Nenuťte mě netrpět

Komiksy

Vytvořeno 15. 3. 2015 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Všichni filosofové světa museli trpět depresí. Od kolébky až do hrobu. Člověk totiž hledá smysl něčeho, jen když to smysl nedává. Obzvláště silnou depresi museli pociťovat v okamžiku posledního vydechnutí, protože smysl jim zůstal utajen. Kdo jsme, proč tu jsme, kdo za to může, proč je černá barva černá a proč Bůh, když už o něm všichni tak zapáleně tvrdí, že je, tak proč mi dal to, co nechci, a nedal to, co chci,…? Konec konců, smyslu se dopátráme, jen když budeme klást ošemetné otázky. Na dotaz „Proč tu jsme“ nalezl Google 31 200 000 (za 0,31 sekundy) odkazů. 31 200 000 odpovědí. Z větší části se jednalo o naprosté nesmysly řešící strach ze smrti, tloustnutí, ztrátu partnera a dilema při výběru podprsenky. Jen 29 398 888 odkaz jakýsi smysl dával, protože uváděl lakonicky následující – „Přečti si komiks Rudo od Daniela Majlinga.“

Gilbert Keith Chesterton v jakémsi svém spisu napsal, že v daleké budoucnosti bude jediným náboženstvím humor, v jiném spisu zase tvrdil, že pokud se bude chtít společnost jen bavit, brzy ji nebude bavit nic, a zase v jiném tvrdil, že pokrok je matkou problémů. Jak se v tom zorientovat, je zcela na čtenáři. Dalo by se říci, že Daniel Majling je prorokem prorokovaného náboženství. Jeho komiks, naplněný filosofií, deziluzemi, psychiatry a bradavkami, je humorný takovým tím prazvláštním způsobem, který skutečně pobaví. Vždyť humor je tajemný a záhadný jako ten Bůh. Nikdo neví kde je, odkud se na člověka vyvalí a jak to proboha dělá, že i v nejneočekávanější okamžik oběť donutí k něčemu nevhodnému. Pohřby jsou tímto proslulé. Vždycky se někdo místo pláče bohapustě chechtá do kapesníku. Podobně s překvapením můžete na svatbě narazit na vroucně se modlícího a plačícího bezvěrce. Ony ty černé chvilky života v člověku probouzí spící bestii, nedá se svítit.

Ale zajímalo by mě jediné, když už jsme u té filosofie. Vidí i slepci světlo na konci tunelu?

Rudo je sociopat. Sociopat s brýlemi. Jeho kratochvílí je být sociopatem. Baví ho děsit se lidí. Rudo je pesimista. Rudo se neustále šťourá v tom, co bychom mohli nazvat duší. (Teoreticky – má duše nos? Aby se měl člověk v čem šťourat.) Rudo je cynický, často doslovný, Rudo svou existencí ponižuje… existenci. Rudo má čtyři kamarády, kteří se jej snaží procpat do společnosti. Rudo by měl i tchýni, nebylo-li by to podmíněno tím, že k ní musí mít i manželku. Kteroužto nemá. A když už, manželku by měl jen proto, aby mohl mít tchýni. Prototyp tchýně, samozřejmě. A tak je sám sobě tchýní. I manželkou… se všemi biologickými pudy, které k tomu patří, samozřejmě.

A vůbec, je Rudo sociopat jen kvůli tomu, že svět je naplněn blbci, kteří nemohou stačit jeho pronikavé inteligenci, a tudíž mu nejsou partnery? Není bytí sociopatem jen z nouze ctnost? A co takhle poslat nějaký štědrý obnos na konto záchrany veverek?

Dle knihy Rudo, neumí Emil Hakl psát. Tvrdí to sám John Lennon, musí to být pravda. Salman Rushdie je úchyl, již mnohokrát mrtvý a nemytý, a navíc dávno znovu konvertoval k Islámu. Tvrdí to Rudo, ten to musí vědět, měl ho doma. Ve sklepě. A ve sprše. A vůbec všude, kam se Salman Rushdie vešel.

Rudo je výletem do země nactiutrhačství a cynismu, ironie, výsměchu a smíchu. Rudo je komiks, který rozdírá smysl bytí natolik, až z něj nic nezůstane. A přesto, jakmile zjistíte, že vše postrádá jakékoliv opodstatnění, stoupne si před vás právě Rudo a s úšklebkem řekne – opravdu? Komiks Rudo je rána přímo do černého.

MAJLING, Daniel. Rudo. Vyd. 1. Praha. Labyrint, 2015, 250 s. ISBN 978-80-87260-65-4.