My jsme lůza

Komiksy

Vytvořeno 3. 2. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

Druhý díl Město kouře série nazvané Berlín nastavil laťku ještě výš než první. A je to dobře. Navíc zvoleným sociálně kritickým tématem na pozadí dramatických událostí tak zvané Výmarské republiky je její autor Jason Lutes aktuální k soudobé neblahé ekonomické situaci. Nejenom ona je v depresi, ale především lidé. Krize z roku 1929 je srovnatelná s tou, jíž jsme chtě nechtě účastni. Bohatí díky ní hromadí čím dál větší majetek, zatímco člověk, který má štěstí a pracuje, se také může dožít času, kdy ze mzdy neuhradí ani třeba takový nájem. Možná jen pouhá fikce nebo také předzvěst nedaleké budoucnosti. Kdoví.

Lutesův epos lze brát za pomyslný stroj času. Dopraví nás do přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Tedy do doby mezi dvěma světovými válkami. Politika je rozdělena na pravici a levici. Obě tyto frakce jsou radikální. A z historie víme, že nacisté zadupou komunisty do země a v čele Německa stane démon v lidské podobě, Adolf Hitler, vyšinutý magor, jehož dodnes vyznávají davy holohlavých zakomplexovaných hlupáků.

Společnost je v rozkladu. Neustále se propouští. Lidé končí na ulici. To přirozeně s sebou nese nárůst kriminální činnosti a fanatismu. Lidé už z hladu blouzní. Pokud se ocitnete v pozici, že jste zoufalí a nemáte co ztratit, jste schopni čehokoli.

Hlavním protagonistou je atmosféra, či chcete-li klima tehdejší periody v lidských dějinách. Jí se proplétají pak osudy jednotlivých aktérů. Novináře, malé dívky, jejíž matka zahynula při demonstraci, která skončila krveprolitím, nebo mladé ženy, jež přišla do velkého města za svojí touhou stát se malířkou. Odpoutala se od rodiny. Porušila zavedené konvence a odebrala se do světa plného kokainu, povrchních známostí, promiskuity, dekadence, kabaretu, bezduchého politického tlachání, snobismu, intelektualismu, ale vzápětí nato nás Lutes konfrontuje s toulavým židem, žebrákem, který se pouze snaží přežít. Ale xenofobie, antisemitismus, šovinismus, lidská omezenost povzbuzená frustrací a vědomím vlastní nedostatečnosti, vědomí síly pramenící z převahy, to vše mu hází klacky pod nohy. Dotýkají se ho pěsti uniformovaných složek SA, mlátí ho býkovci, snaží se ho zabít, ale to se jim nepodaří…

Světu vládne krutost, pomstychtivost, bezmoc, bezcharakternost, strach a až paranoidní podezíravost. Ale i v tomhle marasmu objevíme soucit a vzájemnou lidskou solidaritu, která je na hony vzdálená jakékoli zištnosti.

Tím vším chci sdělit, že tato grafická kniha stojí za přečtení. Má podobně silný příběh, jako je tomu kupříkladu u světoznámého Mause od Arta Spiegelmana, i když dodejme, že v případě tohoto díla zasvěceného genocidě a traumatu přeživších a následných negativních psychických dopadů na jejich potomky, je přece jen o kategorii výš, ale to se není čemu divit. Tak si totiž skutečnost vždy stojí ve vztahu k fiktivnímu, byť důmyslně fabulovanému příběhu.

„A… co ti z nás, kteří peníze nemají?
„Z nás? Kurtovy myšlenky tě hodně ovlivnily, že drahá? V následujících týdnech se budu muset podívat, co se s tím dá dělat.
Pro lidi bez peněz existuje jedno slovo: Nešťastníci.“
(LUTES, Jason. Berlín 2: Město kouře. Přel. V. Janiš. BB art: Praha, 2012, s. 67.)

Knihu Berlín 2: Město kouře vydalo nakladatelství BB art