Šelma v pasti odplaty

Komiksy

Vytvořeno 11. 1. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

Zobrazeno: 2931

Samuraj ze série 100 nábojů od autorské dvojice Azzarello a Risso je tvořen dvěma příběhy, které pojí postava odpadlého tajného agenta Gravese a jím poskytnutá nevysledovatelná pistole s krabicí kulek.

Přiznám se, nejsem znalec této série. Každopádně je tento titul opatřen výtečnou předmluvou od komiksového scenáristy Carlose Trilla, v níž nás stručně zavádí do světa žánru, jenž bývá označován jako noiré, pro něhož je asi nejpříznačnější Americká drsná škola. Za všechny dodejme jméno jejího vrcholného představitele Raymonda Chandlera, který dal vzniknout postavě dnes již notoricky známého soukromého detektiva Phila Marlowa, které můžeme považovat za archetyp hlavního protagonisty této pulpové literatury.

Mnohými bývá pojímána jako braková a pro svoji syrovost i nechutná. Ale nemusí tomu tak být nutně. A to je i případ Samuraje. První povídka se jmenuje Ve Vymrzlý troubě a zavádí nás do vězení. Zde by možná stála za zmínku výtečná kniha Setha Morgana Našinec. I v ní totiž dominuje drsná poetika, krutost, ohavné mučení, oplzlost a spousta bizarního sexu, přesto se jedná o nadmíru kvalitní prózu, kterou navíc napsal skutečný vězeň, jenž ono prostředí velmi důvěrně poznal.

Morgan se mimo jiné proslavil tím, že byl snoubencem Janis Joplinové a v podstatě se stal autorem jediné knihy. Podobně jako Ve Vymrzlý troubě je zde propojen černý humor s tragikou. Žádného z hrdinů nemůžeme považovat za kladného. Celý svět je cynický a zlý. Dostáváme se do míst, kde vskutku přežijí jen ti nejsilnější a kde vás od smrti dělí pouhý krůček. 

Neustále vám hrozí, že vám někdo natrhne kaďák svým prokrveným penisem a nebo vás rovnou oddělá nějakou podloudně vyrobenou kudlou. To vše však v intencích žánru. To, že autor dodrží jeho základní, nosná specifika, je jedním z předpokladů potenciální kvality. Další pak závisí na míře jeho talentu, ale především pak přesahu, který se mu do jeho díla podaří vtisknout. Kupříkladu již zmiňovaný Chandler měl velmi vyvinutý smysl pro spravedlnost. A ta je meritem i v případě Samuraje.

Svým způsobem můžeme takovouto literaturu považovat za moralitu. Ukazuje nám odvrácenou stranu nás samotných. Navíc dokáže být zábavná, na rozdíl té tak zvané vysoké, potažmo krásné, kdy hlavním nedostatkem bývá přebujelá míra pseudointelektualismu, pro nějž je příznačná jistá dávka sterility.

Druhá povídka se nese v podobném duchu a je opět psychopatická a demaskující, co se týká lidské povahy. Je až alarmující, čeho všeho, jaké zákeřné bezcitnosti je člověk schopen. Byť jsou situace vyhnané do extrému, přesto adekvátně dokumentují skutečnost, jíž jsme každodenní součástí… Stačí si jen sundat růžové brýle.

„Ty zatracený kočky jsou rychlý jak hovno, brácho! Než vůbec jen pomyslíš na to, že ten kus masa pustíš, už budeš mít ruku z kloubu a někde na cestě mezi žraním a sraním.
Jenom tu flákotu hoď na plech, vole. V tý kleci to už je čistá příroda…“
(Azzarello, B.: 100 nábojů: Samuraj. Praha: BB art, 2012, s. 112.)

Komiks 100 nábojů: Samuraj vydalo nakladatelství BB/art