Když se mýty zvrhnou

Komiksy

Vytvořeno 13. 7. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Mýty: Láska jako z pohádky, jak poetický název pro grafickou knihu, jejíž základ skutečně tvoří bájesloví, kdy sám autor uvádí: „Tento příběh je volnou adaptací několika amerických folklórních příběhů o Jackovi z hor.“ Pročež se až roztomile přiznává, že: „Původní ústní tradice doznala v mé péči velkých změn, což je zdvořilý způsob jak říct, že jsem ukradl všechno, o čem jsem si myslel, že by se mi mohlo hodit.“ Nicméně pravdou je, že scénárista Bill Willingham přeci jen projevil při jejich zpracování mimořádnou invenci s nápaditostí, přičemž vše je proloženo nemalou dávkou humoru. Nechybí však ani syrovost s brutalitou a s příměsí erotična, z čehož vyplývá, že tyto „pohádky,“ v nichž hrají ústřední roli nám dobře známé postavy jako kupříkladu Sněhurka, Růženka, Zlý vlk, Zlatovláska a podobně nebudou logicky určené pro nejmenšího čtenáře, ale spíš až pubertálního výrostka.

Mýty existují od počátků věků, a aniž bychom tomu věnovali pozornost, vznikají stále nové a nové.

Láska jako z pohádky je u třetí v řadě. V prvním díle se dozvíme o vyhnání mýtů z jejich domoviny čímsi známým pouze jako Nepřítel. V druhém pak dochází ke vzpouře mýtů, jež se nemohou či odmítají asimilovat v lidskou společnost. Vede je Zlatovláska, která díky své velké oblíbenosti mezi tzv. „všedňáky“ upomíná svými nezničitelnými schopnosti samotného filmového Ramba. A opravdu je vysoce nebezpečným, fanatismu oddaným, zabijákem, jenž se zákeřně rafinovaným Modrovousem plánuje svrhnout a zlikvidovat Sněhurku, jež má v podstatě celý Mýtov na povel.

Vlastně už by se chtělo jen dodat, že jde o neobyčejně příjemné kratochvilné čtivo, k němuž se leckdo vrátí prostě jenom z důvodu se dobře pobavit. A protože jde o mýty, nechybí zde klasická poloha dramatu. Jsou nám zde předestřeny archetypy lidské koexistence. Dochází ke střetu dobra a zla.

Tak jako v životě není však dobro jakkoli blíže specifikováno. Jedná se vlastně o normálně vedené a v rámci možností spokojené bytí. Ale existují chorobně ambiciosní jednotlivci, jež jsou s to za užití lsti a násilí domoci se předního společenského postavení, ale především pak astronomického majetku. Z úhlu všední každodennosti jde o chudáky posedlé kariérou, kdy jejich hnacím motorem však není touha po poznání a dosažení dobrých výsledků, ne, je motivuje ryzí mamon, jehož se v důsledku stávají pouhými otroky. Chtíč takto postižené vodí jako loutky. Pozbyli vlastní vůle, ačkoli jejich arogancí nabubřelé ego je ujišťuje, že je tomu právě naopak.

Mýty do jisté míry navazují na antickou tragédii, ale jak je již výše uváděno, byť jinými slovy, jde o formu notně hravou a rozvernou. Vše je mírně postaveno na hlavu, až to zavání surreálnem a absurdnem, ale přitom nejde o nic víc, než nadpřirozeno nabízené dospělému čtenáři jako taková „nostalgie“ dávno minulých dob, kdy každý z nás byl dítětem.

„Ne, Sněhurka tady není. Je mimo město.
Ne, Wolfi je taky mimo město.
Ne král Cole sem dolů nikdy nechodí.
Ne, Modrák tvrdě spí.
Kdo tady šéfuje?
No asi já. Já teď šéfuju Mýtovu.
Proč ne? Jsem hodná opice!
Už skoro vůbec nedělám hromádky.“
(Willingham, B. Mýty: Láska jako z pohádky. Přel. L. Plata. Crew: 2013, Praha, stránky nejsou číslovány.)

Komiks Mýty: Láska jako z pohádky vydalo nakladatelství Crew