Něžný humor v argentinském komiksu

Komiksy

Vytvořeno 24. 3. 2013 2:00

Autor: Zuzana Stejskalová

Nakladatelství Meander loni představilo českým čtenářům v rámci edice Pro Emu knihu s názvem Macanudo 2. Obsahuje komiksové stripy od argentinského spisovatele Ricarda Linierse, které vycházely v letech 2003 a 2004 v deníku La Nación a které si zamilovala řada čtenářů, nejen dětských, po celém světě. 

Ono podivné slovo v názvu knihy znamená ve španělštině báječný, parádní nebo v klidu. A právě poslední význam vystihuje atmosféru, která na vás čiší z mini příhod, jež jsou někdy vtipné, jindy smutné, tu a tam obsahují velkou myšlenku, jindy jsou bez pointy. Je to vlastně jakýsi pelmel všeho možného, co nás obklopuje v každodenním životě. Jsou to sondy do lidské duše, která je trýzněna starostmi, ať už malichernými nebo opravdu závažnými, jindy je potěšena přívětivým slovem od neznámé osoby nebo pohledem na milovanou hračku, která jí připomněla okamžiky z dětství. Je to zároveň směs snů a fantazie, jichž bychom se neměli vzdávat ani tehdy, když je nejhůř. Jen díky tomu se budeme moci přenést přes všechny neúspěchy a katastrofy, které nám život nachystal.

Budu teď ale trošku konkrétnější. Ve stripech se opakuje několik motivů, jako jsou hrátky děvčátka Jindřišky s kočkou, která umí mluvit, nebo s plyšovým medvídkem, dobrodružství party tučňáků nebo skřítků s nadměrně velkými čepičkami, trampoty pána, který překládá názvy filmů, ale jeho výtvory často vyvolávají smích, strach vzbuzující příhody tajemného muže v černém, jenž se vždy náhle objeví a pak ještě náhleji zmizím, ... Ve výčtu sérií bychom mohli pokračovat, nicméně to již ponechám na vás, milí čtenáři, zda si knihu sami otevřete a ponoříte se do světa, v němž se proplétá skutečnost se surrealistickou imaginací.

Knihu vřele doporučuji všem, kteří by se chtěli vrátit do krásného období, kdy ještě pohlíželi na svět dětskýma očima. Jen vás upozorňuji, že zpočátku můžete být, stejně jako já, zmateni rychlým střídáním stripů bez návaznosti na sebe a často postrádajících smysluplnost. Po několika stránkách však odhalíte křehkou poetiku Liniersovy tvorby, která vás pohladí po duši.

Na závěr vybírám několik svých oblíbených pasáží:

Dospěláci občas nedokážou vidět to, co je očím neviditelné.

Život bez knížek je jako dům bez oken.

„Dám hlavičku?“
Byla poslední myšlenka hlemýždě Sebastiána.

Knihu Macanudo 2 vydalo nakladatelství Meander