Muži, kteří nenávidí ženy mají svůj komiks

Komiksy

Vytvořeno 1. 7. 2013 3:00

Autor: Jana Semelková

Dalo by se říct, že trilogie Stiega Larssona Milénium se stala fenoménem dnešní doby. A nabyla další podoby. Román o novináři Mikaelu Blomkvistovi, který je „investigativcem do morku kostí“, vyšel také jako komiks, tedy první část a další budou následovat. 

Takového novináře, jako je Mikael, bychom potřebovali: je nepodplatitelný, nic ho neodradí z jeho záměru, chápe souvislosti a umí vyhodnotit informace, které získá, bojuje s nekalostmi nehledě na vlastní život, tím pádem je v hledáčku mocných, kteří ohrožují jak Mikaela, tak jeho blízké. Nesmím zapomenout ještě na hackerku Lisbeth Salanderovou, která to nemá vůbec snadné. Je pro kohosi nebezpečím, proto nemá šanci prožít normální život, zdá se, jako kdyby se vždycky vyskytovala na nesprávném místě. I proto je nepřístupná, tvrdá k sobě i okolí. Za jejím mlčením, špatné komunikaci s ostatními, nepřístupností je skryta touha najít někoho blízkého, dostat se do normálu. Díky tajemné Lisbeth, která novináři pomáhá, se Mikael dopátrá všeho, čeho se dopátrat chtěl a musel, aby očistil vlastní novinářskou pověst. Zároveň on sám sleduje a vyhodnocuje všechno, co se kolem mladé ženy děje, je na její straně v boji s mocnými, snaží se odhalit ty, již ničí její soukromí a odsunuli ji na okraj společnosti jenom proto, že je dcerou psychopatického otce, sovětského agenta.

Trilogie okouzlila okamžitě po vydání miliony čtenářů po celém světě a její tři romány se staly kultovními knihami poslední doby. Je nasnadě, že zareagovali filmaři a všechny tři díly zfilmovali, brzy poté se objevila audiokniha, u nás nám čte příběh o dívce, jejíž pouhá existence nedá leckomu klidně spát, Martin Stránský. Věřte, že jde o velmi excelentní záležitost. Nedávno si fanoušci zase přišli na své. Vyšla první část prvního dílu trilogie – románu Muži, kteří nenávidí ženy – v komiksové podobě. Larssonův text adaptovala pro komiks známá autorka kriminálních románů Denise Mina a výtvarné složky se ujali Leonardo Manco a Andrea Mutti. Díky novému zpracování se k příběhu Lisbeth a Mikaela dostanou i ti, kteří raději příběhy sledují v obrázcích.

Na první pohled je zřejmé, že Denise Mina uchopila text rozsáhlého příběhu zdařile a připravila pro výtvarníky jedinečný prostor k vyjádření, slova jsou užita minimálně a pouze tam, kde je třeba větší vysvětlení souvislostí. Hrdinové tak hovoří především svými postoji, gesty, jednoduše řečí těla. Spletitý děj jde kupředu prostřednictvím jednotlivých obrázků, jako když se odvíjí políčka filmového pásu. Čtenář se tak musí soustředit na vypovídací význam jednotlivých obrazových sdělení, jinak neodhalí správně veškeré souvislosti a mohl by se ztratit v ději. Vznikl tak jedinečný obrazový román, román nové hodnoty.

Znám všechny podoby knihy – od knižní přes audio a film až po komiks – mohu tedy srovnávat. Knižní předloha, která se stala čtenářským světovým fenoménem, ve filmu jako kdyby ztrácela dech. Snímky jsou ponuré, smutné, působí zdlouhavě a příliš okleštěně. Představitel novináře Mikaela moje představy, které jsem si o novináři vytvořila při čtení, nesplnil. Nevěřím, že je tak aktivní a svědomitý, jak je v knížce popisován. Lisbeth sedí! Díky nutným krácením se některé momenty, důležité pro pochopení charakteru jednotlivých postav, stávají nepatrnými či zmizely docela. Proto film řadím na poslední místo v uchopení románové předlohy.

V případě audioknihy závisí na tom, kdo nám ji čte. Martin Stránský je dobrá volba. Vždy dokáže zvýraznit to důležité, aby pak ukonejšil posluchače svým uklidňujícím hlasem v okamžiku, kdy jako vypravěč posouvá děj o kus dál. Audioknize patří místo před filmem. Její nevýhodou je nekonečná délka – ty hodiny jsou k neuposlouchání.

Komiks, ač třetí v pořadí zpracování trilogie, se dostal na místo první po knize. Citlivě uchopil předlohu, nic důležitého z textu nezmizelo, naopak mu dodává nový rozměr, rozměr obrazu, poutavého vjemu pomocí jednotlivých pohledů na jediný okamžik. Podoba Lisbeth odpovídá knize, tedy představě čtenáře, kterou mu Stieg Larsson svým popisem evokoval, není ani příliš odlišná od filmu. Mikael je tady takový, jak ho „vidí“ čtenáři, ovšem některé další postavy (mužského pohlaví především) se zdají být příliš stylizované, a dokonce čtenář nabývá pocitu, že je všem asi kolem čtyřiceti, padesáti let – prostě to na první pohled nepoznáte. Teprve z textu (a poučeni knihou) můžete pochopit, že ten mladě vyhlížející pán je vlastně devadesátiletý stařík. Ale to nic nemění na kvalitě podání. Je to spíš, alespoň pro mne, úsměvné. S dámami takový problém ilustrátoři neměli.

Milénium je výtečná kniha. Kniha, která nutí další autory k novému pohledu, zpracování, přetvoření. Všechna mohu považovat za přínosná a vcelku kvalitní. To komiksové se ale povedlo nejvíc.

Denise Mina je skotská autorka detektivek a divadelních her. Její prvotina Garnethill získala ocenění Dýka Johna Creaseyho (John Creasey Dagger). Čtenáři ji také znají jako autorku komiksové série Hellblazer společnosti DC Comics a grafického románu A Sickness in the Family.

Leonardo Manco je argentinský komiksový autor a kreslíř. Je známý svým temným, zrnitým stylem. Pracoval mimo jiné na sériích Blaze of Glory, Apache Skies, Deathlok a Hellblaze.

Andrea Mutti navštěvoval Mezinárodní školu komiksu v Brescii. Dosud pracoval výhradně pro francouzský trh a je známý svou prací na sériích DMZ a The Executor společností CD Comics a Vertigo.

Knihu Muži, kteří nenávidí ženy I vydalo nakladatelství Host

K dostání na stránkách Knihkupectví Beletrie.eu