Místo mozku dynamit

Komiksy

Vytvořeno 20. 2. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

Spider Jerusalém je novinář (typu gonzo), který se rozhodl změnit svět, protože ten mu nedal a nedává na vybranou. V 7 dílu Transmetropolitanu nazvaném Všechno nebo nic se nám autor Warren Ellis představuje v nebývalé síle a naléhavosti. Ač se příběh odehrává v blíže neurčité budoucnosti a blíže neurčitém městě, je svojí podstatou aktuální ve vztahu k soudobému dění.

Proti Spideru Jerusalemovi nestojí nikdo menší, než president USA, který ho chce za každou cenu umlčet. Náš ústřední představitel prchá doprovázen svými dvěmi sličnými asistentkami do undergroundu, odkud se opět ozývá a z jeho slov se stává mocná zbraň. Demaskuje politickou špínu, nečisté manipulace, zavrženíhodné machinace, korupci. Otevřeně se zasazuje o pravdu a o to, aby se dostala mezi lidi. Snaží se být bezděkou rozbuškou, která jim otevře oči a dá naději.

Na jedné straně tu stojí bezbřehá pasivita masy a na té druhé akutní potřeba něco podniknout, jinak se nedočkáme ničeho jiného než beznaděje pod útlakem potentátů tohoto světa, jež se z velké míry verbují z řad nenasytně chamtivých psychopatů. Lační po majetku, moci. Nemají charakter, nedisponují svědomím, jejich měřítka hodnot inklinují výhradně k materialismu. Postrádají duchovní rozměr a tím pádem se není čemu divit, že se naprosto míjejí s pojmem mravnost.

Všechno je prolezlé špínou a zlem. Ale začíná to už v útlém věku. Nevybereme si do jaké rodiny přijdeme na svět. Tedy pokud nebereme na zřetel existenci karmického zákona, což je de facto prostá kauzalita.

Rodiče bývají zpravidla alkoholici, feťáci a protože jsou chudí, tak jsou prolezlí spoustou nevyléčitelných nemocí. Nemají prostředky na léky, které existují, ale jsou dostupné pouze těm, kdo jsou solventní.

Děti končí na ulici, kde se setkají s prostitucí. Kouří, aplikují si drogy, tu a tam je seberou a dopraví do děcáku, kde je zneužijí starší a silnější chovanci. Není asi s podivem, že se vesměs nedožijí příliš vysokého věku.

Svým způsobem by se dalo u Warrena Ellise konstatovat, že píše morality. Veskrze asexuální Spider Jerusalem není žádným svatouškem. Dokáže ublížit, být bezohledný, ale nikdy a to ani v nejmenším, mu není lhostejný osud světa. Souběžně s tím však celý cyklus překypuje morbidním černým humorem a přiměřenou akčností. Je to taková sonda do lidského nitra, které je však posedlé zhoubným nádorem.

Mohlo by nám však být mnohem lépe. Stačilo by jen k sobě být ohleduplnější a tolerantnější. Též by neškodilo, aby se lidé přidrželi alespoň Mojžíšova desatera. Pokud by každý začal u sebe, tak by podmínky života na Zemi nabraly mnohem pozitivnější směr. Doposud to ale funguje tak, že pár stovek lidí vlastní 98% procent celkového bohatství planety, zatímco zbytek, pokud netrpí hlady, není vystaven válkám, a má to štěstí, že chodí do práce, se beztak strachuje jak s takovým málem – co je považováno za mzdu – vyžít. Dnešní systém je nastaven tak, že úspěšnými lidmi jsou zločinci neštítící se jakékoli špíny.

Vždyť i nedávná Klausova amnestie je výsměchem do tváří obyvatel České republiky. Otevřeně nám presentuje, že krást, brát úplatky v miliardových částkách, je prakticky legální.

Zatímco vás kvůli padesátikoruně stáhnou exekutoři z kůže. A třeba to jednou k tomu bodu dospěje. Dlužník bude nucen jako protináhradu prodat některý svůj vnitřní orgán. Ve světě Warrena Ellise nic neobvyklého.

Jediná výtka k tomuto albu je, že stranou 82 počínaje, týká se to konkrétně celé kapitoly pojmenované Kšeftík, se opakují jednotlivé listy. Třeba se to vztahuje jen k mému výtisku. Možná si však zařádil šotek na celém vydání. Netuším. Ale ve vztahu k obsahu jde o detail, který lze přehlédnout, i když tedy nepotěší.

„Promiň. Promiň, ale nestalo se ti něco?“
„Jsem tak sám. Nemám žádný přátele. Vždycky je sním.“
„Já taky.“
„Opravdu?“
„No fakt… Máš hlad?“
(Ellis, W. Transmetropolitan 7: Všechno, nebo nic. Přel. D. Šmíd. BB art: Praha, 2012, s. 39) 

Knihu Tranmetropolitan 7: Všechno, nebo nic vydalo nakladatelství BB art