. V podstatě jde o neuskutečnitelnou pohádku, jež má sloužit coby útěcha lidského nitra trýzněného pocity zmaru, bezmoci a zbytečnosti, které v něm vyvolává realita ovládaná penězi a zkorumpovanými politiky. To v případě, že je čtenář dospělý. U dětí lze předpokládat, že jim jde primárně o zábavu. Pomocí příběhu jim jsou vštěpovány ušlechtilé vlastnosti, jako je kupříkladu čest, či poctivost s pravdomluvností. Zprostředkovává jim je především ústřední hrdina, jemuž se obdivují a ve svých hrách, eventuelně fantasiích, se ho snaží napodobit. To se samozřejmě děje na podprahové úrovni a bezděky. Zcela jistě není primárním účelem působit výchovně, ale jedná se o jeden z elementárních přesahů takto strukturované literatury. Mnohem negativněji pak vyznívá zdůrazňované vlastenectví (rozuměj fanatickou formu tak zvaného patriotismu), jenž může vést až ke xenofobii, ačkoli v tomto případě tomu tak není – bohudík.

Hlavním zdrojem moci Green Lanternů, jak si lze snadno dovodit, je lampa, která dobíjí prsten síly. Příznačná pro oba atributy je zelená barva.

Prstenem jsou tvořeny za asistence vůle sugesce, které však oplývají hmatatelnou podstatou. Umožňují Green Lanternům létat a vytvářet fyzické iluze, jež jim dovolují bojovat s nepřáteli, kteří prahnou po tom konat špatnosti všeho druhu. Od zabíjení nevinných lidí, až po devastaci měst. Jejich pohnutky jsou vesměs iracionální a bezesporu šílené. Jako kupříkladu v případě parchanta zvaného Černá ruka, jenž je pro její zachování nucen vysávat život z každého, kdo se mu nachomýtne do cesty, ale nejen to, ho to přímo baví. Fungují tak zde archetypy, s jakými se můžeme potkat i v každodenní realitě. Neb natrefíme na přehršel individuí, jež nám bůhví proč chtějí nějak ublížit, či uškodit. V literatuře je poměrně snadno možné, aby bylo zlo zadupáno do země, zatímco běžně se děje pravý opak.

Green Lantern: Žádný strach je de facto jistou sumou, jež v základních obrysech shrnuje historii sboru vesmírných strážců a souběžně s tím poskytne nové zápletky. Scénář zhotovil jeden z kmenových autorů nakladatelství DC Geoff Johns a stran kresby se na něm podílelo hned několik zručných kreslířů. Comics samotný nás nemá poměrně čím překvapit, jde o slušně odvedený standard, za nějž se není nutno stydět.

„Kilowogli, je to pravda? Je ten Green Lantern pozemšťan?“
„Hůř. Je to Američan.“
(Johns, G. GREEN LANTERN: Žádný strach. Přel. R. Klíčník. BB art: Praha 2012, s. 107)

Knihu GREEN LANTERN: Žádný strach vydalo nakladatelství BB art