Groteska supersíly

Komiksy

Vytvořeno 13. 7. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Marku Millarovi se podařil husarský kousek. Jeho verze příběhu o chlapci z planety Krypton nesoucí název SUPERMAN: Rudá hvězda se dá chápat jako mnohovrstevnatá mozaika jemných nuancí žánru spadajícího do kolonky sci-fi, konkrétně pak média známého jako comics, kdy čerpá a přetváří klasické představitele jakými je Batman, Green Lantern, či Wonder women.

To, že Millarův Superman, hrdina s nadlidskými schopnostmi a mesiášským komplexem, byl vychován v jednom blíže neurčitém JZD tehdejšího Sovětského svazu napovídá tomu, že jde o svébytnou parodii, ale není tomu tak výhradně, autor rozehrává poměrně spletitou hru, v níž zavádí čtenáře do světa, v němž zaujímá dominantní postavení komunismus.

Svým způsobem nám představuje Millar svůj pohled na reálnou možnost utopie a souběžně s tím nás nepřestává ohromovat svým, místy až černým, humorem. Nic nám neulehčuje a jeho vyprávění disponuje hned několika úrovněmi, jež se slijí jako pramínky vody v jednolité koryto řeky Pointy. Souběžně s tím ho však lze považovat i za hold původnímu Supermanovi od Jerry Siegela a Joea Shustera.

USA zpodobňuje jako zemi zla a rozkladu. Supervelmoc, která se nepoučila z historie a přerostla sebe samu. V tomto ohledu vychází scénárista ze skutečnosti. Soudobá Amerika až příliš nápadně připomíná starověký Řím a ten, jak známo, skončil nevalně. Jestliže jeho zkáze napomohly nadměrné dávky olova, jak nás na tento poměrně neznámý fakt upozorňuje ve své eseji věnované pepři italský historik Carlo M. Cipolla, tak v jejím případě půjde o přetučnělost plynoucí z konzumního stylu fast foodů, v nichž nabízejí namísto normálního jídla kalorické bomby. Lidé bobtnají div nepraskají ve švech. Přibývá kardiaků a případů mrtvic, jenž se nevyhýbají už ani těm, jež doposud nepřekonali hranici třiceti let.

V Supermanovi Marka Millara je vůči původní verzi všechno jaksi roztomilým způsobem naruby, o čemž svědčí, že kupříkladu taková Lois Laneová, reportérka deníku Daily Planet, je manželkou Lexe Luthora, který má za úkol vymyslet zbraň, jež by Supermana dokázala jednou provždy zlikvidovat.

Lex Luthor se nedá hodnotit jako vyloženě negativní postava. A to samé se dá říci o jeho protějšku Supermanovi, byť v opačném slova smyslu. Oba prakticky usilují o jediné a to sice, aby lidem bylo dobře. Aby vládl zákon se spravedlností, nevyskytovaly se hladomory a každý měl práci a střechu nad hlavou.

Luthor neváhá za tím účelem obětovat životy desítek miliónů lidí, Superman na druhou stranu dělá ze svých odpůrců – za aplikace „lobotomie“ – poslušné roboty. Díky svým schopnostem však vytváří v podstatě policejní stát. Prakticky před ním neexistuje soukromí. Vidí a slyší vše, co není chráněno speciální olověnou bariérou, čímž dosahuje nepříznivého efektu vyvolávajícího v lidech paranoidní stavy a od nich to už není daleko k anarchii a destrukci.

Kdyby nás zajímalo o čem Millarův comics vypovídá především, pak by se dalo konstatovat, že o nenaplnění ideálu, jehož chtějí dosáhnout jak Luthor, tak i Superman. Jakoby existovala osudová předurčenost k tomu, že člověk se narodil hlavně proto, aby trpěl. Veskrze však toto dílko vyznívá pozitivním dojmem a jsem si jistý, že každého, kdo si k němu najde cestu, pobaví.

„Momentíček, mladý muži. Jen vypnu tento přenosný magnetofon, který jsem navrhl ráno na toaletě.
Učím se urdštinu, abych si zaměstnal mysl, zatímco čtu a hraji šachy s opičkami. Předpokládám, že jste agent James Olsen?“
(Millar, M. SUPERMAN: Rudá hvězda. Přel. D. Antonín. BB art: Praha 2012, s. 14)

Knihu SUPERMAN: Rudá hvězda vydalo nakladatelství BB art