Pierre Culliford a jeho šmoulování

Komiksy

Vytvořeno 29. 9. 2013 3:00

Autor: Jarmila Flaková

Šmoulové jsou legendou. Od roku 1959 obývají svůj Šmoulí kraj. Možná tu byli už dříve. Možná tu budou napořád. Zajisté by si to jejich autor, Pierre Culliford, přál. I když netušil, jak dlouhý a slavný příběh se začne odvíjet od jedné letní historky.

Peyo tehdy seděl u stolu se svým přítelem André Franquinem a dožadoval se po něm slánky či pepřenky, tenhle detail už se asi nedozvíme. Jisté je, že ho požádal památnou větou, kterou všechno začalo. Ta věta zněla: „Podej mi šmoulu.“ Načež se André nepolekal přítelova novotvaru a pohotově odpověděl: „Prosím. A až došmouluješ, šmoulni mi to zpátky.“ Záhy nato šmoulové oživli. Zatím jako vedlejší postavičky historického fantastického komiksu s názvem Johan a Pirlouit, psal se tehdy rok 1958. O rok později už se šmoulové vydávají na svou sólovou dráhu. Vzniká komiks Černí šmoulové, ve kterém se čtenářská veřejnost poprvé seznamuje se Šmoulím krajem, jeho obyvateli, typickou a zábavnou šmoulštinou a také s ústředními zápornými postavami komiksu – zlým čarodějem Gargamelem a jeho kocourem Azraelem.

V komiksu se nacházejí hned tři příběhy. První je stejnojmenný s názvem komiksu. Seznamuje nás s povahou některých šmoulů a především s vynalézavostí nejstaršího a nejmoudřejšího šmouly – Taťky Šmouly. Ten se zde snaží vyléčit šmouly napadené mouchou s úsměvným jménem „Bz-bz“. V určitých pasážích je jazyk šmoulů použit v opravdu komických asociacích:

„Zašmoulím se někam stranou a dám si šmoulec.“
„Šmoulellujah!“
„Konec šmoulí, všechno šmoulí!“
(PEYO. Černí šmoulové. Praha: Albatros, 2013. s. 4-22.)

Další příběh nese název Létající šmoula. Je plný nápadů jednoho šmouly, který zatoužil létat jako pták. Pobavíme se zde nad jeho neutuchatelnou vynalézavostí i všudypřítomnou šmoulštinou.

„Poletím, ať si kdo chce, co chce šmoulí.“
„Můžete mi s tím šmoulnout?“
„Šmovlea iacta est!“
(PEYO. Černí šmoulové. Praha: Albatros, 2013. s. 27-36.)

Poslední příběh této prvotiny se pak jmenuje Lovec šmoulů a neodkazuje na nikoho jiného než na Gargamela, zlého čaroděje, který pro svůj kouzelný nápoj potřebuje ulovit nějakého toho šmoulíka.

„Návod na výrobu Kamene mudrců, který proměňuje běžné kovy ve ZLATO…! Když je Slunce ve znamení Berana a Luna ve znamení Býka, vykopej kořen mandragory a louhuj ho v hadím jedu. Přidej sůl, síru (substance filozofické, nikoli obecné) a merkura (filozofickou rtuť), purifikovaného podle připojeného návodu. Když první sluneční paprsky zahřejí tento roztok, přiveď ho k varu na výhni z dubových oharků. V okamžiku varu je třeba přidat do roztoku malého šmoulu…“
(PEYO. Černí šmoulové. Praha: Albatros, 2013. s. 43.)

Tímto kouzelným receptem se tedy čaroděj Gargamel poprvé seznamuje s existencí šmoulů, skřítků žijících ve Šmoulí zemi a pojídajících šmoulovičník. Gargamel vymyslí lstivý plán a jeho hon na šmouly může začít. A u toho nemůže chybět ani čarodějův nejbližší společník, kocour Azrael.

Jak celý příběh nakonec skončí, se dozvíte v této skvělé a legendární knížce šmoulích komiksů. A mně nezbývá než na závěr uvést ještě pár posledních unikátních šmoulismů:

„Doplatíš na to!“
„Na to šmoulím.“

„A říkáš, že ho zašmoulil do klece?“
„Ano, Taťko Šmoulo. A zítra ho rozšmoulí v hadím jedu!“
„Tentokrát jsem došmouloval!“

„Já jsem ti to říkal!“
„Co?“
„...Že nás Taťka Šmoula poslal šmoulovat oříšky, a ne šmoulit si šmoulovičník! Ale ty jsi nešmoulil to, co nám šmoulil Taťka Šmoula, šmoulil sis šmoulovičník, a byl jsi za to pošmoulený! Vidíš sám, že musíš šmoulit to, co šmoulí Taťka Šmoula, protože Taťka Šmoula ví, co šmoulí! Kdybys šmoulil to, co šmoulil Taťka Šmoula, šmoulili bychom oříšky a nic by se nesešmoulilo!“
(PEYO. Černí šmoulové. Praha: Albatros. 2013. s. 44-60.)

Komiks Černí šmoulové vydalo nakladatelství Albatros