Bolest v zájmu vyššího principu

Komiksy

Vytvořeno 11. 9. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Warren Ellis se nám zábavnou formou snaží ukázat, jak on ten svět vlastně funguje. Naprosto vše je prosyceno konspiračními teoriemi, které vedou ke gigantickým mravencům střežícím zakázanou oblast, kde umírají lidé, jež byli seznáni buď zbytečnými, nebo prostě někomu vadili. Přece nebudou nikomu důležitému chybět a svým utrpením pomůžou dobré věci a tou je míněn technologický pokrok.

Chceme cestovat do vesmíru a jiných alternativních realit. Prahneme po tom mít super armádu tvořenou monstry a nenasytně bažíme po moci. Jsou pro nás neodolatelné podobně jako pro malé dítě sladké lízátko.

Je na něm vosa, která zůstane nepovšimnuta, dojde ke štípnutí, jazyk opuchá a člověk se začne dusit. Namodralý ve tváři upadne do mrákot a tento stav se dá připodobnit k atmosféře Planetary, což je v podstatě organizace velice specifických archeologů.

Co se však vlastně snaží objevit?

Warren Ellis nás upozorňuje, že skutečnost nemusí být právě takovou, jakou se nám na první pohled jeví. Díky informacím jsme velice snadno manipulovatelní. Sdělovací média určují co je pravda a co ne prostým tvrzením. Nic nejde do hloubky. V dnešní době vše pouze klouže po povrchu, který má být nejlépe ze zlata, protože to se dá snadno zpeněžit a za prachy si koupíte všechno – včetně zdraví a lásky.

U Warrena Ellise hraje výraznou roli sociální kritika. V prvním díle nebyla prakticky přítomna. Čtenáře, který zná jeho kultovní sérii Transmetropolitan, to až překvapí.

Důvodem je snad to, že hlavním motivem nám jsou záhady, věci nadpřirozena, dobrého utajení. Mystické se zde mísí s mimozemským. Prolínáme se časovou osou i napříč dimenzemi. Nic z toho se neobejde bez potoků krve, akce, ale i psychologického dramatu.

Planetary ovšem nechybí ani napětí. A to se v jeho případě stupňuje. Poskytuje nám velmi pozvolna a s neobyčejným vypravěčským citem pouhé náznaky a odstíny toho, kam se bude následující vývoj děje ubírat. Jsem si však jist, že každého z nás Warren Ellis nakonec překvapí vyústěním zcela neočekávaným a nanejvýš originálním.

V Planetary stojí dobro proti zlu. Vše je však utopené v mlze četných nejasností a jednou velkou ztrátou paměti. Postupné rozpomínání aktivuje síly srovnatelné s důsledky Armagedonu.

Samozřejmě Planetary nechybí ani specifický druh humoru, na němž je patrný černý odstín a britský nádech, který je pro Ellise (ostatně rodilého Angličana) příznačný.

Ellis rozhodně patří mezi nejlepší komiksové scénáristy současnosti. Není však ani zdaleka tak transcendentní jako Moore s Gaimanem. Na rozdíl nich jde přímočaře k podstatě věci. Zajímá ho dřeň jsoucna a bohatě využívá propriet futura. Jeho fantasie v tomto ohledu nezná mezí, ale samozřejmě disponuje i výtečnými fabulačními schopnostmi, jež z něj činí velkého a poutavého vypravěče.

„Jack vždycky říkal, že pro nás Američany je těžké chápat, jaké to tady v nejtemnějších údobích osmdesátých let bylo.
My jsme měli třaslavého starého presidenta, co až moc mluvil o konci světa a kterým manipulovali špatní lidé.
Zato oni tu měli premiérku, co byla nefalšovaný cvok.
Víš, že jsou feministky a genderoví teoretici, kteří tvrdili, že to dopracovala tak daleko, až se už nedá považovat za ženu?
Chtěla zřídit koncentráky pro oběti AIDS, vymýtit homosexualitu dokonce i jako abstraktní pojem, dávat chudým vybrat mezi jídlem a volebním právem…“
(Ellis, W. Planetary 2: Čtvrtý muž. Přel. R. Podaný. BB art: Praha, 2013, s.12) 

Komiks Planetary 2: Čtvrtý muž vydalo nakladatelství BB art