Komiksy: Jaz – Opráski sčeskí historje 4: sborňík vjedeckíhc příspjefkú k historji českího nárotu

Vytvořeno 30. 11. 2015 2:00

Autor: Petra Lojínová

Ke svým třetím narozeninám Opráski nadělily všem svým fanošukům a fašounkům dárek v podobě 4. dílu sborníku Opráski sčeskí historje. Na rozdíl od předešlého bonusového dílu, věnovaného pouze dvěma nejvýraznějším postavám Oprásků Huzovi a Zmikundovi, je 4. díl opět sbírkou stripů z nejrůznějších období českých dějin.

Pod texty i ilustracemi je podepsán  Jaz, ale – jak vždy uvádí – na Opráscích pracuje kolektiv ústafu. Nicméně všichni zůstávají v anonymitě a Jaz všude vystupuje důsledně v masce Zmikunda.

Obsah sbírky je takovým nepravidelným průřezem dějinami Čech, popřípadě událosmi s českými dějinami souvisejícími. Nejstarší období zastupují například Věstonická Venuše nebo kupec Sámo, naopak to nejnovější Václav Havel nebo Václav Klaus. K jednotlivým osobnostem nebo událostem vytváří autor smyšlený obraz či krátký příběh, zpravidla zachycený ve čtyřech obrázcích stripu. Takto vznikají nečekané souvislosti, které spojují zdánlivě nespojitelné a vyžadují určitou zasvěcenost čtenáře. Ne vždy se spolu do kontextu dostanou události či postavy, u nichž je to aspoň trochu teoreticky možné,  Jaz občas vytváří skutečně absurdní konstrukci, dává třeba dohromady Karla IV. a pana Lorence z filmu Na samotě u lesa nebo pořad Top Gear s rokem 1898.

Pointa stripů bývá většinou poměrně drsná a pro citlivější povahy obtížně stravitelná (konkrétně smrt knížete Jaromíra či případ O. Hepnarové). Nicméně Jaz – jako pravý historik – dokázal odhadnout povahu té části českého národa, kterou Heydrich nazval smějícími se bestiemi. Nemyslím si, že se pravý vlastenec projeví tím, že není schopen se na naše dějiny podívat s lehkým (až středně těžkým) nadhledem, ostatně co jiného nám v naší malé zemi zbývá. K objektivitě autora jednoznačně přispívá i fakt, že svou pozornost rovnoměrně rozděluje mezi národní oblíbence či hrdiny, jako jsou V. Havel nebo T. G. Masaryk, tak i postavy v nemilosti, jako už zmíněný R. Heydrich nebo A. Hitler. A oblíbené postavy ani náznakem neglorifikuje, ba naopak. I sebevětší ikona dějin našeho národa schytá v Opráscích svou dávku ironie.

V tomto dílu Jaz věnoval značnou pozornost i české kultuře, jeho zájmu neunikli hudebníci, básníci ani spisovatelé.  Svou specifickou poklonu Jaz složil i několika televizním počinům, například některým epizodám Večerníčka nebo seriálu Nemocnice na kraji města. V menšině je zastoupena i kultura cizojazyčná, například proslulý filozofický spis Padesát odstínů šedi se v Opráscích objevil dokonce dvakrát.

Kresby v Opráscích jsou velmi zjednodušené, nicméně pár tahy velmi zdařile vystihují podobu jednotlivých osobností. U několika postav přidává Jaz i nějaký charakteristický předmět, třeba Svatováclavskou korunu na hlavě R. Heydricha nebo už proslulý liščí ohon u Zmikunda. U podob dalších postav nenechává autor nic náhodě, pánové E. Holub a E. Náprstek zřejmě ve skutečnosti vypadali poněkud jinak.

Velmi charakteristickou součástí Oprásků je specificky deformovaný, odpůrci nenáviděný a fanoušky milovaný český jazyk. Pomocí přesmyček, záměn nebo naopak dělení slov vznikají často obtížně srozumitelná slova, která ale svým pozměněným významem podtrhují pointu stripu. Kresba i jazyk Oprásků vyjadřují autorovu snahu o maximální zjednodušení a zkratkovitost, postavy tak využívají i chatovací zkratky nebo slang mladých lidí. K těm, kteří řeč Oprásků považují za znevažování českého jazyka, si dovolím pouze podotknout  – nechť si poslechnou třeba jazyk některé relace o módě se všemi outfity, looky a casual styly. Příznivcům naopak znemožňuje plošné čtení a pomáhá zabývat se textem podrobně a důsledně. A objevit tak hru s písmenky, které je sice tu a tam na hranici, přesněji řečeno za hranicí vulgarity (zde raději bez citace), ale mnohem častěji dotváří a podtrhuje ironii situace (miniserstvo, Čachrosleváci). K vybraným postavám či událostem vložil Jaz krátký úvodní text, který ve stručnosti shrne to nejdůležitější a ve čtenáři vyvolá nejistotu, zda vůbec někdy absolvoval nějaké hodiny dějepisu, popřípadě v jakém jazyce.

Setkala jsem se s názorem, že by Opráski mohly být vhodným doplňujícím materiálem pro žáky dějepisu. Podle mého názoru jsou spíš pro všechny čtenáře – bez ohledu na věk – možností oprášit si zapomenuté nebo dosud neobjevené informace z období dějin či současnosti a inspirací si něco o té které události či postavě zjistit v encyklopedii.  A v neposlední řadě – nebrat nic tak vážně.

Drobná výtka zarytého fanouška ale přece jen zazní – proč chybí ve 4. dílu KIKOŤI?

JAZ. Opráski sčeskí historje 4: sborňík vjedeckíhc příspjefkú k historji českího nárotu. 1. vyd. Praha: Grada, 2015, 3 sv. (64; 71; 79 s.). ISBN 978-80-247-5025-5.