Láska mezi odpadky

Komiksy

Vytvořeno 9. 8. 2012 2:00

Autor: Hana Moualla

Craig Thompson navazuje na úspěch knihy Pod dekou a zpracovává téma jako z Příběhu tisíce a jedné noci v knize Habíbí (BB art, 2012). Mohli bychom ji označit za alegorii ve stylu arabských pohádek a islámských příběhů, ale nebylo by to přesné. Vždyť příznivci Legendy o lásce už zestárli a zapomenuli a média jsou zaplavena orientálním brakem.  Habíbí může být milostným příběhem Layly a Majnuna stejně jako Petra a Lucie. Velmi mi připomíná knihu o stvoření světa, na kterou jsem chodila tajně nakukovat do dědovy knihovny. Čím si mne Craig Thompson získal?

Je skutečný, je upřímný, je milosrdný a uměl do knihy zabudovat vyšší dobro. Zcela otevřeně nás vede sedmi stupni pekla i ráje a nenutí nám žádné neznámé proroky, ale odkrývá, co dávno osvícení lidé vědí – židé, křesťané a muslimové, mající stejnou potopu, stejný ráj. Málokdo z nás si přizná, že Ježíš je prorokem i pro muslimy, že i v Koránu existuje potopa světa, Noe a další věci, které bereme tak nějak automaticky. Minulost se mísí s přítomností a ta zase s budoucností. Dějiny lidstva se rozkrývají na stránkách této knihy a my nevyhnutelně směřujeme do odpadky prosycené budoucnosti. Láska a odpor jsou jedno. Hnus a zápach a jemnost harémového hedvábí také. Teď už mi jen vysvětlete, proč se gojím nemůže dostat do nebe, a pak bych téma rovnost, volnost, bratrství mohla opustit.

Příběh Dodoly a Zama je zástěrkou pro odkrytí našich vlastních vin, tužeb a špinavostí. Mohli bychom kritizovat arabský svět a jeho krutost a přetvářku, jenže to bychom nastavili zrcadlo jen sami sobě. V knize je hojně prostoupen duch západu, místy až puchnící svojí přetvářkou, zvráceností, používáním tajných služeb k nejšpinavějším úkolům. Habíbí je příběhem o sebeobětování pro dítě, lásku, vášeň stejně jako kritikou současných hybatelů světa. A tak prodáváme svoji duši a chudákům vodu a vyvážíme pokrytectví, nikoliv pokrok. Žádné očkování na světě nenahradí máminu náruč a žádný boj za svobodu nemůže být vybojován tříštivými střelami. Vše na obrázcích je až příliš reálné, než abychom mohli večer klidně knihu zavřít, dát si čaj a usnout. Komiks se mísí s kaligrafií, arabskými pojmy a myšlenky doslova stříkají do obličeje pozorného čtenáře (jako inkoust Dodolina muže, písaře). Jen v hadísách se moc neorientuji, ale příběh se odvíjí dynamicky, text je skvěle přeložen z originálu a vše působí velmi kompaktně.

Pokud alternativní knihy pracují s pojmy, jako je dualita, karma, dobro a zlo na poli myšlenek, pak Craig Thompson ožehavé otázky současnosti (ekologie, nenasytnost západu, nízké pudy aj.) vizualizuje, a to tak mistrně, že Habíbí působí jako film. Před očima se vám promítají naše vlastní poklesky a touhy a my cítíme na skráních pouštní písek. Pozorujeme sami sebe s odstupem a pláčeme stejně urputně jako právě narozené dítě. Autor nám bere klid a předkládá špínu. Craig Thompson nezpracoval něco patetického, jako je nenaplněná láska dvou lidí, místo toho poukazuje na okleštěnost naší duševní svobody. Jako se Zam vzdává svého mužství, řada z nás se vzdává toho nejdražšího, schopnosti milovat svůj život takový, jaký je nám dán. Opustit stádo najednou už není lehké, vzdáváme se toho, o čem si myslíme, že je dobrem, jen proto, abychom nevyčnívali. Prodáváme se stejně snadno, jako Dodola prostituuje za košík jídla.

Knihu doporučuji všem, kteří milují starodávné příběhy krále Sulejmána a jeho milované nedostupné královny ze Sáby, stejně tak příznivcům ekologie. Uspokojí fanoušky komiksů i ty, kteří si vykládají andělské karty. Ale pozor, je to kniha pro lidi, které ještě baví přemýšlet a bořit svoje vlastní hradby. Tak jako se nadechujeme a dech zase zpátky vracíme zemi, Craig Thompson ukazuje, že základem celé lidské existence je láska. Jen ta nás vrací ke kořenům naší existence.

„To dítě, které potřebuji, není mimo mě.“
„Ale já ti chci udělat radost.“
„To děláš.“
„Myslím… rozkoš.“
„Zame, to není to hlavní na sexu. Tím je dech.“ (str. 635)

Komiks Habíbí vydalo nakladatelství BB art