Komiksy: Lloyd A. Moore – V jako Vendeta
- Vytvořeno 12. 2. 2016 2:00
- Autor: Petr Měrka
Alan Moore je bezesporu velký spisovatel. Jeho literatura se nedá charakterizovat nějakým stylem, neb se dotýká samotné podstaty jsoucna tím, jak je opravdová, poctivá a míněná upřímně.
Neoperuje s žádným kalkulem a přece jde o komerčně úspěšného autora. Jistě tomu napomáhá fakt, že jeho doménou není beletrie, ale komiks. Nebo jak by řekl Kája Saudek, statický film.
Zajímavou by byla spolupráce těchto dvou veličin grafické literatury.
Moore posunuje hranice tohoto odvětví mimo zažitý rámec nepřemožitelných superhrdinů anebo příběhů určených nejmenším čtenářům.
Moore má vytříbený smysl pro drama u V Jako Vendeta protkané citáty ze Shakespeara. Moorův tvůrčí přístup scénáristy je spletitý a rozmanitý na detaily jako nějaké mraveniště. V drobných mikropříbězích nás bezděky mimo hlavní děj seznamuje s osudem ženy, sobecké a bezesporu šílené, která touží vládnout prostřednictvím mužů.
Vyvstává před námi klasický sadomasochistický pár. Zdánlivě velmi mocný muž padá na kolena před touto ledovou rozmařilostí, která jde za svým cílem klidně i přes mrtvoly.
Podobných dějových vláken je však mnohem více. Tyto záběry na osudy různých protagonistů – byť i těch nejvedlejších – dotváří kulisy éry posedlé strachem. Lidé se bojí i šeptat, protože nad vším dohlíží Ucho. Všudypřítomné šmírování státním aparátem. Hitlerovo Německo druhé poloviny 30. let 20. století.
Po jaderné válce vypukne přirozených chaos. Prosadí se však řád a pořádek těch správně uvědomělých a ze zbytků světa zmizí, černí, homosexuálové a každý s jiným názorem než tím, jenž zastává vůdce, který miluje počítač vznosně nazvaný Osud.
Převýchovné tábory s definitivním koncem pro jeho účastníky a pokusy ve stopách doktora Mengeleho. Žádné city, žádné slitování, pouzes krutou nesmlouvavostívykonávaná moc.
Jenomže bát se a podlehnout něčemu takovému, co se dá velice výstižně připodobnit k rakovinotvornému nádoru, nemá smysl.
V je oběť, jedna z obětí pokusů. Kdoví co se ale s ním stalo. Jeho proměna nám neosvětlí jeho minulost. Prakticky po celou dobu zůstává neznámý. Moore nám poodkryje pouze něco málo, převažuje anonymita.
V je přeci především maska na tváři podle všeho zrůdné natolik, aby zůstala skryta. Co se ale přihodilo uvnitř hlavy?
Dohnali ho až na samotné dno a on se od toho dna odrazil a rozhodl se nejen pro pomstu na svých konkrétních mučitelích, ale potrestat pravého viníka a tím je systém jako takový. Systém, který neumožňuje lidem, aby byli svobodní.
Jde tak daleko, že vám dokonce vnucuje, co si máte myslet. Jednak to přikáže a potom postupuje na podprahové úrovni, využívá dezinformace a naprosté smyšlenky zprostředkované médii. Jako bič k udržení pořádku používá strach.
A V pochopil, že podlehnout mu je to samé jako sebevražda. Možná pomalá, ale určitě ne bezbolestná smrt.
Pokud dovolíte strachu, aby vám vládl, jste ztraceni, takové by mohlo být poselství Moorova V, který by za toto tvrzení položil bez váhání život.
Stručně shrnuto V jako Vendeta je nejen napínavá kniha se superrychlým a naprosto záhadným hrdinou, ale má v sobě obsažený humanistický prvek. Útočí na dřeň lidskosti a je i apelem toho, jak to dopadne, když se k moci dostane zlo v podobě diktatury.
Ale ta začíná už v každém jednotlivci, který si ji nechá líbit.
Kdysi jsem četla o jednom pokusu. Dělali ho Američani. Posadili dobrovolníky k přístroji, co vydával elektrické šoky. Řekli jim, že je napojený na pacienta ve vedlejším pokoji.
Ale nebyl. Vedle ležel jen herec a jeho hlas byl slyšet interkomem. Lékař poručil dobrovolníkovi, aby začal dávat elektrické šoky. A aby postupně zvyšoval napětí. „Oběť“ začala prosit, ať přestanou. Lékař poručil, ať to zesílí ještě víc. Pacient začal řvát.
Po nějaké době křik tichl, ozvaly se zvuky a pak bylo ticho. Dobrovolníci dostali rozkaz zvýšit napětí ještě víc…
Skoro 80% jich poslušně dávalo rány, i když je „oběť“ prosila, ať přestanou. Téměř 60% pokračovalo, i když si mysleli, že pacienta zabíjejí.
MOORE, A., Lloyd, D. V jako Vendeta. Praha: BB art, 2015. ISBN: 978-80-7507-530-7. Str. 73
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...