Růžové zítřky

Komiksy

Vytvořeno 6. 1. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

 Lidé chtěli jen naději. Místo toho se jim dostalo pouze rozčarování. Proč je svět krutý? Můžeme za to my sami. Příroda se chová podle zákonitostí, kdežto my porušujeme veškerá přirozená pravidla. Nejsme ohleduplní, ale zákeřní. Nejednáme spolu zpříma, nýbrž pokrytecky. Inklinujeme ke zločinu, lenosti a poživačnosti. 

Jsme nenasytní vlastního pohodlí a posedlí mamonem, jehož pomocí chceme onoho stavu bezstarostné blaženosti dosáhnout. Někdo se jako bohatý narodí, jiný si nakrade, ale valná většina bude mít problémy nezadlužit se a neskončit na ulici. Ačkoli v dnešní době si před zlovůlí exekutorů nemůže být jistý nikdo.

Takto sáhodlouze se dostávám k podhoubí, které lze charakterizovat jako lidské zoufalství. Pokud se nacházíme v situaci, kdy nemáme už co ztratit, ujme se tato ryze negativní emoce aktivity. Připraví nás o rozum a my se zblázníme, čemuž odpovídají i naše skutky.

Comicsový kreslíř Li Kchun-wu přednesl své vzpomínky Philipu Otié, který je převedl do podoby scénáře. Jejich následující spolupráce tak dala vzniknout titulu Život v Číně, jehož první část je nazvaná Za časů otcových. Dostáváme se v něm do doby, kdy se vlády ujal Mao Ce-tung, skončila revoluce i Druhá světová válka.

Vlastně, opravdová revoluce, ta přece nikdy nekončí. Lidé měli málo, ale mimoto disponovali nadějí v lepší zítřky. Věřili svému vůdci, jehož fanaticky uctívali a tak velice snadno podléhali oficiální doktríně, kterou popularizovala kampaň, jež zcela nekriticky glorifikovala předsedu Maa, jemuž se přezdívalo Velký kormidelník, současně mystifikovala a dezinterpretovala skutečnost jako takovou. Velkým průkopníkem v této oblasti byl nechvalně známý Goebbels.

Nerealizovatelné ideály a vize na bázi fata morgány způsobily přikročení k tak zvanému Velkému skoku, což byl proces, během něhož se měla Čína po všech makabrózních obětech, jež za poslední uplynulá desetiletí podstoupila, znovu vzchopit a stát se konkurenčně schopnou zbytku světa. Hlavně pak USA a Evropě, jež byly považovány za imperialistické a nepřátelské.

Obyčejní lidé uvěřili možnosti takto dosáhnout Utopie, ale jediné, co je nakonec potkalo, byla vyjma devastace přírodního bohatství a architektonických památek (hlavně pak buddhistických klášterů, ale i jiných cenných staveb), epidemie hladomoru. 

Jelikož si Velký kormidelník nedokázal připustit naprosté fiasko a současně se bál možných důsledků, přikročil v roce 1966 k tak zvané Kulturní revoluci, čímž odvedl pozornost od svého naprostého selhání a maskoval tím též vyřizování účtů se svými rivaly.

Comics Život v Číně je vyprávěn z pohledu chlapce, který zvolna dospívá v muže. Děti udávají své rodiče a hlásí se do armády. Vše je podřízeno systému. Lidé nejsou individuality, ale pouhé položky ve smyslu má dáti dal. Je zde konfrontována snaha o nastolení ideálu utopistické společnosti a hrůzná deziluze pramenící z nedosažitelnosti tohoto stavu. 

Přesto se obyčejný Číňan ukázal být jako mimořádně houževnatý. O čemž svědčí už jenom fakt, že se jejich vlast dá počítat mezi tak zvané supervelmoci. V současnosti pak míníme především vše co nějak souvisí s ekonomikou a hospodářským rozvojem. Potažmo kosmickým programem.

Život v Číně je v podstatě exkurzí do minulosti a stává se tak jistým mementem, které bychom měli mít na paměti a dokázali se poučit z chyb. I když právě toho je člověk schopen snad ze všeho nejméně.

„Tak si představ, je to týden, co tvůj bratranec vyrazil časně ráno, aby nasbíral něco kořínků a divokého bejlí. 
Do soumraku natrhal sotva půl misky planých fazolí… Byl tak zesláblý, že cestou domů padl na kraji silnice a už nevstal.
Když ho druhý den našla jeho žena, byla tak hladová, že ji napadlo jediné: Jít si uvařit těch pár fazolí, které tvůj bratranec nasbíral…“
(Otié, P. Život v Číně: Za časů otcových. Přel. H. Zahradníčková. Plus: Praha, 2012, s. 89 až 90)

Knihu Život v Číně: Za časů otcových vydalo nakladatelství Plus