Psychedelie magického absurdna

Komiksy

Vytvořeno 10. 7. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Moebius, vlastním jménem Jean Giraud, je bezesporu fenomén světového comicsu a zaslouženě. Styl jeho kresby je mystický, protkaný metafyzickými souvztažnostmi, jež vynikají především a právě v ARZACHOVI, kdy útočí svým meditativním vizuálnem na podvědomí čtenáře. Nebo přesněji vyjádřeno diváka, neboť podstatná jeho část je prosta jakéhokoli textu.

Divák-čtenář je odkázán na své nevědomí. Do značné míry psychedelický obsah v sobě zahrnuje širokou škálu archetypů. Asi nejvýraznější jsou ty, jež se dotýkají erotiky a procesu vyměšování.

Arzach je poslední z Pteroválečníků. Ocitáme se ve snovém světě zhusta přeplněném symboly. Jejích pomocí se nám Moebius snaží zprostředkovat kontakt s všehomírem. A není podstatné, jestli tak činí vědomě, nebo nevědomě.

Comics ARZACH je významný především svým filosofickým přesahem, který je pojat ve stylu naivní dětské fantasie, kde však nechybí krutost, ani deziluze. Snad ne nadarmo končí těmito slovy: „Ztratil jsem se.“

Sami se totiž každý den ztrácíme v tom, o čem jsme skálopevně přesvědčeni, že je to realita. Každé ráno vstaneme a jsme udiveni tím, co se to s námi děje. Říkáme si: Je to opravdu nutné? Jakékoli vybočení mimo rámec zaběhnuté praxe může pro nás znamenat jak zkázu, tak i příležitost.

Jistou paralelu k ARZACHOVI můžeme spatřit v knihách:  Alenka v říši divů od Lewise Carrolla, nebo Pěna dní od Borise Viana. V těchto všech literárních světech vládne nadreálno podřízené principům iracionálna. Děj je magický a nevyzpytatelný. Nevíme, jaký je smysl jednotlivých příběhů. Vymyká se všemu, co je nám běžně známé, ale snad právě proto je nám současně i čímsi nevyslovitelným povědomý.

Zajímává je role odvrácené, negativní, stránky člověka. Je patrna destruktivní energie s rozkladem. Nad vším se vznáší zlo. Ignorujeme kauzalitu a nepřipouštíme si, že příčina se neobejde bez následku a naopak. Tato samsára je skutečným perpetuem mobile. Rodíme se, umíráme a zase rodíme. Tím chci říct jediné, že Moebius v ARZACHOVI útočí na samotnou podstatu našeho výskytu vezdejšího. Ačkoli jsme součástí jsoucna, dovolujeme si ho arogantně ignorovat. Nemůžeme se pak divit tomu, že jako druh skončíme v ontologické prdeli. Stačí se podívat kolem sebe. Jako nějací blbci devastujeme přírodu a pěstujeme malicherné mocenské choutky. Přitom jsme slabí, snadno zranitelní a labilní. Ovládají nás emoce a pudy. Vynalezli jsme peníze a atomové zbraně. Vybudovali jsme koncentrační tábory a nadnárodní společnosti. Nejsme schopni zabránit hladomoru a zaručit mír. Sami se chováme jako virová nákaza.

Přesto existuje i zrnko naděje. To právě k němu by se měly upřít naše zraky. ARZACH je trip, jež nás zavádí mimo rámec běžného chápání. Jeho rozměry jsou stejně mikroskopické jako makroskopické. Neuvěřitelné se stává realitou. Imaginace absurdna vytvoří kolem nás sugestivní iluzi, v níž se ztratíme jako v nějakém rafinovaném bludišti. Je na místě položit si tuto otázku: Kde se nachází hranice mezi skutečností a snem?

„Podlehl smrtící dávce radiace! A nestačil si ani zapsat naši poznatelnou značku! Máme štěstí!“
„Tihle strážníci od ekopolicie mají nebezpečnou práci…“
„Ale musí se uznat, že díky nim se už nikde neválí tolik papírků!“
„Říká se poznamenávací značka. Ne poznatelná.“
„Cssss!“
(Moebius ARZACH. Přel. R. Podaný. Crew: Praha, 2012, s. 12)

Na pultech českých knihkupectví se comics v českém překladu Richarda Podaného objevuje letos poprvé.