Věda postavená na hlavu

Komiksy

Vytvořeno 29. 10. 2012 1:00

Autor: Petr Měrka

Náš Leonardo, na rozdíl toho historicky doložitelného, je kreslená figurka, jež má činit radost. Podstata vězí ve skeči. Podobně jako u filmové grotesky němé éry je i zde věnován výrazný prostor akci a to vesměs ztřeštěné. Čím zběsilejší a absurdnější, tím lépe. Vše je zde podmíněno humoru.

Tento comics je přístupný jak adolescentní mládeži, tak i dospělému čtenáři. Je vybaven skvělou kresbou i oku lahodící barevností. Jednotlivé epizody občas překypují ostychem, kdy uplatněný humor je mírný až opatrný. Sice od samotného počátku je přítomen prvek jistého „sadismu“. Jaký kupříkladu panuje mezi slovutným inspektorem Clouseauaem, ztvárněného skvělým Peterem Sellersem, a jeho věrným sluhou Katem. Učedník je tak ze strany Leonarda neustále konfrontován s fyzickou bolestí a četnými vedlejšími účinky plynoucích z pokusů jeho mistra.

Čeho však je Leonard vlastně mistr? Je to všeuměl. Vynálezce. Fušuje prakticky do všeho. Není nic s čím by si nevěděl rady a přesto je jeho úspěch na exaktním poli završen prakticky vždy katastrofou.

Ve světě literatury se lze potkat s podobnou verzí šíleného vědátora a to sice v okouzlující knize Henryho Kuttnera Roboti nemají ocas. Jde o sbírku povídek, jež pojí postava geniálního vynálezce a notorického alkoholika Gallowaye Galleghera, jenž je tedy obdařen vizemi zásadně v notně podroušeném stavu.

Leonardo ráno vstane a vynalézá. Učedník je unavený a vyděšený z toho, co to pro něj bude znamenat. Mnohdy ještě spí, ale i tak se bezděky stane součástí pokusu. Je z toho důvodu častým návštěvníkem nemocnice. Ale ani tam není před svým chlebodárcem v bezpečí.

Leonardo z přílišné dobrotivé horlivosti způsobí zkázu tohoto lékařského zařízení. Je to vlastně velký nešika, jenž však usiluje svými ztřeštěnými vynálezy zásadně o zlepšení lidského údělu na planetě Zemi. Jaké je jeho rozčarování, když mu nezbývá, než na straně 31 konstatovat: „Právě jsem vynalezl papírové peníze, ale vypadá to, že o ně není zájem!“

Tady nám bezděky vyvstává další styčný bod s reálným předobrazem a to sice, že Leonardo je zařazen kdesi do blíže neurčité epochy právě nejvíce odpovídající době renesance, avšak současně jsou zde zakomponovány prvky rozverného futura, kupříkladu v podobě motorky jež svým vzezřením upomíná Harleye-Davidsona, či spousta vychytávek spojených s elektřinou, laserem nebo strojem času.

V Leonardovi se fantasii meze nekladou. Je v něm možné de facto cokoli. Hlavní je, aby se vám, jako čtenáři, rozechvěla bránice. Samozřejmě i zde najdeme slabší místa, ale i kde text přeci jen v humorné gradaci zaostává, tam to vždy vyváží precizní kresba s groteskně karikujícími prvky a s vynikajícím smyslem pro zkratku.

„Kdo dal mému pacientovi místo sádry cement?!!“
„Kdo nadělal mým skalpelům na ostří zuby?!“
„!!?? Co tohle je, transfúze třešňovice???“
„Někdo přidělal na berle pružiny a všichni pacienti se zlomeninami skáčou až ke stropu!“
„Ať mi někdo vysvětlí, proč najednou ze stetoskopu slyším heavy metal!“
„Kdo má tohle všechno na vědomí?“
„JÁ TO VÍM!“
(de Groot a Turk LEONARDO: Buď zdráv, Hifigénie! Přel. R. Podaný. CooBoo: Praha, 2012, s. 20)

Knihu Leonardo: Buď zdráv, Hifigénie! vydalo nakladatelství CooBoo