Fanatismus jako norma lidské existence

Komiksy

Vytvořeno 25. 6. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Po Životě v Číně od Philippa Otie, či Persopolis od Marjane Satrapiové, je Jeruzalém Guy Delisleho další v nedávné době vydanou grafickou knihou, v nímž máme co dočinění s pojmem fanatismu, jenž můžeme bez nadsázky označit za zhoubu lidské koexistence.

Úzká skupina tvořená jedinci, kteří nejsou schopni kritického odstupu, a pro něž je příznačná nesnášenlivost pramenící z přesvědčení lpícího v dogmatu, jež může být náboženské, ideologické, ale vůbec bůhvíjaké, dokáže neblaze svými, mnohdy brutálními, skutky poznamenat chod celé společnosti.

Dodejme totiž, že obyčejným lidem jde především o to, mít co jíst, kde spát a tu a tam si zajet někam na dovolenou, než aby vedli absurdní třenice o vylhaných pravdách postavených na hlavu, neb žádné přehnaně vášnivé zaujetí nevede nikam jinam, než do tenat nestoudné omezenosti a hloupý člověk velice rád sklouzne k násilí. Jedná pudově, podprahově a maniakálně. Pozbyv soudnosti je dotyčný schopen čehokoli. Vraždu a především vraždu z toho nevyjímaje.

Dalším styčným bodem těchto výše zmíněných komiksů je paranoia, jíž jsou pod tíhou okolností stiženi právě a zase jen obyčejní lidé, kteří netouží po ničem víc, než po spokojeně vedeném životě. K čemu jim jsou výbuchy na veřejných prostranstvích páchaných teroristy? Taky se velice snadno obejdou i bez obsedantního strachu ze zatčení, kdy nebezpečí udání hrozí i ze strany sousedů a v podstatě kohokoli – vlastní děti z toho nevyjímaje.

Guy Delisle nám de facto předkládá „cestopis“ pojatý grafickou formou. Není to jeho jediný takový počin.

Jeho první knihou z této řady byl Šen-čen a poté následoval Pchjongjang. Obě tato díla vznikla při příležitosti jeho pobytů v Číně a Severní Koreji, během nichž dohlížel na animátorské práce. V následující Barmě a aktuálním Jeruzalému pak doprovází jako muž v domácnosti svoji manželku, jež se coby doktorka účastní misí pod záštitou mezinárodní organizace Lékaři bez hranic.

Dostáváme se do Svaté země, místa, kde se usídlil vyvolený národ. Židé kontra Palestinci. Prakticky neřešitelné dilema, kdy právo nestojí už ani na té, či oné straně. Příznačná je diskriminace. Prosté bytí člověka dostává až surreálné kontury, přičemž samotný obsah vytváří dada.

Historicky utiskovaný národ utiskuje jiný národ. Staví se zdi, bariéry, vynořují se zákazy, příkazy, kontroly. Dochází k výraznému omezení osobní svobody jednou skupinou na úkor druhé. Stres a rozpolcenost. Výbuchy a masakry.

Delisle nám však tuto mezilidskou bizarnost vykresluje na podkladě svých každodenních strastí, starostí, ale i samozřejmě radostí, kdy péči o děti prokládá nejen skicováním a činěním si poznámek, ale i konáním seminářů a též si odskočí na dva komiksové festivaly do Evropy, čímž si uleví od ubíjejícího vedra.

Delislemu nechybí humor a smysl pro detail. Současně je u něj víc než zřejmý pozorovací talent. U jeho knih se nejen pobavíte, ale dovíte se i ledaco, co byste jen marně hledali v nějakém průvodci.

Ukázka z knihy:

„A už jsi poznal Izraelce?“
„Ech…
Potkal jsem jednoho jednou v Jerichu. Moc sympatický člověk.
Vzpomínám si, že jsem se ho ptal, jestli už někdy byl v Ramalláhu. On mi řekl: ‚Ano, v Ramalláhu už jsem byl…
V tanku.‘
Ha ha ha ha!“
(Před jednou z mých skic z Betlémského hřbitova se zdí a strážní věží v pozadí…)
„Vidíš, oni nás sledují, i když jsme mrtví. Chtějí mít jistotu, že znovu nepovstaneme.“
(Delisle, G. Jerusalém: Rok v rozděleném městě. Přel. E. Poskočilová. BB art: Praha 2013, s. 265)

Komiks Jeruzalém: Rok v rozděleném městě vydalo nakladatelství BB art