Musí být génius nutně neurotikem?

Komiksy

Vytvořeno 13. 11. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

V případě Woodyho Allena to bezesporu platí. Tento malý velký muž světové kinematografie je v podstatě labilním uzlíčkem nervů. Děsí se skutečnosti a ustavičně se v očích druhých shazuje. Trousí ironickou poznámku za poznámkou a u čehož na vás roztomile cynicky pomrkává.

Woody Allen patří mezi zvláštní sortu lidí. Smířil se s handicapem (alespoň podle jeho vlastního mínění), že nedoroste nikdy výšky basketbalového hráče a nebude ani tak velký, aby nebyl pokaždé menší než všichni ostatní muži, v jejichž přítomnosti aktuálně prodlévá.

Ten člověk nevyrostl podle svých představ a udělal z toho svoji přednost. Zůstal věčným dítětem, ale takovým tím, co předčasně zmoudřelo a odhalilo velice záhy i krutou stránku života, v němž jsme lapeni a zastáváme úlohu vězňů.

Dle jeho nesporné geniality – hlavně co se týká dialogů – ho srazila deziluze na kolena už jako batole. Odhodil plenky, uklouzl na slupce od banánu a stal se rozeným komikem. Ano, přesně takto to u nadaných jedinců chodí. Vše je na nich mimořádné. Všechny jejich nedostatky, podporované komplexem méněcennosti vykrystalizují v černou grotesku velice přesně definující mezilidské vztahy a to především pak mezi mužem a ženou.

A ty jsou pro Woodyho svět velice podstatné. Jsou možná ještě mnohem důležitější, než otázka bytí a nebytí. Ale tak je to myslím snad u každého muže, snad tedy vyjma světců, kteří se orientují spíše na osvícení, než ukájení přirozených animálních pudů.

Strip V kůži Woodyho Allena napsal a nakreslil Stuart Hample. A za zmínku bezesporu stojí, že tento počin se setkal s mimořádnou publicitou a byl přeložený do mnoha světových jazyků.

Jak se z autorovy předmluvy dovídáme, Woody Allen se na knize aktivně podílel. Především radami, ale též dovolil Hamplemu, že si může za zdroj své inspirace vzít cokoli z jeho tvorby. Současně ho neustále nabádal k co největší otevřenosti. Nestál o to, aby strip o něm vyzněl tendenčně.

Woody Allen má vytříbený humor určený pro inteligentní lidi. Je krutý a výsměšný. Je černý jako uhel. Dokáže však, tak říkajíc, trefit hřebíček na hlavičku. Tento malý „netvor“ vás však může dohnat až k slzám okázalou dojímavostí, přičemž máte co dělat, abyste se u toho současně nepotrhali smíchy.

První půle V kůži Woodyho Allena je poněkud, co do vtipnosti, vlažnější, ale potom se to lepší a začínáte se opravdu uchechtávat co chvíli. A minimálně, je to další zajímavý umělecký rozměr nějak spjatý s jeho osobou, jíž přeci jen dominuje tvorba filmová.

W.A.:
„V životě lituji jen jednoho, že nejsem někdo jiný.“
„Zavolal jsem svému psychiatrovi a řekl mu, že spáchám sebevraždu skokem z Empire State Building. On mi odpověděl: ‚To je v pořádku, ale budete muset zaplatit zmeškané sezení.'
(HAMPLE, Stuart. V kůži Woodyho Allena. Přel. V. Janiš. Argo/Paseka: Praha, 2013, s.10)

Komiks V kůži Woodyho Allena vydala nakladatelství Argo a Paseka